Krakatit

Technická stránka filmu ( kamera, výprava, hudba, triky...) na svoju dobu a na krajinu pôvodu doslova berie dych. V brilantnej réžii vyznieva snímok nie ako sci-fi, ale ako psychologická dráma o mužovi, ktorý má vo svojich rukách ( či skôr v hlave ) obrovskú moc. Jeden z vrcholov fantastického žánru v Československu. (20.11.2014)

Čapka si za jeho přínos literatuře velmi vážím. Což se o pětadevadesáti procentech dalších spisovatelů říct nedá. Je to proto, že psal o tehdy (a vlastně i dneska) aktuálních problémech světového měřítka takovou formou, že to snad musí dojít každému idiotovi. Krakatit je parádní vizí zneužití moci a souboje běžného člověka se systémem. 85% (24.08.2016)

Vávra je prostě Vávra. Krakatit je podle mě jeden z nejlepších českých filmů a rovněž je jednou z nejlepších adaptací. Höger hrál jako o život, Florence byla tak přitažlivá a odpudivá zároveň, že snad žádného diváka nemůže nechat v klidu. A to nejlepší - ta atmosféra! Cloumalo to se mnou naprosto stejně jako když jsem Krakatit četla. Škoda, že se ho Čapek nedožil... (07.06.2011)

Nadčasový román našeho velikána literatury a minimálně výtvarně a co do atmosféry dokonalá adaptace velikána našeho filmu.   Monstrózní obžaloba světových pořádků, kde mocní světa konspirují za asistence sil pekelných, aby zničili demokracii.  Z dnešního pohledu možná trochu naivní představa černobílého světa, ale sotva skončená druhá světová a doznívající tvrdý kapitalismus moc nedávaly možnost jiným složitějším výkladům..  Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Vávrovo filmové vyprávění, poněvadž diváka hodí do psychedelie hlavního hrdiny a ber nebo nech být. Postupně mi ale  Höger přestal lézt na nervy a zejména jeho setkání (setkávání) se třemi femme fatale nemělo chybu - nástroj, babylónská děvka a naivka aneb panenka Marie, ehm, tedy pracovitá dívka z chudých poměrů...   Závěr jsem si pak představoval jinak, ale kdo jsem, abych radil Čapkovi, potažmo Vávrovi... (21.06.2024)

Další z početných vrcholů Vávrovy rozsáhlé tvorby je přesným převodem proslulého Čapkova románu do "filmštiny". Styl dokonale zapadá do atmosféry své doby, režie citlivě vede herce k velmi kvalitním výkonům, Myšlenkové poselství, dodnes živé, je zachyceno v žádoucí podobě a sdělnosti. Dodnes neztratilo svou aktuálnost a palčivost. Příklon k "světu malých radostí" všedního dne! pokládám za plně akceptovatelnou alternativu zkázy, za jejíž symbolickou podobou rozeznávám stíny neblahých počátků této sebevražedné vývojové tendence evropského lidstva po druhé světové válce, jakkoliv to bylo mimo Čapkovy výchozí záměry. Ten časový posun Vávra zvládl opět bravurně a jaksi samozřejmě. Jde o další z dozvuků již dříve uzavřené prvorepublikové éry. (26.08.2007)