Mauritánec: Deník z Guantánama

Dobře zahrané, technicky na úrovni, ale nějak to se mnou nehnulo. Je sice hezké, že se tvůrci snažili točit autenticky, ale jako v mnoha jiných případech je to i tady trochu kotraproduktivní. Čekal bych vyhrocenější reakce veřejnosti či pozůstalých po obětech z 11.9., rodinné problémy, intenzivnější šikanu ze strany vládních složek a konečně thrillerové soudní jednání. Nic z toho tady nebylo. A ani pobyt na Guantanámu na mě neudělal dojem, ačkoliv určité parametry toho, co jsem čekal, splňoval. Vzhledem k možnostem, které tvůrci měli, vnímám Mauritánce jako promarněnou příležitost. 55% (09.06.2021)

V 37 minúte, po takom tom klasicky americkom rozhovore o dosiahnutí spravodlivosti so samotným Bohom po boku, som sa skoro dogrcal. Ako popravde, nie raz som sa počas sledovania tohto filmu ocitol na hrane myšlienok vypnúť ho, lebo toto pôsobí od úvodu tak neskutočne pro-americky, že človeka ako som Ja, doslova napínalo. Chvála “oného”, potom som sa tak nejak ukľudnil, začal som snímok vnímať z dvoch perspektív ktoré ponúka, a tak nejak sa preniesol cez ten prvotný nádych, ktorý ma spočiatku rezal za živa, aby som si následne uvedomil, že to vlastne bolo zámerom tvorcov, vyvolať takéto emócie. Od faktoru, vyobrazenia podmienok života väzňov po umiestnení do Guantánama, som očakával trošku drsnejšie varianty, keďže v minulosti uniklo niekoľko video záznamov, ako sa s týmito osobami zaobchádza, no na druhú stranu, toto je už tak či onak dostatočne snaživé vykresliť vlastnú krajinu a jej ideológiu, ako vníma spravodlivosť, a tak nebudem do onej zložky nijak mimoriadne rýpať. Čo sa samotného procesu týka, je to už taká klasika “Made in USA”, kedy honenie ÉG je ďaleko väčším problémom, ako priznanie si omylu či chyby. Nečudujem sa, že to dopadlo, no každopádne, okuliare a slúchadla dostal parádne. O tom potom .. (08.05.2021)

Zacinam si byt isty, ze reziser Kevim MacDonald uz asi nikdy nenatoci taky fajny film ako bol Posledny Skotsky Kral. A napokon, ani nie je dobre zacinat hned kvalitnym filmom, lebo ocakavania su potom vysoke. Je lepsie trapne zacinat ako koncit - si myslim. Film je to rezisersky spatne natoceny, s dobovou multikulti propagandou. len pripominam, ze multikulti propaganda este nestihla presvedcit dostatok ludi o tom, ze je zivotaschopna, cim samozrejme neobhajujem dementalne picoidy ako je stret civilizacii. Proste to zastalo kdesi na polceste - waterboarding je aj tak kravina, ja by mu dal /samozrejme ako trest za zlocin s priamymi nezvratnymi dokazmi/ torturu Babovreskami - tyzden trvajuca projekcia trilogie Babovresky /samozrejme, moze sa ist najest, na hajzl ..../ - a pozeral by Baboversky dovtedy, az by tie "nesmrtelne hlasky" vedel naspamat i o polnoci : 20 % (21.04.2021)

Guantanamo Diary prenesená na plátno získalo kopu nominácii na BAFTA, a myslím si, že zaslúžene (len škoda, že bez úspechu). Príbeh Mohamedoua Ould Slahiho je asi len vrcholom ľadovca celej americkej inkvizície po 9/11, no určite si zaslúži pozornosť. Trčať kdesi vo väzení, bez konkrétneho obvinenia a vznesenia obžaloby, to je silná káva. Našťastie existujú aj právničky ako Nancy a Teri, ktoré sa snažia nájsť v celom prípade skutočnú pravdu, a napokon sa podarilo! Filmové spracovanie bolo kvalitné, či už po stránke hereckého obsadenia, alebo samotného vizuálu, dialógov, dejovej línie. Tahar Rahim zahral Mohamedoua vynikajúco! Takže z mojej strany celkovo spokojnosť. Na 5* to síce nie je, ale na 4* bez problémov. (05.05.2021)

Nemalý kus života domnělého teroristy: stačily jen trochu podezřelé aktivity a následujících 14 let tohohle chlapíka představovalo malou chladnou celu bez denního světla, nelidské zacházení, fotbalový míč, kámoš z Marseille a zápisky do sešitu. Stačil jeden kontakt s jedním z organizátorů 11. září a jistý Mohamedou je vzápětí obětí štvavého systému. Odpovědi chybí, ale někdo si to musí vyžrat. Ostřílený dokumentarista Kevin Macdonald sáhnul po kubánské pevnosti Guantánamo a jeho kontroverzních výslechových taktikách. Politicky angažované příběhy mu docela jdou. Nehumánní podmínky a nedostatek důkazů upoutají pozornost ostřílené advokátky, podle které má každý právo na spravedlivý soudní proces. Jenže její pátrání postrádá hloubku a divácký zájem, celkově chybí údernější situace a dialogy, silnější finále, přesah, emoce. V předvídatelných lajnách přelouskáme těch 130 minut, které jsou místy zoufale nezáživné a neobjevné. Navíc nebýt charismatického Tahara Rahima, mohlo být hůř. A ještě mi prosím někdo vysvětlete, za co dostala Jodie Foster Zlatý glóbus? (19.04.2021)