Plavecký mariáš

Proboha, proc herec kvalit Marvana musel hrat v takovych kravinach poplatnych tahdejsimu rezimu jako je tento film - jeho herecky um je vsak i zde v porovnani s krovim, ktere mu delal temer veskery zbytek osazenstva jasne patrny - opravdu vecna skoda komunistickeho prevratu z hlediska ceskeho filmu. (23.07.2002)

Většinou jsem ve filmech zrozených za socíku schopen všelijaké to soudruhování pětiletkování a schůzování zdařile ignorovat, tentokrát mě však rušilo. Možná proto, že to jinak byl nádherně lidský a poetický příběh o mizejícím světě a labutí písni jednoho řemesla. Rozehraný navíc skutečným mistrem hereckého kumštu. Lehce, s nadhledem a dokonale vybalancovaným sentimentem, kterému kupodivu ten okolní idylický optimisus a pracovní elán příjemně sedl. (20.07.2012)

Úděsné. Nudné pasáže jsou bohužel příliš krátké na to, aby se člověk vzpamatoval z pasáží budovatelských. Utrpením je sledovat ponížení slavných předválečných herců, kteří místo toho, aby ve filmu řešili, jak se bavit, jak rozfrcat zisky ze svých továren, se zabývají dřevem, páč je věcí strany. Copak Marvan, toho mi ani moc líto nebylo, ten ty budovatelské typy hrál s pravým nefalšovaným budovatelským nadšením, takže se vyřadil sám. Ovšem sledovat jednoho z mých nejoblíbenějších herců, Theodora Pištěka, jak se coby předseda pere za komunisty, bože, takový hříšník snad zas nejsem. (17.12.2015)

Herecké hvězdy poloviny století zachraňují angažovaný budovatelský film plný dobových schematismů a propagandistického svinstva, takovou vorařskou agitku. Z toho období šťastného kolektivního budování socialismu patří ale Plavecký mariáš k tomu lepšímu, co bylo natočeno. Hodně totiž dělá z dnešního pohledu téměř ,,dokumentární" zaznamenání (kupříkladu výroba houžve) dnes již neexistujícího vorařského řemesla a nostalgie z jeho mizení zachycená přímo ve filmu, generace starých vorařů (kterých už je jako do mariáše) ještě naposled ukáže, že byli mistři svého fochu, který oni a jejich předkové praktikovali na Vltavě a jiných českých řekách více než 800 let (historicky poslední plavení voru se v ČSR uskutečnilo v roce 1960). (29.04.2007)

Každá doba má své filmy, které ji charakterizují a které následující doba zavrhne, protože se to nosí. Pracovní nadšení lidí při záchraně dříví z lesních polomů je opravdu z dnešního pohledu nepochopitelné pro každého, kdo nezažil poválečný stav. Výsměch není na místě, protože těžko říct, jestli by dnešní kritici vystupovali stejně radikálně i v padesátých letech a starý papír se dneska sbírá nejen ve školách, ale i ve školkách. Ale dosti politiky. Kromě toho, že tedy je to agitka o chlapech, kteří chtěli stáhnout dřevo z lesa, aby neshnilo, je to veselý a vtipný film s výborným Marvanem, skvělou dobovou výpravou, krásnou přírodou a patří ke své době. Viděla jsem ho už několikrát a ráda se podívám někdy znovu. Mým vnukům vodákům se taky líbí. (07.01.2012)