Beze strachu

Psychologické drama muže, který ztratil nejen strach ze smrti, ale také záchrannou brzdu pudu sebezáchovy. Max je architekt a podaří se mu přežít leteckou katastrofu při které pomohl zachránit několik dalších cestujících. Všichni jsou na něho pyšní a mají ho za velkého hrdinu, ale na jeho osobní život to bude mít velmi neblahý dopad. Přestal totiž mít strach ze smrti a pud sebezáchovy vzal za své a tak začíná podnikat věci, které by nikdy předtím neudělal, rodina a jeho přátelé pro něj přestávají existovat a jeho manželství se ocitá v krizi. Do jeho života vstupuje posléze psycholog od letecké společnosti jehož prostřednictvím se seznámí s ženou, která sice havárii rovněž přežila, ale o život při ní přišel její malý syn a ona je touto tragédií velmi psychicky poznamenána Setkání těchto dvou lidí je osudové. Nepochopil jsem tak nějak záměr režiséra Petera Weira a dost dobře nevím co chtěl natočit. Ve filmu jsou náznaky několika žánrů najednou, ale ani jeden není dost dobře dotažen. Po zajímavě nastoleném úvodu je film jen jakousi hloubavou křečí, které chybí životnost a především zajímavý rozměr. Jeff Bridges nehraje nijak strhujícím způsobem a nudný rytmus filmu na dobrém zážitku taky nepřidal. Sice je to film pro náročného diváka, ale to bych moc rád věděl co si ten z něj odnesl, když já se u něj soustavně nudil. Mě film totiž vůbec neoslovil ačkoliv daný námět pro mě před shlédnutím představoval zajímavý potenciál. Je sice pěkné, že hlavní hrdina byl beze strachu, ale já byl bez diváckého prožitku, a to už tak pěkné není. Mé hodnocení: 20% (28.03.2013)

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)

Solidny film o teme vyrovnania sa s posttraumatickým syndromom. Herci hraju slusne. Je tu prekvapivo dost znamych xichtov. Najviac exceluje Bridges v hlavnej ulohe. Mna paradoxne najviac bavil Tom Hulce ako chamtivy pravnik. Ale vzhladom na taku zavaznu temu som cakal silnejsi emocialny zazitok. Proste ma to nejak minulo. No a naviac to ma fakt pomale tempo, takze som sa miestami aj nudil. Weir ma na konte ovela lepsie filmy, ale aj tento stoji za jedno pozretie. Mozno prave vam sadne. 6/10 (20.11.2016)

Další z těch filmů, který rozhodně neměl mát dvě hodiny, protože se to vleče jak šnek na suché cestě. Sice tu teda jsou nějaké pokusy o atmosféru, ale ty se Weirovy z nějakého záhadného důvodu nepovedly, což je na režiséra, který natočil neskutečně atmosférické filmy jako Piknik na Hanging Rock a Poslední vlna, dost nemile překvapující. Námět to má zajímavý, ale fakt na ty dvě hodiny není. Taky jsem čekal nějaká větší zdělení, než jenom carpe diem a to, že se člověk nemusí bát smrti (což je tady jenom naznačeno bez nějakých hlubších rozborů). Taky jsem se vůbec nedozvěděl, kvůli čemu se Max přestal bát smrti, prostě to tady přijde úplnou náhodou, bez nějakého vysvětlení. Z celého filmu mě zaujalo jenom pár scén (nejsilnější byl ale závěr), kamera, herecké výkony, hudba a samotný nápad, ale jinak už nevím. Na Weira to bylo bůhvíproč i celkem takové... chladné. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to tak, a to je Weir jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. 3* (22.03.2020)

Originálna dráma so zaujímavou zápletkou, ktorá mi v čomsi pripomínala film Fenomén. A nestojí iba na naozaj skvelom hereckom výkone Bridgesa, ale aj na ostatným aspektoch a citlivých detailoch. To všetko ide na vrub známemu menu na režisérskej stoličke. Páčili sa mi mnohé odľahčené scény, ktoré síce neboli myslené prioritne komicky, ale mne vyčarili úsmev na tvári...a že ich nebolo málo. Záver s autenticky vyzerajúcou haváriou lietadla je zasa exceletne remeselne zvládnutý. Škoda, že po výbornom začiatku príbeh skĺzne viacmenej iba do polohy pomáhania inej postave - Portorikánke, čo ma príliš nebavilo a bohužiaľ, po čase aj nudilo, pretože je tejto pomoci daný značný priestor, a na úkor hlavnej dejovej línie. (19.05.2020)