• Big Bear
    *

    Na rovinu. Ta hvězda je za ty kulisy filmu ve kterých se odehrává a těmi je odsun německého obyvatelstva z pohraniční a za barvu. O odsunu však tento film rozhodně není! Tato politicko - propagandistická svíčková měla naprosto jasné cíle. Bodrým komunistům a práce lačných dobrodruhům ukazoval film, že jsou oblasti kde jej jich třeba a kde mohou být národu prospěšní. Problém s bydlením v těchto oblastech neexistoval. Národní výbor každému přidělil byt či dům po odsunutých Němcích (nebo před odsunem Němce z celého velkého domu stěsnal do jedné cimry) a hned bylo kde bydlet pro nové kolonizátory a osadníky. Nebo rovnou nabídl, ať si nově příchozí vybere svojí chalupu... Přesto přeze všechno se do vysídlených oblastí (a často od civilizace odříznutých) lidem moc stěhovat nechtělo a tak tam později strana posílala lidi spíše za trest. Je paradoxem, že řada nových hospodářů která před válku pracovala jako rolníci nan statcích bohatých sedláků si mohla nakrátko připadat jako vlastní pán. Měli v majetku statek či chalupu, pole, kravku... Paradoxně pak o to vše zase přišli při následné kolektivizaci a vzniku zemědělských družstev... Parta tří králů z v čele s chudákem Chudíkem přichází do obce Grünbach s MP40 na jednom rameni a rudou páskou RG na ruce druhé... Všichni nejsou komunisty, ale všichni mají nějaký zájem v obci. Máme zde přesvědčeného komunistu a čističe obce od ukrytých nacistů Chudíka, jeho soudruh Mareš je opravář aut a chce provozovat autodílnu a třetím králem je Karel Höger, který rozumí textilu a má uvést do provozu opuštěnou textilku. Ten však posléze právě proto, že není komunistou ve své úloze selže. Textilku zprovozní, ale začne si hrát na nového továrníka a s původním majitelem spřádá plány jak se vyhnout znárodnění podniku. Jelikož však mezitím vznikne v nově přejmenované obci na původní svůj název Potočná buňka KSČ je Högrovi tento plán překažen. Do obce přichází jak na žádost národního výboru, tak samo o sobě nové obyvatelstvo - zprvu po jednotlivcích. Máme zde nové textilní pracovníky, kované komunisty v čele s Antonií Hegerlíkovou (z níž jsem fakt nevěřil) nebo postavu poštovního oficiála v podání Smolíka. Zde mi bylo skutečně (hlavně za něj) smutno. Tento herec s velkým H, kterého mám zafixovaného jen jako herce charakterních rolí (počínaje Pánem Bohem) zde neskutečně trapně dojde ke konci snímku k poznání - co je být soudruhem a jak úžasná je KSČ.... Nesmíme zapomenou ani na neustálé utvrzování všech o tom, že nebýt Rudoarmějců nemohli by začít znovu budovat nový řád a pracovat pro svoji novou a čistější zemi...Rudá armija se svým bodrým a vždy dobře naladěným ale moudrým kapitánem (Soběslav Sejk) také jako zlatá niť protíná celý snímek. Tu se vždy objeví aby na poslední chvíli hrdině pomohla proti werevolfům, tu se kapitán zastaví jen na kus řeči aby pronesl nějaká ta slova podpory, tu aby poradil.... Aby to nebylo jen o propagandě, sledujem zde vznik nových manželství většinou mezi členy RG a dcerami nově příchozích. Otcové samozřejmě vida jak řádní a pracovití soudruzi jsou nikterak neváhají a sňatkům nebrání. Máme zde i pár dobrodružných scén, kdy nacisté schovávající se porůznu v obci (Vášová, Lukavský) organizuje mezi Německým obyvatelstvem sabotáže. Převádí se dobytek za hranice ČSR, nově příchozím se tráví dobytek či jinak škodí (to je dle skutečnosti a známé jsou i případy žhářství). Národnímu výboru dojde trpělivost a požádá Rudou armádu o odsun Němců. Ten proběhne a v Potočné a Oudolíčku zůstanou prakticky jen komančové a nakrátko Karel Höger jež je posléze místa ředitele textilky a zlatého dolu zbaven. Ke konci snímku se opět objeví kapitán Rudé armády aby se rozloučil. Rusové vidí, že zde jde vše jak na má, v úřadech jsou slušní lidé a tak jich zde není třeba. Jsme ujištěni, že kdykoliv bude třeba je tu Sovětský svaz a Rudá armáda aby nám pomohla. Nato Hegerlíková vypukla v pláč a já z ní už málem také. V závěru vidíme jak lid se loučí se slzami v očích s odjíždějícími bratry. Obrovské obrazy Lenina se Stalinem nejsou jen na okolních budovách ale i na vojenských autech odjíždějících osvoboditelů.... Po francouzáku Chudíka se Sejkem mi už bylo zle, to už ale naštěstí nastal KONEC. Tento film je takovým úvodním budovatelským filmem všech těch dalších, kdy už se znárodňovalo, plnil plán a honili tajní agenti... Bylo mi stydno a smutno, když jsem viděl jak naši slavní a vynijkající divadelní herci Smolík, Štěpánek atd... chtě nechtě se museli také omáchat a opatlat v tomto hrozném snímku. Nebo nemuseli ?(30.7.2011)

