Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHudba:
Rogier van OtterlooHrají:
Monique van de Ven, Rutger Hauer, Fons Rademakers, Dora van der Groen, Peter Faber, Theu Boermans, Nelly Frijda, Truus Dekker, Andrea Domburg, Hero Muller (více)Recenze (25)
Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. ()
Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... ()
Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, zavání v pár scénách nečekaně až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem a spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesal, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil i můj oblíbený Peter Faber v rozsahově menší, přesto významné vedlejší roli malíře a fotografa (navíc byl tu i nebývale vtipný :)). [75%] ()
Po obsahovej a dramatickej stránke troška slabšie ako predchádzajúci snímok tandemu Monique van de Ven - Rutger Hauer (Turks fruit), ale stále dosť dobré na to, aby som bol nadšený a nútený nad snímkom dlho premýšľať. Tým skôr, že námet čerpá zo skutočnej udalosti. Úžasné koľko zaujímavých ľudských príbehov, ktorými aktérmi sú obyčajní ľudia, sa ukrýva v prachu večnosti... Film okrem iného veľmi surovo a natvrdo poukáže na odvrátenú tvár človečenstva a čo je hlavným ťahúňom ľudskej podstaty už od jej vzniku - sex, moc, peniaze, sex... Inak chúďa Keetje, s takými rodičmi a sestrou akých mala, to veru nemala ľahké. O to hrejivejšie je, že sa jej z tej hnusoby a špiny podarilo vymaniť. 85/100 ()
Nadčasový pľuvanec do tváre kapitalistickej spoločnosti a historický predobraz Showgirls. Tak ako striptérka Nomi, musí aj prostitútka Keetje prejsť cestou poníženia a vzostupu k vykúpeniu v podobe nejednoznačnej výhry nad osudom. Ibaže kým Nomi opúšťa svet smotánky ako ikona z billboardu a vracia sa tam, kde začala svoju púť, Keetje zostane lacnou kurvou v drahom oblečení, parazitujúcou na mužovi, ktorý ju vydržiava. ()
Zajímavosti (1)
- Příběh byl natočen podle skutečných událostí, zachycených v podobě memoárů spisovatelkou Neel Doff. Paměti této spisovatelky, jedné z hlavních představitelek proletářské literatury, byly nominované na Nobelovu cenu. Neel Doff zemřela v Bruselu 14. července 1942. (PogoJoe)
Reklama