Dva muži hlásí příchod

"Schopen, odveden!"... Jiřík Valentů ač nesmělý je hrd a šťasten, že může na vojnu a vůbec... Leč vojna není kojná, že - Jirka, neznalý světa a žen nakonec vzmužen jest a vůbec... Jó, byla to šťastná doba normalizační, "moderní družstvo a žádný Kocourkov" a taky "soudruh kapitán tady hlavu nikomu neutrhne" a vůbec... Nu a Jirka dělá dobré skutky a domů se nám vrátí jako chlap a vůbec... Vojenské prostředí a dobu vůbec značně idealizující komedie, z dnešního pohledu místy až odpudivě naivní film, nikterak nevybočující z tehdejší bezkrevně >angažované< tvorby. Až bych řekl, že tenhle film snad musel V.V. natočit >na společenskou objednávku< , jak bývávalo zvykem, že... (16.09.2006)

"Měla dobrý místo ve slepičárně." To je wtf jako co? Scénář, kerej napsala asi osmdesátiletá dopisovatelka Bakalářů a do hlavní ženské role obsadili cosi, co se mi nepodařilo přirovnat k žádnému zvířátku, protože žádné tak hnusné není. A to "dabované" dítě - to mělo být jako co? P.S.: Lidé, kteří za komančů pracovali ve slepičárnách, nebo jako mičokeni tam nepracovali proto, že chtěli... (22.12.2010)

Tak film agitkou bezesporu je, ovšem né vojenskou, ale spíš takovou frojdovskou. Neb bimboň Hanzlík, než si poprvé zastrčí, by vyhrál s přehledem mistrovství světa o největší trubku. Ovšem poté, co mu Kotrbová ukáže osmý nebo kolikátý div světa, stane se z něj nepřekonatelný superman, který na motorce brázdí jakkoli široké a hluboké toky a s výjimkou svých rodičů se nebojí ale vůbec nikoho, dokonce ani prokurátora né. Pravda, na jeho inteligenci zásun vliv neměl a ta tak zůstala na úrovni poslance za SPD, neboť Hanzlík vůbec neprohlédl průhlednou lest Kotrbové, která pod záminkou těhotenství ho donutí k manželství. A on pak musí smutně odpovědět na kapitánovu otázku "jak se vede dítěti" větou "s tím dítětem to nějak nevyšlo!". (16.12.2017)

Skoro vždycky, když hodnotíme s uživatelem sud nějaký film, máme na něj stejný nebo hodně podobný názor. Fakt, že se jedná o agitku naprosto přehlížím, protože takovéhle naivní agitce nemůže věřit ani sám agitátor natož agitovaný, ale hlavně a především, mě vůbec nepřišlo, že tady jde o armádu, která děla z chlapečků chlapy. Především jsem vnímal jak sám život cvičí s dobráckým mazánkem takovým způsobem, že i výcvik u speciálních jednotek je proti tomu nic. Navíc herecký výkon Jaromíra Hanzlíka je super kvalitní a tak nemám žádný problém rozsvítit nad dvouma mužema ohlašující svůj příchod zářivé tři hvězdy. (16.01.2010)

Nedlouho po pohádkové zakázce pro západoněmecké myslivecké spolky se Vorlíček se Svobodou pokusili o sondu do etiky normalizované socialistické armády. Pod variacemi na silnou melodii se střídají ty nejbanálnější obrazy ze zaniklého světa paruk, které zachycují Prahu jako epicentrum ošklivosti, z něhož by bylo krásné utéci, kdyby však bylo kam, což ovšem nejde, protože venkov je podobně neobyvatelný. To ovšem z filmu vyplývá spíše bezděčně. Režisér jinak všemu nasazuje masku spokojeného soužívání opravdu přesvědčivě. Laskaví desátníci a otcovští důstojníci, neúplatní, svědomití, ale chápaví, sokratovsky vedou své zelené výhonky k slunci a nezáleží na tom, že jeho umělé světlo orientuje jen k prostředečně uvažujícím praktikům, do života, který je jen divadlem, jakkoli kolektivizovaným. Vorlíček nezastírá, že všechna světla zacílil na žumpu, ale sentimentálním brumendem nechal přehlušit všechno – i všechny. PS: Skvělé Smyczkově Krajině s nábytkem se často vyčítá nezvládnutá inspirace Létem s Monikou; o deset let dříve zde vzniknul film, který se Bergmanovou studií neinspiroval, ale příbuzné téma zpracoval tak, že si na severského mága nikdo ani nevzpomněl – jako laxativum. Špína. (25.12.2021)