Pacientka Dr. Hegla

Vávrovi se podařilo zkazit Pujmanovou málem na úroveň červené knihovny. Lví podíl na tom nese nepochopitelně přehrávající Beneš. Navíc poetické oko Pečenkovo zřejmě bylo ochromeno ječným zrnem a nedokázalo zvítězit nad šedí a banalitou, podařil se jen jeden záběr přes žaluzie, což je na kameramana Pečenkových kvali žalostně málo. Naštěstí je ústřední dvojice Mandlová a Korbelář bezchybná, takže společnými silami vytahuje snímek do průměru. (16.10.2019)

Vávra s Pečenkou jsou velmi vynalézaví (k tomu Poncova skvělá modernistická hudba), ovšem Pujmanová je pro mě upjatou rádobypsychologickou měšťanskou (nic na tom nezměnilo její pozdější se připnutí ke komunistické straně, bytostní levicoví prozaici jako Vančura či Konrád by takovéto téma ozvláštnili poetickým jazykem) autorkou se strojeným jazykem a vykonstruovanou zápletkou. Člověk si to ještě víc uvědomí v porovnání s životnější spisovatelkou Marií Majerovou, jejíž skutečně aktuální Panenství natočil Vávra chvíli před tímto. (13.03.2013)

Taxom sa zase rozhodol zabrusit do vod ceskoslvenskej kinematografie a volba padla na Vavrov film Pacientka Dr. Helga. Film je o medzliludskych vztahoch, laske ona + on a peripetiach okolo toho. Rezisersky je to na urovni, akurat v strede ti dialogy trochu krivali. Otomar Korbelar bol na urovni, Mandlova vyborna - nie nadarmo sa keysi hovorila tato veta /tusim v Prahe/ : Baarova ma oci mandlove no a Mandlova ma oci barove. Preco, to nech si kazdy zisti : 62 % (14.02.2017)

Při pohledu na fakt, že jde o první film podle Pujmanové (o adaptaci stejnojmenného románu z roku 1931), nositelky Státní ceny z roku 1937, mohla by zaniknout skutečnost, že z jiného pohledu šlo de facto jen o rutinní navázání na herecké párování Korbeláře s Mandlovou. Ti již bok po boku vytvořili hlavní postavy v Nevinné (1939) podle de la Cámary. Přičemž jako lékař se Korbelář osvědčil již ve Zlatém člověku (1939). A v Pacientce Dr. Hegla skutečně nacházíme mnoho dozvuků právě z těchto starších filmů. Něžný je zde mladičký Svatopluk Beneš jako nešťastný snoubenec, herci starší generace jsou báječní všichni, od Baldové po Šlemrovou, Svozilová je rutinovaná a dokonale studená, dokonce ani vedlejší role svěřená Zorce Janů nedopadla špatně. Ale titulní role svěřená Mandlové v klíčové době jejího filmového zrání, zdá se, ji poněkud zaskočila. V dobré polovině scén je téměř nesnesitelná a nelze skutečně mluvit o tom, že by právě ona měla být považována za jedinou moderní herečku své generace. (23.09.2020)

Nemám v žádném případě nic proti Adině Mandlové, ale tady mi nějak neseděla. Přišla mi, že je na roli Karly poněkud stará. V některých momentech působila hrozně teatrálně a přehrávala. Měla jsem problém jí tu roli uvěřit. Byla taková umělá. To už by v její roli působila přirozeněji a uvěřitelněji Zorka Janů. Zřejmě jsem u Adiny Mandlové zvyklá na jiné role. Otomar Korbelář byl jako vždy velmi charismatický. Svatopluk Beneš předvedl svůj standard. (05.02.2013)