Reklama

Reklama

Nevinný

  • Československo Nevinný (více)
TV spot

Poslední film Luchina Viscontiho, který je inspirován románem spisovatele Gabriella d'Annunzia, vykresluje plastický obraz světa aristokratického šovinismu a dvojích sexuálních standardů v Itálii na sklonku devatenáctého století. Zámožný Tullio (Giancarlo Giannini) nepřikládá velkou váhu tomu, že se s milenkou (Jennifer O'Neillová) bezostyšně producíruje před zraky přátel a veřejnosti. Když se pak ale záletnický aristokrat dozví, že má jeho odvržená manželka (Laura Antonelliová) poměr s mladým spisovatelem (a čeká s ním dítě), je to pro něho příliš velké sousto. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (47)

classic 

všechny recenze uživatele

Akási avantýra egoistického, a k tomu zároveň i ateistického aristokrata: Tullia "Šermiara" Hermila, vskutku akosi nepriamo ovplyvnila i jeho mimoriadne sexy manželku: Giulianu, aby sa mu taktiež podobným spôsobom »revanšovala«; skrátka na oplátku ho rovnako podviedla s akýmsi intelektuálnym spisovateľom, až to dokonca zašlo konkrétne tak ďaleko, že tým pádom postupne snáď i otehotnela, a potom sa vzápätí tento taliansky CRETINO ešte čudoval, že ako si to mohla vôbec dovoliť...? • A Luchino Visconti nielenže znovu vytvoril titul o «aristokratických snoboch»; proste ako aristokratický snob, opäť neostal svojej povesti absolútne nič dlžný, ale súčasne tiež nakrútil i svoj úplne posledný [ne]kvalitný počin, v ktorom mi mimochodom - ústredný predstaviteľ v podaní Giancarla Gianniniho, príliš extra do titulnej úlohy nezapasoval, alebo som si tentoraz zase plne pripadal, ako v nejakej »talianskej telenovele« s umeleckým spracovaním v rámci celku, no po scenáristickej stránke by sa zrejme nestratili ani vedľa populárnych telenoviel. ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

