Cry-Baby

Ehm. Dost ujetý muzikál s hodně dobrou hudbou. Chvílema je to fakt super a chvílema dost debilní, ale celkově se mi líbila taková ta naivita a bavilo mě to. Už jen kvůli Johnny Deppovi co zpívá písničky podobné Elvisovi a celkově má i takovej elvisovskej image. Dostával mě jeho gang složenej z megabachyně, Iggyho Popa, harleyařský důchodkyně, ženský se zmutovanym ksichtem a Traci Lords. Deppova holka je taky good. Jako bonus Willem Dafoe v roli bachaře plácajícího Deppa přes prdel. (28.03.2006)

Ono je to pomerne jednoduché, John Waters ukazuje život, hoci sú jeho filmy zároveň uletene bláznivé. Ale šak v skutočnosti je súbor každodenných činností a kontaktov groteskne zábavný, tragikomický a absurdný. Užívateľ dezorz kdesi skonštatoval, že stačí vidieť jedného Watersa a videl si všetkých. V podstate má pravdu, no zopakovanie si toho, čo tvorí podstatu našich často pokrivených životov je potrebné a výživné. Navyše muzikálové stvárnenie citov a pocitov teenagerskej generácie je napriek zámerne vyhrotenému prehrávaniu - tradičnému to znaku režisérových filmov - presné. No a poznámka na záver: Waters vo všeobecnosti ukazuje spoločnosť zmätenú pochybnou slávou umelo vynesených modiel od televíznej kultúry, politiky až po vedu. Následky tejto zmätenosti je badať od 50. rokov 20. storočia podnes. Zároveň vždy ukáže policajtov, reprezentujúcich smiešnu snahu štátnej moci všetko riešiť násilným dohľadom a bezmyšlienkovým šikanovaním tých, čo akýmkoľvek spôsobom prekračujú naordinovanú líniu robota, tešiaceho sa z pracovných úspechov, kariérneho rastu, pop kultúry. A rozkresľovania sna o budúcnosti plánovaním stále odvážnejších nákupov. Od tovaru bežnej spotreby po adrenalínové dovolenkové destinácie. Od prostitútky luxusného strihu po účasť na premyslenej lúpeži. Americký psychológ Timothy Leary kedysi na začiatku 80. rokov vyhlásil o ´švajčiarskom výtvarníkovi HansRuedi Gigerovi : "Giger, Ty vidíš viac ako my, domestikovaní primáti." Ja si to isté myslím o Johnovi Watersovi. (28.05.2013)

Nevim, jestli se mám smát, brečet nebo kulit oči, tak pro jistotu dělám všechno dohromady. Johnny Depp je pro mě Pan herec, takže i v roli Uřvánka (bože, ten překlad je opravdu šílenost) byl excelentní. Navíc na něm miluju tuhle rebelskou image, kdy mu vlasy padají do očí, takže co je jeho týče, tak 100%. Po shlédnutí celého filmu ze mě vypadla pouze věta: "Ten co to natočil, musel být stoprocentně na cracku!" Jinak si totiž neumím vysvětlit, jak by někdo mohl natočit něco tak kýčovitého, ovšem v dobrém slova smyslu! Vážně jsem se pobavila, poslechla si skvělou rock'n'rollovou muziku a pak jsem si šla s úsměvem lehnout. Film výborný, musí se však brát s menší nadsázkou. Za mě 75%. (11.04.2012)

Takoví Rebelové po americku. Rebelové jsou nám sice bližší, protože jsou čeští, ale tohle taky nebylo vůbec špatné. Navíc už dlouho jsem neviděl ve filmu tolik bizarních postav a příšerek. Kim McGuire s děsivou tváří a zkaženými zuby byla prostě úžasná. Strýčka Belvedera si zde s chutí vystřihnul Iggy Pop. (29.07.2007)

Přiznám se, že kdybych v prvních záběrech nezalédla Johnnyho Deppa, tak bych nemilosrdně přepnula. Nicméně jsem ho zahlédla a i když jsem měla po 20 minutách silné nutkání prostě přepnout, tak jsem vydržela. Bohužel se nekonalo žádné "ještěštěstížejsemtonepřepla" a většinou jsem jen přemýšlela, jakou další kravinu tvůrci asi vymysleli. Ale abych jen neplivala... ačkoli mě období, ve kterém se film odehrává přinejmenším nebere, tak u hudby je to jinak... a když už nic, tak tohle jsem si užila. A Deppa a taky další pěkné hochy, kteří se příběhem prolínali :) (04.08.2012)