Kamenný most

Marnost nad marnost. Tak neodbytně kvílí bezútěšný pražský umělec. Rozerván, rozčarován. Rozevlátý chodec bez cíle, tápavým krokem našlapuje vlastním životem. Seslanými múzami nezachycen. Přijal roli zdejší bohémy. Rozložené srdce duší i dušiček na místě, které stejně tak jako ráno i večer, oslňuje mystickou vyhlídkou, láká kejklířskou přehlídkou. Zbourat tíži zemské gravitace, stíhat lehkost bytí. Se zavázanýma očima magicky se toulat samospádem myšlenek. (12.02.2016)

Péťo, vidíš to? Měl jsem věřit těm hlasům, co zdaleka halekají o nesnesitelné nudě a divákově utrpení, když jde o film Tomáše Vorla? Nevěřil jsem a má důvěra byla bohatě odměněna - skvělým filmem, pohlížejícím na svět nevorlovsky vorlovskou optikou, který přes několik křečovitých záškubů (už jsem si zvykl, Tome) nabízí skvělý zážitek, balený do svérázné atmosféry, tradičně výtečné kamery Marka Jíchy a neméně působivé hudby. Kdo nevnímá Vorla jako tvůrce lidových veseloher, toho musí Kamenný most zasáhnout. (04.02.2009)

Jsem moc rád, že jsem tenhle film o jednom úžasném místě v Čechách a o 90. letech viděl poprvé s takovým odstupem. Protože teď se ukazuje, jak moc zdařilý a pravdivý je. Přiměřeně "uměleckých halucinací", přiměřeně humoru, přiměřeně erotiky a mnoho zajímavých lidí ve filmových rolích (Václav Havel, Vladimír Franz). Úžasně slizský Jan Slovák v roli porevolučního podnikatelíčka, báječně se pitvořící Jana Synková v parodii na režisérku Chytilovou. Kdo procházel v 90. letech po Karlově mostě, rád si připomene jeho tehdejší osazenstvo (klaun drnkající na kytaru při magneťáku, polykač mečů atd.). (09.12.2013)

Viděl jsem bohužel tu údajně zkaženou verzi (existuje vůbec ještě ta bez nich?), s Hanákovými voiceovery, které jsou opravdu zbytečné a jen popisují věci víceméně jasné z obrazu, ale když si je odmyslím, tak to na ty čtyři hvězdy je. Sice mě překvapuje, že měl Vorel tvůrčí krizi tak strašně rychle, vlastně ještě na počátku svojí tvorby (což by vysvětlovalo, proč po devadesátkách točí samé nicoty o ničem), ale zase musím uznat, že se tu s ní popasoval stejně zručně a hravě, jako Fellini v Osm a půl. Ty dva filmy jsou sice úplně odlišné, ale oba pojímají tvůrčí krizi režiséra takovým způsobem, že to jako jejich další film bohatě stačí. Zde se mi především líbilo vykreslení postav, slušná filmařská stránka plná dobrých nápadů, hodně zvláštní a poutavá atmosféra a vůbec celý vývin děje - když pominu fakt, že to do svého konce dospěje místo vlastní uvědomění hlavně pomocí houbiček. Rozebírá se zde i téma komerčnosti filmů, kvůli kterým spousta osobitých tvůrců nedostane příležitost natočit něco originálního, což je ve vztahu se současnou českou kinematografií sakra aktuální, protože tu originalita a kvalita skoro není. A vlastně i kvůli té originalitě se mi to líbilo. I když ne úplně, najdou se zde věci, které mi dost vadí, ale v rámci české tvorby to je skutečně příjemné oživení. Dost depresivní, ale do jisté míry taky působivé. Jen se obávám, že tenhle film byl opravdu Vorlův poslední dobrý a hlavně poslední, který o něčem byl... Slabé 4* (28.05.2022)

(Režisérský střih) Pekelná alko-ezo nuda. Nesympatický hlavní hrdina - umělec (klasicky nesnesitelný Tomáš Hanák) parazituje se svým fotrem na matce a chudák manželka se z toho musí vychrápávat s bohatým producentem. Vlastně to dokonale zachycuje příšernost devadesátek - úspěšní lidé se věnují vydělávání prachů a večírkům, neúspěšní lidé chlastají, tvrdí, že jejich deprese je svoboda umělcova a obyčejní lidi typu hrdinova matka to odskáčou, protože musí makat o přežití a přiživovat losery. Film kvalitně likviduje zbytečný vnitřní monolog hlavní postavy a rozdělení na mini kapitoly, nepomáhá ani zajímavá hudba, satira na Chytilovou nebo cameo Havla. Jedinou radost jsem pocítil při scénce, kde policajt Dušek seřve Hanáka s jeho milenkou, že jen chlastají, prcají a vraždí jeden druhého, ztříská Hanáka a pustí na couru vlčáka. (29.09.2020)