  • Marigold
    **

    Legendárnímu románu Václava Řezáče je film sotva důstojným soudruhem, vždyť barvitý a skoro kovbojkový drive literární předlohy Vávra zkomprimoval do schematické a v některých momentech nehratelně patetické agitky, které zcela chybí výrazná atmosféra dobývání divokého pohraničí a neustálé existenční nejistoty "socialistických kovbojů". Chudíkův bagár je až příliš plakátový, chybí mu všudypřítomné pochybování Řezáčovy postavy, když dojde na nejhorší, zaštítí se okamžitě Stranou a je po vnitřním dramatu. Ani ten knoflík pořádně nekroutí, to by do toho jeden kopl. Opravdu skvělé jsou karikatury Němců v čele s příšernou vlčicí Elsou Magerovou (Marie Vásová) a přízračným albínem Walterem Prüllem (Radovan Lukavský). Výrazně "vávrovsky nafouknuté" jsou scény s rudoarmějci, mistr měl cit pro davové výstupy, které jsou svojí radostnou muzikalitou a rudými tóny až nakažlivě pitomé. Správně hovězí je i výstavba některých dialogů, které sice vycházejí z knihy, ale z úst reálných lidí znějí ty ideologické proklamace nehorázně směšně a ochotnicky. Škoda, Nástup mohl být pěknou dobrodružnou podívanou z pohraničí, samozřejmě ideologickou až půdu, žel, takhle zůstalo jen u té ideologie, která půdu o tři patra přerostla.(9.1.2007)

  • ripo

    Co je hlavní myšlenkou „Nástupu"? Není to odsun Němců, jak se zdá na první pohled. To by byl velmi povrchní výklad. Hlavní myšlenka „Nástupu" tkví hlouběji. Je to oslava průkopnické práce českého člověka, který takřka z ničeho, jež mu bylo zůstaveno, přetváří zemi, jež mu po historickém právu vždy náležela, ve svou opravdovou vlast. A to bylo umožněno — slavným bojem sovětského lidu proti fašismu, tím, že Sovětská armáda osvobodila naši vlast. — Vzpomeňme, kdo, jak a proč šel do pohraničí. Bylo tam třeba lidí morálně silných i obětavých i vytrvalých; a s nimi se svezl i lecjaký zlatokopecký koukol. A lidé slabší, pokud nebyli docela zbabělci a neutekli v prvních dnech, v pohraničí vyrostli, zesílili, uvědomili se. Tyto hlavní skutečnosti zachycuje „Nástup". Jak český člověk z lásky k vlasti a k lidu překonává všechny překážky, aby pro svou vlast a pro svůj lid zabezpečil klidný a bohatý zítřek — to je myšlenka „Nástupu". Vávrův film je přepisem úspěšného Řezáčova románu. Pominuv vše podružné v románu, zachoval zásadní jeho linii. Pravda, na některých místech je třeba znalosti románu, aby divák snáze pochopil, proč se vývoj postavy nebo i události bral právě tím a ne oním směrem. Ale je pochopitelné, že při takovém bohatství, jaké skýtá román, muselo být leccos oželeno, leccos jen naznačeno, měl-li být zachován smysl, mělo-li být řečeno to hlavní. — Připočtěme pozoruhodné herecké výkony jak kladných, tak záporných postav, které představují většinou přední naši herci, u Vávry obvyklou pečlivou a promyšlenou režii, krásný obraz V. Hanuše a máme zhruba hlavní kvality filmu, které z něho činí dílo, stojící čestně mezi předními projevy našeho filmového umění. Filmový přehled 23/1953(15.10.2008)

  • Hans.
    *

    Tak to je moc. Loučící lidé mávají jak na prvního máje osvoboditelům, kteří jedou v alegorických vozech vyzdobených portréty Lenina a Stalina a navrch se jim vrhají do náručí a líbájí je vášnivěji než by to dokázal kdy Husák s Brežněvem. No hnus... Jedna hvězda ze slitování za ty vynikající herce, kteří se snažili co to šlo.(1.3.2016)

  • Spinosaurus
    **

    Tak tohle je nářez, jak se na 50. léta sluší a patří. Dvě hodiny neustálého tlachání, budování a odsunu zlých sudetských Němců. To snad ani v Rudé záři jsem nezaslechl tolikrát slova soudruh, komunista a rudá armáda, která se tu vyskytují v pravidelných dvouminutových intervalech. Někdy to přejde až do nechtěné parodie, např při hlášce " Tak! A od teď už budu furt jenom rudej a nikdo mě už nikdy nepřebarví!" jsem vážně kroutil hlavou, jak tohle mohlo pány Řezáče a Vávru vůbec napadnout. Dobrých herců je tam jak máku, ale když z úst vypouštějí takové sračky, tak jim jejich herecké nadání může jít někam. Höger zde hraje majitele fabriky, čili opět po vzoru soc. realismu musí přehrávat, Ladislav Chudík hraje svůj standart, Průcha opět ve své soudružské roli, ovšem nejhorší ze všech je Smolík. Takovou snůšku pseudofilozofických komunistických keců, co při každém vystoupení pronáší, to jsem fakt ještě v životě neslyšel. Nakonec si nechám to nejhorší a to je Rudá armáda. Rudoarmějci jsou zde vykreslení jako bohové, velcí učitelé českých komunistů, neohrožení bojovníci, doktoři, pracovníci, prostě vše. Vrcholnou scénou (byť dobře natočenou) je scéna odjezdu RA, kdy všichni obyvatelé mávají rudými vlaječkami, vyvěšují obrázky Stalina a Lenina a líbají se ostošest s rudoarmějci. Zmýlil jsem se v tom, když jsem tvrdil, že Temné slunce je nejhorší film Otakara Vávry. Ano, tento film je lépe natočen a dává i větší smysl, ale je to neuvěřitelná snůška soudružských hoven.(15.7.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace