Bullet Train

,,Ubližování lidem ubližuje ostatním lidem" --- Čekal jsem víc. Herecké obsazení moc fajn a vlastně si už ani nevzpomínám kdy a v čem jsem naposledy viděl Pitta. A to už vůbec nemluvím o Sandře. Točeno je to v takovém mixlém stylu Ritchieho a Tarantina, ale jak píšu - jen ve stylu. Komediálnost filmu je na docela slušné úrovni. je tam toho spousta, ale mně se vždycky nevíce líbí když mezi brutální řežbou dvou zabijáků jdoucích si po krku jeden najednou řekne, hele a nechceš to probrat proč se máme zabít? :-). Knižní a nejspíše komixová předloha je z filmu cítit na sto honů. Akce ve vlaku mám rád. Je to stejné jako filmy na ponorkách. Omezený prostor kde se není moc kam shovat a kde když někomu rupnu v kouli se s ním tak jako tak na jednom z konců potkáte. U vlaků to musí být samozřejmě dálkové expresy co nestaví a co z nich nejde díky rychlosti vyskočit. Vzhledem k tomu, že se film odehrává na palubě jednoho z nejrychlejších vlaků světa zde byla podmínka splněna! .-). Divák chvilku tápe proč chce ten a ten zabít toho a toho a v půlce právě díky omezenému prostoru je v těch důvodech už docela slušný zmatek. Konec ale vše pěkně rozmotá. Závěr je vskutku masakr, ale smrdělo to moc digitálními efekty. Prostě ideální film pro 3D kino a 3D brýle. Nemáte-li nic lepšího na práci, sedněte na rychlovlak do Kjóta a nechte se unášet vysokou rychlostí s japonskou krajinou svištící za okny. Dozvíte se třeba proč švestka nechová zášť k hladovějícímu, ale k farmáři, který strom zasadil... Za mně slušný průměr, kterému něco málo chybělo. Dávám za 3 hadí uštknutí. * * * (21.01.2023)

"Bullet Train" lze z mnoha ohledů kritizovat, ale také si ho ze stejných důvodů užívat. Máme tu Japonsko doslova z rychlíku či zběsilé tempo a nelinearní vyprávění, které spíše slouží k odvedení pozornosti a maskování nedostatků scénáře, nebo také blafování hloubky a přesahu typické pro autora předlohy Kótaróa Isaku. Na rozdíl od japonských adaptací jeho románů tady motivy provázanosti, štěstí a osudu nevyvolávají údiv a patos, nýbrž se rozmělňují do povrchně zábavných atrakcí. Stejně "Bullet Train" pracuje také s tarantinovskými postavami, tedy naprosto nerealistickými žánrovými figurami, které ozvláštňuje jejich nadsázka, stylovost a zakotvení v popkultuře. Tarantino a někteří jeho následovníci na základě popsaného principu vytvářejí sofistikované a zdánlivě propracované mocniny gangsterů či zabijáků, které v nejlepším případě přesahují rovinu mokrého snu fikční dokonalosti a stávají se polobožskými ideály, k nimž pak vzhlíží diváci. V "Bullet Train" ale opět zůstávají jen nerealistickými rozvernými maňásky s jedním karikaturně přemrštěným a neustále opakovaným atributem. Pak tu máme akční scény, respektive jejich choreografii. Ta v předchozích produkcích 87North (či 87Eleven) stála v popředí a strhávala na sebe pozornost svou okázalou fyzičností, realizační náročností a revoluční důmyslností. Tentokrát akce stojí spíš v pozadí, v prvé řadě je vždy realizována jako slapstickové gagy a propojuje jednotlivé dějové sekvence. Ať už jako zastřešující pojem pro popsané tendence filmu použijeme jakýkoli výraz - bastardizace, odsofistikovanost, zpitomnění, asimilace či hollywoodizace - právě v tom ale spočívá kouzlo a funkčnost "Bullet Train". Film totiž do sebe absorboval všemožné trendy předchozích let i dekád, které doposud oceňovali přemoudřelí fandové, cinefilové či vyznavači alternativních nik, a procedil je mainstreamovým sítem do univerzálně přístupného tvaru. Ten sice zákonitě budou ony elity ofrflávat, protože není jako ony jimi oceňované dokonalé formy, ale tím spíš bude z "Bullet Train" popový kasovní trhák. Po "Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw" již další Leitchův projekt evokuje střední proud zlaté éry hongkongské kinematografie, který tvořily chaoticky nesourodé estrády mísící všelijaké emoce i žánrové polohy a kde pozornost diváků neustále poutaly různorodé atrakce, včetně akčních eskapád i cameo vystoupení populárních hvězd. Když uvážíme, že David Leitch a jeho kolegové jsou velkými obdivovateli hongkongských filmů, lze v tom spatřovat nikoli náhodu, nýbrž koncept. (12.08.2022)

Narazit v dnešní době na dobrý akčňák je jako potkat fata morgánu uprostřed pouště. Radostné a osvěžující. Bullet Train je akční pecka jak cyp. Na Brada Pitta se v jednom kuse valí jeden nájemný zabiják vedle druhého. A to v prostředí jednoho šinkansenu, který si brázdí japonskou krajinou. Kombinace akce, vtipu a japonské kultury se tu valí pod totálně tlakem. Takhle má vypadat pořádná filmová zábava se vším všudy. (17.04.2023)

David Leitch naštěstí po prvním Johnu Wickovi či Atomic Blonde rozmetal dosud smutnou skutečnost, že režírující kaskadér nebyl nikdy zárukou kvality. Jenže k temným/vážným kouskům přidal i humor a třeba takový Hobbs se Shawem už byli přepálenou, uřvanou a místy digitální show, na kterou Leitch navazuje i tady. A předkládá gangsterku v Ritchiovském stylu a v každém směru pokoušející se být cool. Stěžejních postav je tu víc, příběh se snaží nabalovat další a další obsah, odbočky i náhody, kdy hlavní hrdina má zatraceně víc štěstí než rozumu. Zatímco beruška v zahradách dokáže likvidovat mšice skoro lépe a především ohleduplněji k životnímu prostředí než chemický postřik, Beruška s ksichtem Brada Pitta je taky likvidátor, ovšem jak sám říká, smůla ho provází na každém kroku. Protože tohle měla být snadná šichta: vzít z japonského rychlovlaku kufřík s tajemným obsahem a zmizet. Ovšem zájem o něj nemá sám a cíle jiných pasažérů jsou protichůdné, a je tak jasné, že se do konečné stanice nepodívají všichni. Já vlastně přesně nevím, proč dávám jen tři hvězdy, nevadí mi v akčním žánru černohumorné momenty, vadí mi ale ty vyloženě pitvořivé a groteskní. A prostě když jdu na akční film, nechci (samozřejmě je spousta výjimek) skákat tolik do jiných žánrů. Navíc trošku kolísalo tempo a finále s digitální vlakovou mazanicí a nevyužitou hordou japonských mafiánů zamrzí. Každopádně ano, má to spoustu nápaditých momentů i absolutního násilí a velmi dobré herce. Ač si ale Pitt roli evidentně užívá, prostě ho mám raději v jiných partech. Stejně jako Leitche v těch „wickovštějších“. (20.08.2022)

Mám hodně velké cukání zaokrouhlit na pátou hvězdu, tahle projížďka japonským vlakem mi udělala opravdu velikou radost. Leitch jede dál ve svém vzdalování se od stylu svého duchovního bratra Stahelskiho, a víc než na choreograficky vymazlenou akci tlačenou po zatraceně vysokých dávkách jako v Johnu Wickovi tu vsází hlavně na hravou režii přetékající nápady - jak vizuálními, tak i narativními. (pře)komplikovaný příběh skupiny nájemných vrahů co se "náhodou" sešli v jednom vlaku prodává se sebejistou lehkostí, a navíc ho často doplňuje stylovými a překvapivými flashbacky, takže z komorního snímku najednou roste solidní epos. Ve kterém si stejně pro sebe každou druhou scénu krade zenový assassin Brada Pita (a vtipná montáž celého příběhu převyprávěného z pohledu ne nevýznamné lahve vody je geniální).  9/10 (28.09.2022)