Táto, sežeň štěně!

Názory na hodnocení tohoto milého, hřejivého úsměvně komediálního filmu předčasně zesnulého talentovaného režiséra Milana Vošmíka odrážejí až pronikavě převrat v estetických názorech mezi starší a mladší generací. Zdá se navíc, že se jedná o gap, který je podmíněn i ideově a politicky. Je případné a pochopitelné, že pro mladší populační ročníky jednostranně podjatá výuka vnáší do vnímání poúnorového čtyřicetiletí černobílý jednostranný tón. Jen nesnadno se v takovém ovzduší naznačuje, že i tehdy kvetl normální život normálních lidí a že dokoce existovala celá dlouhá období nadějí a pocitů šťastně žitých šťastných životů. To všechno film, v němž Horníček ztělesnil ve vlastně nomenklaturní rodině typického představitele té doby sdílejícího právě popsané naděje a jistoty, obsahuje. Přitom se vylévá - jak to často v podobných případech bývá - dítě s vaničkou. Půvabná konfrontace dětského slohu nejstarší dcery - ve 13 letech dívky v tomto věku opravdu stále byly cítěním i mentalitou dětmi - a sugestivních sarkasticky sebeshazovačných reportáží horníčkovského redaktora MLADÉ FRONTY pak nezalouženě zaniká stejně tak jako představitel nejmladšího člena filmové rodiny. Žánrově film nesporně navazuje na HONZÍKOVU CESTU a svou metodou patřil již v době svého vzniku k starší, tradičnější vrstvě tehdejší dramatické tvorby pro děti a mládež. Ani za těchto okolností se mi nezdá, že by byl natolik anachronní a nepodařený, jak uvádějí někteří hodnotitelé tohoto fóra ve svých komentářích. Jsou-li na pochybnostech o věcnosti mých vývodů, nechť tuto veselou, odpočinkovou a přitom tak svěží veselohru srovnají s průměrem srovnatelné filmové výroby směřované k mladším generacím, v polistopadovém období. Záhy zjistí, že doma člověk skutečně není prorokem. (22.03.2008)

Nejkrásnější okamžik v životě jsem zažil během sledování komedie Táto, sežeň stěně. Dodnes si ho naprosto přesně vybavuji. Je mi 10 let, sedím v obyváku, mamka vedle mě a plete svetr. "Mami, když nemůžu mít bratříčka, tak aspoň takovýho malýho pejska. Slibuju, že ho budu každej den venčit, že se o něj budu starat." - "Ale to by tě za chvíli omrzelo. neměl bys na to čas." - "Ale mamí! Slibuju, že se o něj budu starat." - "No škoda, já myslela, že nám budeš pomáhat s tvým novým bratříčkem..." Tak to byl okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že se mi splnil 10 let starý sen. (24.11.2008)

Je mi to moc líto, ale i po několika zhlédnutích nedokážu tento milý film hodnotit více hvězdičkami. Vošmikovy filmy mám rád a Miroslava Horníčka také. Nemůžu se však zbavit dojmu, že mu role tatínka tří dětí nějak nesedla. Nedokázal v ní rozvinout své komediální umění a popravdě řečeno mu to tato role ani neumožňovala. V tomto filmu zářil jen malý Milan. Děj se v podstatě vleče a nepřináší žádný propracovaný obsah ani promyšlené dialogy. Škoda přeškoda! (16.11.2018)

Především první polovina filmu je výborně nahláškovaná a malí caparti mají jednu geniální hlášku za druhou. Jenže ve druhé polovině filmu dojde dech a divák už jen sleduje pachtění se každé filmové postavy za sehnáním psa. A konec už je naprostý zmar - jakoby tvůrci nevěděli, jak děj ukončit. I proto jen velmi průměrné hodnocení. (05.07.2022)

Komedie pro celou rodinu názorně ukazuje, jak se v šedesátých letech minulého století obtížně za vzkvétajícího socialismu shánělo štěně. Malý capart si usmyslí psa a jeho horlivý tatínek využije všech dostupných prostředků, jak svému synkovi udělat radost. Obvolává Zverex (to je poměrně památná scéna) nebo reaguje na inzeráty s prodejem psů, případně je ve hře ještě pohraniční stráž. Tu má pro změnu "očekovanou" malý klučina, který neváhá roztomilé štěně odcizit, a pak se pod rouškou odhalení velmi autenticky strachuje. Několik scén je zapamatovatelných zásluhou Miroslava Horníčka, který roli tatínka zvládl uvěřitelně a mile. Komedie není příliš zatížena dobou anebo se tomu úspěšně vyhýbá. Neznamená to však, že by i bez nízké politické angažovanosti zvládla vše na jedničku. Především se film motá v kruhu a zdaleka není tak zábavný, jak by chtěl být. Je na něm znát, že opravdu vznikl v době, která je ve své naivitě poměrně prostinká. K problémům se přistupuje, mnoho jich ve filmu není, s lehkostí a z filmu je cítit neutuchající elán, který v kontextu s dnešní dobou vyznívá hodně archaicky. Nejinak je to s celým pojetím filmu. Archaičnost v každém záběru s dějovou roztahaností téhož navíc. Nutno připočíst i chabou vizuální stránku s poctivě vybledlými barvami a pofidérním zvukem, zralým na remaster. Film má v podstatě nulové vyústění, které vlastně končí chlapcovou radostí, že po úsilí všech si může konečně domů odvést svého psa. Zesnulý Milan Vošmik natočil celou řadu filmů pro děti, z nichž tenhle patří k těm nejznámějším. Režijní přístup s celkem neprotěžovaným Horníčkem nebyly nejhorší atributy filmu, ale u dětského diváka to jako celek dnes obstojí horko těžko. Ten zaručeně sáhne po moderním, technicky zdatném a hlavně nesrovnatelně atraktivnějším animáku. 40% (28.05.2014)