Ten jediný

Jeden z prvních snímků Susanne Bier, natočený skoro rozverně, bez smutku jejích pozdějších filmů. Dokonce s happyendem! Jako bývalý student psychologie taky musím vyzdvihnout postavu empatického monstra jménem Mulle, která přesně zosobňuje degenerativní potenciál téhle vědy pro ty, kdo si od ní nedokážou udržet odstup. Je to sranda film, ale asi bych nechtěl být na místě ani jedné z hlavních postav. Ony ty situace jsou přece jenom až příliš povědomé. (08.11.2010)

Hodně ujetá komedie, kde jsem si nenašla k nikomu z nich absolutně žádný vztah a co víc poprvé mi to vůbec nevadilo. Ty vztahy i lidi byli tak mimo, že jen koukáte a nevěříte že tohle dílo vůbec vzniklo. Rozhodně jsem se nenudila, nejvíc tu boduje Paprika Steen a měla jsem fakt výbuch smíchu jak na konci volá na dítě :). (08.12.2015)

"Kdyby naše koule byly klakson, jak by asi troubily ??" ;) Velmi zvláštní biják.. Podivně bizarní a zároveň až nečekaně předvídatelné, vší té bizarnosti i snaze o parodizaci žánru navzdory.. Hodně černý, to není rasismus, severský humor silně degraduje až sitcomová zkratkovitost a zejména to lživé poselství snímku tentokrát téměř, samozřejmě až na to finále, nekýčovité kýčařky Susan Bier.. (14.08.2016)

Susannino rané tvůrčí období. Její obvyklé postavy, obvyklá témata, obvyklé morální otázky. Jenže je to tak přihlouple limonádovitě zpracováno, že se člověk nemůže ubránit myšlence na to, jak banální režisérkou by asi byla, kdyby později neobjevila svůj scénáristický poklad v A. T. Jensenovi. Tohle je výplach. (09.07.2016)

„Neptám se na váš sexuální život ze zvědavosti. Ale pro mnoho bezdětných párů je erotika spojená s frustrací. Zajímám se o to, jak zvládáte, že váš společný život nepřináší žádné plody?“ - „Ok. Chcete vědět, jakému zvířeti se podobá náš sexuální život?“ - „Řekněte první, co vás napadne.“ - „Morče.“ Neměl jsem vysoká očekávání, přesto ve skrytu duše doufal, že to nebude úplná blbost...No, romantická komedie je to každým coulem, místy navíc docela trhlá. Což by ani nevadilo, ale humor v ní je jednodušší, a ne vždy úplně funkční. Těch míst k zasmání bylo ve výsledku jen pár, nepomohlo tomu ani nečekané zvážnění. Jak se blížil závěr, doufal jsem, že to nebude zakončeno „hollywoodsky“, ale má prosba nebyla vyslyšena, samotný konec je debilně kýčovitý až to bolí. A mně nezbývá než konstatovat, že pro mě sedmý viděný film z dílny ostřílené režisérky Susanne Bier byl zatím její zdaleka nejslabší, a já musím hodnotit pouhými 2*. „Kdybyste vy dvě byly figurky z Člověče nezlob se, byly byste teď vyhozený? Myslím to čistě metaforicky.“ (09.02.2024)