Maso a krev

Paulovi sa vskutku i pomerne dosť podarilo nielen azda čo najrealistickejším spôsobom spodobniť obdobie »raného novoveku,« ale zároveň ho taktiež obdariť aj potrebnými vlastnosťami s presahom už od čias klasického, temného stredoveku, sa s tým automaticky spájajúcim, t.j. od špiny a blata, cez surovosť a sex, až vari i po mor a dekadenciu, i keď si zase na druhej strane rovnako tiež nalejme čistého vína v tom pragmatickom význame, že samotná štruktúra rozprávania príbehu bola napokon predsa tak trocha viac akosi skostnatenou, no očividne i napriek tomu som si logicky postupne začal spájať všetky jednotlivé súvislosti úplne dohromady, a v podstate najmä vďaka čomu som sa pomaličky dostával i do centrálneho prúdu nasledujúcich, mimoriadne surových udalostí, ktoré som dokázal plne [d]oceniť, pretože skrátka veľmi dobre už dávnejšie viem, že sa na začiatok 16. storočia, čiže v tomto prípade do roku 1501, situovanom v Taliansku - jednoducho povedané: jednoznačne hodili; alebo hádam môžem v danej veci skonštatovať i to, že forma mala miernejšiu prevahu nad obsahom. • Príbeh bol vzápätí, vlastne i celkom [s]prostý: „Akési zoskupenie žoldnierskych vojakov na čele s ústredným protagonistom Martinom, sa pri obliehaní akéhosi hradu, síce na malú chvíľu ocitli na strane víťazov, a to zrejme iba kvôli tomu, aby boli čochvíľa zradenými samotným kapitánom Hawkwoodom na samotný popud feudálneho pána Arnolfiniho, o čom nemali ani najmenšieho tušenia, čiže tým pádom sú ďaleko vyhnaní z priameho dohľadu zainteresovaných postáv, ale ešte nepovedali posledné slovo.” ← ó áno, presne tak, nakoľko pociťovali akúsi krivdu na dušiach, tak naprosto vážne zvažovali vykonanie «krutej pomsty,» do čoho sa systematicky nabaľovali i ďalšie dejové linky; predovšetkým s akýmsi príchodom novej, m o d r e j k r v i v podobe Agnes, sa dramatická línia ešte oveľa viacej zdramatizovala, aby tým získala na celkovej realistickosti; a pritom si len sotva málokedy dávala i »servítku pred objektív,« čím sa zvyšoval celkový adrenalín zo strany zúčastnených charakterov, ktorý skončil práve tak, ako začal. • Historický titul v podobe Mäsa+krvi,  disponoval kvalitným obsadením, keďže podľa mňa bez holandského predstaviteľa v podaní Rutgera Hauera, by to asi nemalo až konkrétne zrovna takú výraznú dynamiku, podobne ako s nemenej vhodne obsadenou - J. J. Leighovou, ktorá pred kamerou poctivo absolvovala niekoľko odvážnych scén, na čo by si možno jej kolegyne hneď tak rýchlo netrúfli? • Tvorivý tandem Verhoeven & de Bont, znovu priniesol vytúžené a šťavnaté ovocie, na ktorom som si z väčšej časti, teda i obzvláštne kvalitne nadmieru pochutnal → odporúčam obdobne naladeným divákom... (25.05.2024)

Paul Verhoeven se nezapře. Jeho první "velký" film je natočen se skvěle zobrazenou dobovou autentičností, i přes svou délku ani na okamžik nenudí a herecké obsazení je přesné - sedí do charakterů zúčastněných postav. Je (na svou dobu určitě) velice odvážný, ba přímo dráždivý - a právě v tom vidím charakteristický podpis režiséra snímku. Postavy nejsou černobílé, jednají podle vlastních potřeb a chtíčů, nejsou tu k vidění přehnaně šablonovité postavy typu hodný princ nebo zlý grázl bez špetky citu. Film mě dokázal vtáhnout do děje, umožnil prožít si dobové dobrodružství s hlavními postavami, mnohé scény přímo nadchly a překvapily nezastíranou reálností. Mnohé také potěší mužské oko (obzvláště fanoušky J. J. Leigh). Příběh je kvalitní a nic neopisuje, hudba výborně dokresluje atmosféru, kostýmy i prostředí, kde se vše odehrává, jsou nádherné, překvapivě dobrý film. Zajímavé, že jsem o něm dvacet let vůbec nic neslyšel... (12.04.2006)

Tohle byl jeden z prvních historických filmů ze západní provenience, které jsem po bájné Sametové revoluci na tehdy samozřejmě ještě véháesce viděl. Odkojen Janem Roháčem z Dubé, kde v bitevní vřavě poražený nebožák jen hlesne táhlé aaaaaaaaaach a ladně padne naznak, ženy jsou cudné a plní funkci pozadí, jsem na tohle dílo zíral coby adolescent doslova u vytržení. Je tu krev, meč se zaryje do masa, ale především se tu šuká a jsou vidět kozy! Kdyby tak babička tehdy tušila, jaký program mě strýček nechal sledovat. I když už mnou ve středu a v neděli hormony tak nehází, nemůžu s hodnocením níž. (09.10.2011)

Paul Verhoeven je kontroverzní a neortodoxní, leč dle mého názoru i velice talentovaný režisér. Nejednou si sice vybere zrovna žánr nebo námět, který mi moc neříká a když už se konečně odhodlám podívat na jeho film, provází mě první minuty pocit, že mě slavný režisér mine velkým obloukem. Jenže to se opět nestalo, tentokrát mě upoutal snad ještě víc, než většinou předchozích, ryze nizozemských počinů, a z Masa a krve se brzy rozjel zážitek, tentokrát v duchu výpravného žánrového dobrodružství se špetkou fantasy a romantického nádechu v prostředí středověkých reálií. Divoká putování žoldáků jsou ze strany režiséra doplněna rovněž divoce naturalistickým ztvárněním soubojů, zhoubného moru, tragických skonů a mrtvol, nespoutanosti a erotiky, nicméně atmosféra spolu s mnoha zajímavými prvky v čele s magickou sochou svatého Martina dělá své a díky svižnému epickému vyprávění fungovalo na mě Maso a krev jako osobitá žánrová zábava. S příchodem na hrad a během následných opulentních hodů se děj ještě lépe roztáčí a těch nezapomenutelných akčních scén přijde hromada... ať už souboje s nečekaným střetem na mostě, série akcí s jezdícím dřevěným krytem, žebříkem a bombou, později se studnou, řetězem a bleskem... nebo v protikladu k výpravné akci upoutá i komorní chvilka pro hravé stínové divadélko rytířských siluet na bílé zdi. U této velkolepé, leč drsné podívané jsem byl nečekaně nadmíru spokojen. [85%] (07.05.2023)

Zábavně cynický, naturalistický a vynalézavý historický krvák plný amorálních postav, sexu (pozoruhodné znásilnění Jennifer Leigh) a krve a také velmi nápaditého dobývání středověkého hradu zahrnující jak DaVinciho válečný stroj (dřevěný obrňák s výsuvnou lávkou), tak biologický útok (morem nakaženou mrtvolou vystřelenou katapultem). Škoda jen, že to na mě nepůsobilo tak velkofilmově, jak by podobný film měl. (10.03.2008)