Viscontiho labutí píseň, krásná navrch, hořká uvnitř, se všemi tahy Mistrova rukopisu, dotaženými až do poslední tečky. Silný příběh, bezchybné herecké obsazení, dokonalá vizuální stránka. Hlavní postava téměř antického dramatu je Tullio, prototyp člověka na jedné straně zcela sobeckého a amorálního, muže, pro kterého jsou ženy lovnou zvěří, a který existenci svých tužeb pokládá za relevantní důvod pro jejich bezodkladné uspokojení, na straně druhé člověka, který si je jistý sám sebou, svou pravdou, a naprostou adekvátností svého jednání, jakkoli zvráceného. Jeho absolutní nedostatek sebereflexe ho vede k tomu, aby své jednání nazýval morálkou a své postoje za jediné správné. Nepochybuje, nemá strach, výčitky ani iluze, cítí se svrchovaným pánem svého života – a neuvědomuje si, že se z něj stal psychický mrzák, ve kterém zbývá jen pramálo lidského. Giancarlo Giannini, který mě poprvé zaujal už v První klidné noci, v hlavní roli přímo exceluje. Laura Antonelli je jako křehká Giuliane přesvědčivá, Marc Porel v roli spisovatele d´Arboria k poznání i přes vousy, a Rina Morelli v partu Tulliovy matky tradičně dokonalá. Film napohled krásný, ovšem pocit z něj je až bolestivý. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Svět postupné eroze starých hodnot, ideálů a tradic a zároveň zrození nové moderní společnosti se dá v českém prostředí nejlépe dokladovat nejspíš na Neffově románové pentalogii Sňatky z rozumu. Ta ale popisovala výrazně plebejské, a tudíž zároveň i silně (malo)měšťácké prostředí. Itálie vypadala jinak a Visconti vykresluje pozdní aristokratickou vyšší společnost, jejíž pokrytectví bylo výrazně větší. Visconti vypráví příběh opakovaných nevěr, nemanželského dítěte a nezkrotné žárlivosti. Je podmalovaný panskou ješitností, okázalostí, snobstvím a elitářstvím. Tam, kde je vlastní ego povýšené nad etiku, může vést bezohlednost až ke zmaření lidského života. Visconti postupuje při režírování tak, jako malíř, který pečlivě vrší vrstvu barvy za vrstvou, až mu vznikne velkolepý celistvý obraz, který je pastvou pro oči. Výborná kamera, která se vyžívá v obrazové nádheře šlechtických paláců a dámských rób. Visconti se tady dokázal krotit, takže rozumná stopáž nedává důvod k estetizující nudě. Celkový dojem: 90 %. Snad jen poznámka ke komentáři mého oblíbeného uživatele Radko: autor románové předlohy G. D'Annunzi je v mnoha ohledech fascinující postava, ovšem v tom, že ho mnozí historici pokládají za předchůdce a inspirátora fašismu, rozhodně není nevinně. Popravdě řečeno, po 1. světové válce a především na počátku 20. let ho mnozí považovali za mnohem nebezpečnějšího než Benita Mussoliniho a byl symbolem politického extremismu, radikálního nacionalismu a válečného štváčství. To, že se nestal zakladatelem diktatury nebo autoritářského státu, je způsobeno spíš tím, že zůstal v mnoha ohledech spíš uměleckým bohémem a lidským pozérem, kterému záleželo víc na ideové čistotě jeho názorů než na praktických politických výsledcích a postech. Benito Mussolini byl praktický muž činu a pro rozvoj své kariéry byl ochotný mnohé obětovat a spojit se i s těmi, kterými D'Annunzi opovrhoval. Mussolini si D'Annunzia vyloženě vážil a pokládal se za jeho žáka. D'Annunzi se sice otevřeně nepřihlásil k fašismu, ale taky se proti němu nijak nepostavil... ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Od lásky je naozaj len krôčik ku nenávisti, v tomto smere mi to trocha pripomenulo jedno majstrovské dielo od Polanského - Bitter Moon (1992). Keď sa prekročia určité hranice, návrat späť je už takmer nemožný, môže sa ten druhý snažiť a ľutovať koľko chce. Dielo zdobí klasická nádherná výprava ako som u Viscontiho zvyknutý, teda až na tie exteriéry, v tomto prípade trocha od všeobecnej ponurosti upustil. Po hereckej stránke dokonalé, najmä čo sa týka ženského osadenstva. Dejová linka síce miestami trocha zadrhávala, boli i slabšie, menej záživné miesta, ale celkovo mám z toho dobrý pocit. Nadpriemer. 75/100 ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Působivé drama o netajených nevěrách, které končí tragédií. Tullio Hermil (dobrý Giancarlo Giannini), aristokrat volných mravů a s veřejnou milenkou, posílá se sadisticky zvrhlou zvráceností doměnky a podrobnosti svých záletů své trpící ženě. Možnost ztráty manželky řeší návratem, aby pak se samolibou teatrálností považoval sám sebe za oběť. Odstraňuje svou nenávist brutálním činem. Ale místo vykoupení přichází odpor okolí a jeho vnitřní samotu ukončuje až sebevražda. Je to necitlivé monstrum, které vidí jen ústrky proti své osobě. Jeho necitlivé sadistické chování dokáže zajít až na samou hranici lidského chápání. Ublíženeckým způsobem žehrá na život a plod nevěry, který v něm probouzejí sobeckou hanebnou krvežíznivost ke zničení všeho, co se událo proti jeho vůli. Tulliova právoplatná žena Giuliana (půvabná Laura Antonelli) je stále svým manželem odstrkována do pozadí. Její zoufalství pramení v nevěru, ta ve zrození nového života a v návrat manžela, ten poté v noční můru pro Giulianu. Ta jen svým osobitým způsobem přistupuje na manželovu vlnu, aby zcela ochránila své dítě. Tulliova zášť však byla sinější. Teresa Raffo (Jennifer O'Neill), Tulliova milenka, se snaží jako všechny ženy, získat muže jen pro sebe. Všeho se ale Tulliovi časem omrzí, ale nejděsivější pro něj je, konečné odmítnutí totálním opovržením ze strany Teresy. Další zjímavé role: Tulliova matka (Rina Morelli), těšící se na vnouče, Tulliův bratr Federico (Didier Haudepin), nerozumějící bratrovým činům, a populární spisovatel Filippo d'Arborio (Marc Porel), Giulianin svůdce. Působivé drama o lidské zvrácenosti, ublíženosti, netoleranci a tragédii, která byla výsledkem všech faktorů uvedených. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (5)

  • Visconti chtěl původně do hlavních rolí Romy Schneider a Alaina Delona. Při plavbě na Korsiku se svým novopečeným manželem Biasinim se Romy rozhodla Viscontimu odpovědět během jejich zastávky v Calvi. Volala mu z telefonní budky. „Ne! Teď je čas na dítě!“ řekla Romy velmi rozrušená. „Jsou okamžiky, kdy je čas rodit děti anebo točit film. Teď nadešel vhodný okamžik natočit film,“ vychrlil mistr na Romy. V den její svatby, kdy už byl velmi nemocný, poslal za Rominou (rád jí tak říkával) Helmuta Bergera, aby jí sdělil, že by se s ní rád usmířil. Za tři měsíce na to zemřel, aniž se spolu ještě setkali. V roce 1978 viditelně dojatá Romy uzná svou mea culpa Marku Espositovi z časopisu Premiére: „Je pravda, že nyní lituji. Trochu pozdě, že?“ (theSaint)
  • Luchino Visconti natáčel film na invalidním vozíku, ve velkých bolestech a zemřel v březnu 1976 na trombózu několik dní poté, co se svými nejbližšími spolupracovníky zhlédl první sestřih filmu, s nímž nebyl spokojen. Součástí hereckého obsazení měla být i Claudia Cardinale. V této podobě byl film představen veřejnosti s velmi drobnými změnami, které provedl spoluscenárista Suso Cecchi D'Amico podle pokynů, které mu dal sám Visconti během pracovního rozhovoru. (classic)

Reklama

Reklama