Táto, sežeň štěně!

Zvláštní film. Pokud je Horníček na scéně, stojí zato se koukat... Ať už spravuje střechu nebo pod ní píše článek... Pokud je Horníček v nedohlednu, začíná to být slabší, přestože i tak se občas objeví milý vtípek a také kamera není k zahození. Špatná není ani režie, třeba rozhovor "ve" výtahu skoro nemá chybu. Ubohý je ovšem scénář, který i slušné herce vhání do nechtěných trapasů a milý divácký zážitek se postupně mění v pocit, že tohle je tak nějak málo i pro děti a mládež, pro něž to celé snad původně bylo napsáno a natočeno... Škoda vysloveně promarněné příležitosti... (29.01.2008)

Námět Jana Rysky obohatili o své příhody se čtyřnožci i Milan Vošmik a Miroslav Horníček. A ve finále se nejedná o žádného nereprezentativního bastarda, ale o úsměvnou komedii ("Tatínek a maminka se o nás starají, z čehož nejvíce babička."), která není zbytečně natahovaná, dokáže vystihnout práci v redakci, navodit venkovskou pohodu a nadsázkou přiblížit touhu všech malých i velkých pejskařů. "Kotě je kotě a pes je pes." (02.03.2010)

Sympaticka ceskoslovenska komedia zo 60. rokov minuleho storocia. Reziser Mylan Vosmyk /Vstup zakazan/ sa ukazal ako schopny reziser, Myroslav Hornicek / Byl jednou jeden Kral, Kam Cert nemuze/ to dobre taha a Jirina Sejbalova /Svetaci/ bola proste genialna herecka. Ovsem na najlepsie filmy cs kinematografie 60. rokov /Kladivo na Carodejnice, Spalovac Mrtvol, Skrivanci na Niti/ to stale nema, aj ked do znesitelneho sympatickeho priemeru film podla mna patri : 69 % (01.08.2015)

Je to film, který by hravě mohl mít nadčasový charakter. Děti chtějí psy i dnes a k chalupám rozhodně. Film mi ale nejvíc připomíná Na samotě u lesa dějově po pár letech, když děda Komárek odešel do nebe. Ten nejmenší špunt navíc zase připomíná toho nejmenšího v Ať žijí duchové. Vůbec nejvtipnější je ale babička Jiřina Šejbalová. Hlavně v redakci, ale i po přečtení inzerátu se snímek vydává cestou grotesky. Závěrečná píseň ale je chytlavá. A Miroslav Horníček coby ničemu se nedivící, ale přesto chápavý otec je také okouzlující. (30.12.2019)

Názory na hodnocení tohoto milého, hřejivého úsměvně komediálního filmu předčasně zesnulého talentovaného režiséra Milana Vošmíka odrážejí až pronikavě převrat v estetických názorech mezi starší a mladší generací. Zdá se navíc, že se jedná o gap, který je podmíněn i ideově a politicky. Je případné a pochopitelné, že pro mladší populační ročníky jednostranně podjatá výuka vnáší do vnímání poúnorového čtyřicetiletí černobílý jednostranný tón. Jen nesnadno se v takovém ovzduší naznačuje, že i tehdy kvetl normální život normálních lidí a že dokoce existovala celá dlouhá období nadějí a pocitů šťastně žitých šťastných životů. To všechno film, v němž Horníček ztělesnil ve vlastně nomenklaturní rodině typického představitele té doby sdílejícího právě popsané naděje a jistoty, obsahuje. Přitom se vylévá - jak to často v podobných případech bývá - dítě s vaničkou. Půvabná konfrontace dětského slohu nejstarší dcery - ve 13 letech dívky v tomto věku opravdu stále byly cítěním i mentalitou dětmi - a sugestivních sarkasticky sebeshazovačných reportáží horníčkovského redaktora MLADÉ FRONTY pak nezalouženě zaniká stejně tak jako představitel nejmladšího člena filmové rodiny. Žánrově film nesporně navazuje na HONZÍKOVU CESTU a svou metodou patřil již v době svého vzniku k starší, tradičnější vrstvě tehdejší dramatické tvorby pro děti a mládež. Ani za těchto okolností se mi nezdá, že by byl natolik anachronní a nepodařený, jak uvádějí někteří hodnotitelé tohoto fóra ve svých komentářích. Jsou-li na pochybnostech o věcnosti mých vývodů, nechť tuto veselou, odpočinkovou a přitom tak svěží veselohru srovnají s průměrem srovnatelné filmové výroby směřované k mladším generacím, v polistopadovém období. Záhy zjistí, že doma člověk skutečně není prorokem. (22.03.2008)