Advent

Když ptáčka lapají, sladce mu zpívají...vše zavinila krátká filmová role pana Lackoviče, který stihl udělat dítě a pak si ho našla smrt v lese. Zanechává po sobě opuštěnou ženu s malým kloučkem, který jako každý normální kluk hledá kamaráda a přítele na hraní. V bláhové naději ,Františka, jeho maminka nachází útěchu u starého vdovce, kde se však za žádnou cenu nemůže setkat s chápajícím mužem pro sebe a kamarádem pro svého syna. Navíc, když na statku žije další žena, která si myslí na vdovcův majetek, nejspíš i na jeho lásku a cítí veliké nebezpečí ze strany nové partnerky vdovce. Režisér Vladimír Vlček svým příběhem velmi citlivě ukázal nebezpečí takové vztahu, který nakonec končí osvobození Františky a Metoděje z velkého utrpení. (05.09.2016)

Syrový, surový a drsný pohled do života svobodné matky, která trpí pro svého synka u lakotného staršího sedláka, jenž v podstatě žije se služkou. Snáší psychické týrání a za jitrnici je ochotná uvěřit ve změnu. V duchu padesátých let je mocně kritizováno náboženství. Naštěstí po zásahu shůry je problém vyřešen sám, přestože to bylo v moci hlavní hrdinky. Věrné zobrazení horského venkova 30. let a zažitých rodinných stereotypů, až z něj mrazí. (22.04.2017)

Jarmila Glazarová nesporně náleží mezi nejzajímavější autorky dvacátého století. V její tvorbě si získávají výraznou pozornost zejména dva romány postavené na střetu dobra a zla. Zatímco Vlčí jáma (zfilmovaná o necelý rok později Jiřím Weissem) je přesná v kritice maloměstské prudérie a s ní svázané morálky, Advent je příběhem ženy, která marně hledá lidské podmínky pro své dítě. Děj se odehrává během jediné noci, v níž si hrdinka, hledající ztraceného syna, vybavuje všechna dosavadní zastavení své křížové cesty a dospívá k poznání, že po celá ta léta, kdy se kvůli synkovi ponižovala, jej vlastně ztrácela. Prudkou gradaci retrospektivně vyprávěného děje, který směřuje ke katastrofě, způsobuje vytrvalé úsilí hrdinky najít ve vzpomínkách na běh svého života příčiny jeho ztroskotání. Filmové realizace se ujal kontroverzní režisér a držitel oficiálních komunistických cen Vladimír Vlček, který s překvapující pečlivostí dokázal román Glazarové převést do podoby strhujícího dramatu. Silný vliv na něj jistě měla osobní zkušenost z mládí (Vlček se v Beskydech narodil a strávil zde plných osmnáct let). Z hereckých představitelů jednoznačně vyniká Gustav Hilmar, který rolí zlého Podešvy završil svou několikaletou galerii tvrdých selských mužů z předmnichovského a protektorátního období. Vpravdě životní výkon podává univerzální tragedistka Marie Vášová, jejíž poživačná služebná je jednou z nejodpornějších postav domácí kinematografie. ADVENT bezesporu tvoří vrcholný dotek nové etapy českého filmu, který se pomalu odvracel od stereotypních schémat gottwaldovského temna a začal si všímat člověka jako prosté bytosti. Milující, chybující a odpouštějící. Tak, jak je tomu odnepaměti. (20.12.2009)

Z nepočetné tvorby Vladimíra Vlčka, neblaze proslulého dvěma "zásadníma" agitkama své doby, mě již nedávno zaujal film Komedianti (1953), který sice také měl tak trochu budovatelsky závěr, ale jinak oplýval dobře vykřeslenou historickou atmosférou, uměleckými kvality i slušně vystupňovaným napětím. ADVENT jenom potvrzuje, že Vlček rozhodně nebyl špatným režisérem. V přírodě moravských luhů a hájů, tedy v prostředí bez jakéhokoliv politického dosahu, se odehrává pozoruhodné baladické drama o lidech a lidských vlastnostech, příběh o neštěstí, zlomyslnosti i statečnosti. Film, který sílou svého příběhu, i přes veškerou archaičnost, úspěšně promluví i do duše současného diváka, protože poutavě vypovídá téma životu kolem nás. Osobitou atmosféru podtrhuje krásný barevný obraz, již zmíněné příroda, mnohokrát zasahující do lidských osudů a mluvení v kouzelném nářečí. Zaujali mě i herecké výkony dvou hlavních, alespoň pro mne ne moc známých představitelů a epizodní role kultovního Jaroslava Vojty. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (24.02.2018)

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. (20.12.2009)