Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Karlos80
    ****

    Světoznámý přepis stejnojméného románu, brilantně převedeného na filmové plátno. K mimořádnému úspěchu tohoto vesměs fantastického snímku nepřispěl jen výtečný emocionálně tvůrčí (exaktní) vědec Ing. Prokop v podání Karla Högera nebo působivá Srnkova hudba. Ve filmu se dynamicky střídají a mění obrazy jednotlivých prostředí a prolínají se výjevy z reality se snovými a horečnatými představami hlavního hrdiny. Ústředím dramaturgickým principem adaptace je tedy kontrast představ a skutečností. Zároveň film posloužil jako vzorný předobraz k propagaci míru, ve své době aktuálně varoval před nebezpečím zneužití ničivé síly ukryté v hmotě. Televizemi neprávem opomíjený titul a já jsem rád za jeho znovuuvedení.(12.5.2006)

  • Sandiego
    ****

    Bílá nemoc na mě působila silněji a naléhavěji, Krakatit však nechce působit tak přímo a neméně palčivé a ve své době aktuální téma díky Vávrovi získalo opravdu úctyhodnou formu, která používá širokou škálu postupů filmové řeči, která výrazně obohacuje klasický styl (skvěle se vypořádal se stylizací příběhu jako snu - subjektivní strast postavy výborně a atmosfericky promítl do objektivního světa, jeho mizanscény i zajímavé práci s kamerou) a i po narativní stránce je film na svou dobu ojedinělý (rámec ohraničující sen a někdy ho i okrajově ovlivňující, vzpomínky v samotném snu pronikající v jednu chvíli i do objektivního obrazu jako odraz v zrcadle). Zmiňovat práci s osvětlením a architekturou je u Vávry jako nošení dříví do lesa. S postupem děje od jakési mátožné přizračnosti po slušnou akci a opět přízračného přechodu do bělého stavu se mění i herecký projev, zprvu těžkopádnější, s pomalými reakcemi a zámlkami, který se rychle oprošťuje tohoto jistě kýženého efektu a nabývá na dynamice a ne tak teatrální vypjatosti. Höger zde však oproti jiným filmům divadelnost výkonu posouvá z dikce i na samotný výraz, což někdy trochu vadí, stejně jako příliš mondénní a vampovská Marly. Zajímavé jsou aktualizační prvky levicového charakteru, které nepůsobí příliš ústrojně, ale nápad se v čase zmrtvělou buržoazií čekající na další válku jen dodává na mrazivosti výpovědi, stejně jako náznakovost světové katastrofy. Navíc veškeré dění podbarvuje dramatická hudba, na hony vzdálená klasickému orchestrálnímu podkresu, zvláště když do ní začínají pronikat elekronické zvuky. Vávra zde dosáhl opět jednoho ze svých vrcholů a jen potvrdil skutečnost, že Čapek měl na české adaptace jeho děl docela štěstí (až na pár vyjímek z nichž jedna se ve srovnání s tímto filmem plně nabízí).(17.11.2008)

  • zette
    ****

    Vavrovi se skvostne povedlo navodit atmosferu, pomalu to vypada, jako by z Krakatitu cerpal Kurosawa ve snimku Ziji ve strachu:-)! Capek jen ukazal, jak moc nadcasovy ve sve dobe byl a jak se toto tema stalo aktualnim po 2. svetove valce. Misty se mi ale zdalo, ze film ubira na tempu. Vynikajici kamera, genialni Karel Hoger a nadherna Florence Marly ( skoda jen, ze u nas toho moc nestihla ) a jiz zminena atmosfera vsak dela z filmu skutecny mysteriozni zazitek.(16.11.2008)

  • NinadeL
    ***

    Vzhledem k dosavadní zkušenosti českého filmu s Karlem Čapkem se podařilo Vávrovy dostat jeho téma zase do nové úrovně. Zatím na dnes nedochovaný Zlatý klíček (1922) sedá prach nepochopení o významu toho projektu ve své době, Loupežník (1931) se zatím dostal jen málo mezi lid a zůstává encyklopedickým heslem o jediné účasti Marie Hübnerové ve filmu vůbec. V 1937 se blýsklo na lepší časy, kdy se Haas chopil Bílé nemoci a Frič Hordubalů. Bílá nemoc se ale nelíbila nastupujícímu režimu a Hordubalové doplatili na Čapkovu hádku s Havlem. Takže teprve kombinace Čapkových povídek a Krakatitu v prvních poválečných letech přinesla první prakticky neproblematické adaptace Čapka na plátna kin. Deset let po jeho smrti. To, co následovalo, je už zase docela jiný příběh, ale osobně si velmi cením toho, že právě v této době se Vávra přidal k Fričově a Bielikově snaze na něj nezapomenout.(3.1.2013)

  • Anderton
    ****

    Nie som odborník českej dobovej kinematografie, ale mám pocit, že prvky, ktoré použil v tomto filme Otakar Vávra, boli v tunajších končinách priekopnícke. Za prvé sa jedná o vážne sci-fi, čiže žáner, ktorý je u nás zriedkavejší ako šafrán. Nehovoriac o prvej polovici storočia. Za druhé Vávra príbeh orámoval a v priebehu rozprávania začíname vďaka halucinogénnym obrazom tušiť, že nás režisér ťahá za nohu. Po vyzradení pointy zistíme, že sme sledovali úplne iný žáner, ako sci-fi. Trochu zamrzí naivita chovania hlavnej postavy, tá je ale vykompenzovaná onou pointou, ktorá ju postaví do iného svetla. Vávra sa zrejme inšpiroval vizuálom Metropolisu a spôsobom rozprávania v Kabinete dr. Caligariho.(20.10.2012)

  • Karel Höger

  • - Prvý povojnový československý fantastický film. (Raccoon.city)

  • - Ve filmu jako první a zároveň i jako poslední promluví zdravotní sestra (Jiřina Petrovická). (matej1995)

  • - Karel Čapek (autor predlohy) sa inšpiroval výbuchom muničnej továrne Škodových závodov v Plzni z roku 1917, nazývaným tiež Bolevecká katastrofa, ktorá si vyžiadala viac ako 200 obetí. Spisovateľ celú situáciu sledoval z okien zámku v Chyši u Žlutic, kde pôsobil ako vychovávateľ v rodine grófa Lažanského. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace