Beze strachu

Kedysi dávno na mňa tento film veľmi mocne zapôsobil a celé dlhé roky som si v pamäti uchovával tie neuveriteľne silné scény na rozhraní života a smrti, kedy Max provokuje, pochybuje, verí, zachraňuje a presviedča. Bol som hrozne zvedavý, ako budem BEZ STRACHU vnímať po takej dobe ( Bola to náhoda, že ho dávala televízia v deň výročia najväčšieho leteckého nešťastia v dejinách – zrážky 2 dopravných lietadiel na Tenerife 27. 3. 1977 s 583 obeťami ? ). ___ Podobne ako v iných Weirových filmoch silná ústredná postava, dohnaná k hereckému vrcholu, nezmenšuje hodnotu osudov ostatných hráčov, ktoré majú všeobecnú platnosť pre drvivú väčšinu ľudských bytostí popri hrdinovi, ktorý naopak stelesňuje nejakú nie najbežnejšiu ideu. Výsledný dojem bol slabší, hoci iba o kúsok, ale ten mimoriadne silný pocit transcendentna, neuchopiteľnej skutočnej podstaty života a niečoho skutočne hodnotného po jeho skončení neprestáva. (28.03.2013)

Po dlouhém přemýšlení jsem nakonc slevil a filmu dal čtyři hvězdičky. Šok mi totiž vnukl samotný konec filmu, který je naprosto úžasnou záležitostí a mistrným kouskem režiséra, skladatele a scénáristy, kteří poslední scénu převedli do naprosto odzbrojující podoby. Ta poslední scéna je tak výrazná, že jsem absolutně ztratil pojem, o kom vlastně celý ten film je. Protože celou dobu sleduju nějaké příběhy a vlastně si vůbec neuvědomím, že hlavním prvkem je právě Jeff Bridges. Nádherný film o lidských pocitech a hlavně strachu ze života vyprávěný neuvěřitelně lidsky, až jsem se kolikrát bál sledovat další průběh filmu. (10.11.2011)

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)

SPOILER : Dalo by se říct, že Maxi Kleinovi po letecké havárii, kterou přežije, tak trochu mrdne. Naštěstí v dobrém slova smyslu a Max začne značně působit na své okolí. Většina z nás by na jeho místě byla asi dost v prdeli, zatímco tento "hrdina" se cítí být značně posílen jakousi vyšší mocí. Peter Weir opět nezklamal a volba obsadit Jeffa Bridgese do hlavní role byla trefa do černého. Krásný film s parádním koncem. (16.09.2012)

Po havárii letadla povstane novodobý Ježíš Bridges, co vyvede ovečky z útrob pekla na světlo boží. Trošku mu z toho ovšem hrábne ve velíně a začne svůj život "jemně" kořenit adrenalinem: pro začátek sežere potravinu, na kterou má alergii, silnice začne přecházet způsobem, jaký odkoukal od českých chodců (já JDU a vy všichni za volantem se třeba poserte, hlavně na mě dávejte pozor, já ho totiž dávat NEHODLÁM!), sem-tam si zatancuje na okraji střechy vysoko nad ulicemi, v autě musí mít cihlu na plynu a občas v rámci terapie jiných psychoušů napálí plnou rychlostí do zdi. Tenhle život na hraně však kupodivu zneklidňuje a děsí jeho okolí. Zajímavý film, zvláštní, přemýšlivý, ale kratší stopáž nebo dynamičtější tah na bránu by mu vůbec neuškodily. Udělených 70% v tomto případě není úspěch, "Fearless" měl totiž našlápnuto do vyšších pater a k těm 4 cípatým ho dotáhl v první řadě perfektní Jeffův výkon. (11.11.2011)