poster

Hvězdy Velkého vozu

  • italský

    Vaghe stelle dell'Orsa

  • anglický

    Sandra

    (festivalový název)
  • slovenský

    Hviezdy Veľkého voza

    (festivalový název)

Drama / Válečný

Itálie, 1965, 95 min

  • Flego
    ****

    Mladá židovka sa vracia so svojim manželom do povojnového Talianska. Dávne hriechy ožívajú v spomienkach a opäť nahlodávajú rodinné väzby. Rodný dom ožíva temnou atmosférou starých čias a neúprosne sa vinie celým filmom. Je to práve silná atmosféra rodinného sídla, ktorá dotvára film silnejším. Luchino Visconti sa oprel o kvalitný scenár a dokázal mu vtisnúť silu doby, v ktorej sa príbeh odohráva. Určite mu pomohli aj aktéri na čele s Claudiou Cardinale.(4.6.2018)

  • IdaHutt
    ***

    Slabší snímek v jinak úžasné filmografii mého favorita Viscontiho. Jeden z mála, jenž časem hodně vyčichl. Problém vidím v tom, že tvůrce neadekvátně spojil dvě nestejnorodá a nesouvislá. i když jako by "podobná" témata do jednoho celku: společenskou stigmatizaci kvůli "rase" (zde Židé pronásledovaní fašistickým režimem) a společenskou stigmatizaci kvůli nepřijatelnému sexuálnímu chování (zde podezření z incestu).(24.10.2011)

  • T2
    **

    Účasť herečky Cladie Cardinale na Art Film Feste priniesol do ponuky festivalu film Hviezdy Veľkého voza (Vaghe stelle dell'Orsa,1965). Film z ťažkou témou zaoberajúci sa zložitými rodinnými vzťahmi a pestrou háklivou minulosťou, pre bežného diváka moc lákavého neprináša, okrem šarmantnej Cladie Cardinale si tu toho moc pútavého neužijete. /videl v kine: 40%/(filmový festival Art Film Fest 2014)(5.7.2014)

  • Rattlehead
    *****

    "Nedávno jsem něco dělal v římské opeře, přišel ke mně osvětlovač a říká : Tak co, spali spolu, nebo ne ? Já nevím, odpověděl jsem, co ty myslíš ? Já myslím, že ano, řekl. Každý si může myslet, co chce." Matné hvězdy Velkého vozu se jmenuje překrásná báseň, v níž Giacomo Leopardi vzpomíná na rodný dům, na hvězdy nad zahradou, s nimiž rozmlouval jako chlapec a které byly svědky konce jeho šťastných dnů. Giacomo Leopardi (1798-1837) byl Viscontimu blízký svým urozeným šlechtickým původem i svým postojem vůči němu - nenáviděl ho i miloval, tak jako miloval a nenáviděl celou svou vznešenou rodinu. K samotnému filmu pak mohu dodat, že jsem ho viděl asi potřetí a vždy se mi velmi líbil. Je to naprosto typický Visconti. U něho je film skutečné umění.(17.4.2018)

  • andrii
    *****

    Ojíněná, hluboká, kardinální intimita lape po dechu, jako šplouchající vlna naráží, tříští se o nepříhodná, kamenitá skaliska. Každá její částečka dopad má, rodinnému portrétu pokřivuje rám. Co přivedlo tě sem, lásko má? Anamnéza amnézie minulosti, jež v komnatách rozkvetla, jejíchž pavučin ses nechtíc dotkla. Jean Sorel žhářem tepajícího nitra. Rozervaný mladík, pln rozbřesku jizev, přívalu rozbouřených citových sesuvů, jehož odpíraná rozkoš, nepřípustná slast s vlastní krví, užírající touha po zakázaných polibcích, přivedly do záhuby. V podivných emocích se svíjí, v plamenech utápí. V zahradě pozemské, jen busty lidskosti se krčí. Plesají slova, shořely věty hříšně romantické, nakřápnutý, eroticky antický styl sblížení, milostných dopisů mystický sen vrcholně teatrální. Rozbolavělý sten, ohnivá šelest člověka, svědomí s ďábelskou páteří, hozené ven.(2.11.2016)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace