Biela na bielej
White on White
VOD (1)
Obsahy(1)
Videodeník režisérky z jejího pobytu na polské antarktické stanici, kde v roce 2017 natáčela film FREM (2019), jehož hlavní postavou byla umělá neuronová síť. Během pobytu vede autorka chatové konverzace s umělou inteligencí, které se dotýkají povahy filmu, umění a smyslu života a odhalují způsob myšlení oproštěný o lidskost a emocionalitu, nutící k hluboké introspekci. Záběry z každodenní rutiny na stanici kontrastují s lyrickými scénami člověkem neposkvrněné antarktické přírody, jež autorka doplňuje svými komentáři a myšlenkami, vyprovokovanými osamělostí ledem pokryté krajiny. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (8)
Vlastně tytéž dojmy jako z FREM - skvělý zážitek z většiny jednotlivých scén, ale rozhodně to neutáhne svojí stopáž a někdy po čtyřicáté minutě to začíná působit extrémně repetitivně, kdy člověk po každé scéně čeká konec filmu, ale ten prostě odmítá skončit a pokračuje dál, aby říkal pořád a pořád totéž. Je to škoda. (Naštěstí se ale nevyplnila moje hrůza, když jsem se dozvěděl o námětu filmu coby "videodeníčku", protože horší věc, než že dokumentarista točí explicitně sám o sobě, se hledá těžko - ale tady to rozhodně vyšlo.) ()
Frem sa mi pacil, ale tento "making of" ma navyse aj ludsky rozmer a najsympatickejsiu umelu inteligenciu od HALa 9000. Obsahovo som bol obcas mimo, no ta filmova rec ma dokazala nadchnut. Ale samozrejme je art ako hrom, takze bacha. 8/10 ()
Nehostinná pustá krajina fascinuje, že je liduprázdná. Jinak banality. Úvahy o úsilí a o smyslu lidského konání. Konverzace s umělou inteligencí autorky na antarktické základně marginalizuje pojem hodnoty. Nahlíží také vlastní konání z odstupu. ()
Dialog člověka s umělou inteligencí, dialog člověka se sebou samým, a hlavně Dialog dialogů – mezi člověkem a krajinou, během nějž artikulovatelné otázky i odpovědi mizí pod ledovým příkrovem; zůstává to nejcennější: vzájemné tiché zrcadlení, metadialog, při němž je gró, třeba jen na efemérní mžik, patrno, uvědoměno. „Všechno je tu jednoduché. Žádná skrytá logika. Jsou jen změny počasí.“ // Vítěz nejen na festivalovém poli. Těším se na FREM. ()
Intimní časosběrná výpověď pramenící z nevšedního environmentálního kontrastu pustého antarktického prostředí a osamocení lidské bytosti. Pokusit se dramaturgicky obohatit narativní vyprávění z pozice první osoby o strukturovaný dialog s umělou inteligenci, mi z počátku připadalo nesmírně kreativní a odvážné. Ve výsledku se však zmíněné klábosení s počítačem stává jediným zajímavým prvkem celého snímku. Postupně se během sledování ocitáme s hlavní postavou uvězněni v otravné ledové monotónní smyčce. Neustále se opakující scenérie nánosů sněhu, prohlubující se samota a nekonečně dlouhá izolace, nezdravě ovlivňující lidského jedince. Promluva se sebou samým je v tomto případě nesnesitelná jako polární počasí nebo společnost mechanicky smýšlející umělé inteligence. Naivní krása a sentiment rychle vyšumí, filozofování o podstatě bytí s chatovacím robotem se stává nakonec únavným a nebýt pár záběrů skotačících tučňáků, pravděpodobně bych se asi nedodíval do konce. ()
Pro mě z filmu vyzařovala prostá krása, klid, uvnitřnění. Bavil mě jeho jemný humor i náhledy. Některé výroky jsou pro mě tak zajímavé, že jsem si je musela zaznamenat, abych se k nim později mohla vrátit. Film mě tedy pohladil a zároveň obohatil a bude ve mně dlouho doznívat. Děkuju za to. ()
Artovo poňatý dokument o tom, ako sa točil druhý artovo poňatý dokument. Trošku schizofrenické a podľa mňa zbytočné. Síce tu padali myšlienky hodné zamyslenia, ale spracované to bolo príliš monotónnym spôsobom, ktorý diváka po čase takmer uspí. Zábery prírody opäť fantastické, ale to na kvalitný dokument jednoducho nestačí. 45 % ()