Turks fruit

Tenhle film projde obrovskou proměnou, stejně, jako jeho dva hlavní hrdinové. Ze začátku, na svou dobu až nezvykle otevřený film, později vášnivý, milostný vztah a na konci už jen čekání na ránu z milosti. Rutgera, toho jsem měl vždy zafixovaného jen se seriózními hrdiny, což se tady rozhodně říci nedá. Tady předvedl opravdu v celé své kráse, že hlavně na začátku své kariéry hrál úplně jiné role, než později. Monique za ním moc nezaostává a její přerod z vášnivé milenky, po nevypočitatelnou hysterku je určitě také k zapamatování. Jinak je tenhle film plný vážných i komických situací, hraničících až s černým humorem, který ani po těch čtyřiceti letech nějak extra nevybledl. A to je jen a jen dobře. (22.11.2014)

Anarchie, dekadence, bavorská soft porno taškařice, černá komedie, drama, tragédie. Svoboda, destrukce, zánik. Život a smrt. Tolik symbolů a tolik protikladů. Červi, co se sypou z nádherných květů na nahou hruď Olgy, jsou předzvěstí věcí příštích. Zraněného racka lze vyléčit, ale zraněnou duši? Hlava rozmlácená na kaši, kulka v čele a úvod téměř shodný s pozdějším filmem Čtvrtý muž. Všudypřítomná nahota nepůsobí křečovitě, ale přirozeně. Je plná veselí a rozkoše. Dokud není spojena s násilím. Lze zaměnit lásku za chtíč....? Nakonec vše pomíjí, rozklad je nevyhnutelný. Plíseň, odpad, skládka. Nejhorší je, když někoho ztrácíte a při tom vidíte, že není ve vašich silách ho zachránit.... (12.12.2014)

Podľa mňa jedna z najlepších milostných romancí prenesená na plátno. Nekonvenčný vzťah dvoch nekonvenčných ľudí, ktorí sa aj nekonvenčne milujú. Samozrejme, sme vo filme P.V., takže nechýbajú zábery na Hauerovu pýchu a ani na tú Monique van de Ven, ale pozerať tento film ako na erotický by diváka nemohlo dostatočne uspokojiť. Postavy sú nám spočiatku nie príliš sympatické, sochár Erik sa javí ako čisto sebecký alfa samec, na čom aj niečo bude, ale v momente, keď spoznáva svoju vyvolenú dušu, jeho nevybujarené telo sa sústredí iba na svoju lásku. Film ponúka množstvo silných scén, štipku melodramatickosti, väčšiu štipku revolty, riadnu dávku opĺzlostí a napriek tomu, respektíve možno práve preto, dokáže poriadne vtiahnuť a diváka prinútiť sa do dvoch hlavných postáv dostatočne vžiť. P.S.: Mama je na odstrel... 90% (12.08.2019)

Paul Verhoeven rád šokoval už za mlada a takový Základní instinkt je oproti Turks fruit vlastně docela slabá káva (abych uvedl příklad - nedokážu si představit, že v americkém trháku by Douglas přímo v záběru kamery zkoumal stolici Stoneové - to aby bylo jasno, co vás tady může potkat). Jinak příběh lásky bohémského umělce a mladé lehce šílené dívky je natočen i zahrán opravdu působivě - jakpak by ne, když se tu setkal trojlístek budoucích úspěšných hollywoodských tvůrců - kromě Verhoevena za kamerou Jan De Bont, před ní uhrančivý Rutger Hauer. Rozhodně to není nic pro přecitlivělé povahy - ale to vlastně není asi žádný Paulův snímek... (15.07.2006)

Kdopak je ten sympatický, vysoký blonďák s dlouhým ocasem a nafouklým pytlíkem a pročpak se ta mladá ženština všude producíruje, nestyda jedna hanbatá? Tak tyto otázky si budete klást v průběhu sledování tohoto lehce erotického dramatu s komediálními prvky a mírně romantickým podtextem. Už v prvních scénách, když vidíte rozpláclýho nahatýho Erika válejícího se na posteli a později dělajícího svou potřebu před hanbatým obrázkem na stěně začnete pomalu tušit, že tento film nebude erotickými scénami nějak šetřit. Příběh pokračuje a my vidíme promiskuitního obšourníka, který střídá své partnerky rychleji než číšník ponožky v zájezdním motorestu. Pak se stane zlom a náš hlavní hřebec se zamiluje do přitažlivé, provokativní Olgy. Od té doby sledujeme jejich zábavnou a hlavně divokou jízdu u které se zasmějeme a u které si pozorný divák všimne mnoha originálních scén, které se mnohem později objevili v hollywoodských filmech. Pro příklad uvedu „zadrhutí zipu na jedné choulostivé partii mužského těla", které jsme viděli ve filmu Něco na té Mary je. A samozřejmě mnoho dalších originálních scén, ať už zábavných či méně zábavných uvidíme v tomto filmu. Nizozemský režisér Paul Verhoeven si vybral do role Erika tehdy neznámého začínajícího herce Rutgera Hauera a začal tím tak jeho kariéru úspěšného holandského a později i hollywoodského herce, kterého jsme viděli v mnoha Verhoevenových filmech, ale také v nezapomenutelné roli replikanta Roye Battyho v kultovním snímku Ridleyho Scotta s názvem Blade Runner. Tento snímek měl obrovský úspěch v holandských kinech a stal se nejúspěšnějším filmem nizozemské kinematografie. Snímek vidělo v té době přes tři a půl milionů platících diváků, což bylo necelých třicet procent tehdejší holandské populace. Taktéž byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a taktéž byl v roce 1999 vyhlášen jako nejlepší nizozemský film dvacátého století. No prostě to nastartovalo kariéru třem holandským mistrům filmového umění. Paulovi, Rutgerovi a kameramanovi Jan de Bontovi. V této lásce po holandsku jsem této dvojici fakt držel palce a užíval jsem si jejich bláznivá dobrodružství, protože se k sobě fakt hodili a proto mě zklamal konec o kterém nebudu psát, jelikož bych spoileroval, ale kvůli kterému dávám jen 80%, protože mi zkazil celkový dojem tohoto filmu u kterého jsem byl celou dobu jistý, že dám hodnocení nejvyšší, ale bohužel, petržel !!! (20.08.2021)