Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

kinderman 

všechny recenze uživatele

Krásná studentka práv se zmítá mezi kybernetikem- mamánkem (S. Matyáš) a ženatým docentem (V. Ráž), s nímž před lety prožila vztah. Tuto banální historku, z níž je stále cítit Kohoutovo rozhořčení nad tím, jak mu V. Ráž přebral během natáčení Pyšné princezny manželku, povyšuje nad průměr Weissovo režijní uchopení. Dal bych plný počet, ale to by musel být Weiss ještě odvážnější a zbavit Kohoutovu předlohu těžkopádné divadelnosti. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Zajímavě působí spletitý prostor různých chodeb, schodišť a pokojíčků a kamera, která v něm postavy jakoby šmíruje. Zvláštní, ale už podle mě méně šťastná je teatrální stylizace dialogů a hereckého projevu. Hlavní hrdinka i její partneři jsou tak chladní, až to zanudí. Ale konec je zas vyřešen dobře. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Chcete-li, suďte. Film, který se v době vzniku bezesporu vymykal tehdejším konvencím, a to jak svým obsahem, tak především technickým provedením, je pro současného diváka lehce úsměvným přežitkem. Jistě, dnes by se patrně podobný milostný trojúhelník obešel bez toho dramatického závěru, ovšem nelze s jistotou tvrdit, jaké postoje a jaká rozhodnutí bychom byli s to očekávat. Postava Miloše Nedbala, přes veškerou tezovitost, která z ní přímo tryská, je svým způsobem ojedinělou příležitostí, jak prostřednictvím filmové kamery připomenout lidem jejich pokřivenou morálku. Působivé vyznění mají na svědomí i vynikající herecké výkony Marie Tomášové, Vladimíra Ráže a Marie Vášové. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Tomášová je česká Jean Seberg a forma filmu připomíná chvílemi Činčerův o deset let pozdější Kinoautomat. Jinak to po takřka šedesáti letech ztratilo hodně apelu. Morálka je naštěstí (?) jinde. Co zůstalo poutavé je zcizovaná struktura a výkony herců. Weissův rukopis je taky znát - je to brilantně natočené, byť ze všech těch bytů, módy a líčení dýchne staroba a filmovost. Ano - utrápená Tomášová chvílemi irituje. Jinak stojí za vidění! ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Kdepak, v tomhle jsme kdysi byli naprostá špička. Dost zajímavě promyšlené psychologické drama, které opravdu funguje, všechny postavy v něm působí životně a hlavně přichází v rámci svého roku vzniku i s dost netradičním zpracováním, které bych čekal až o pár let později. Obzvlášť ale musím vyzdvihnout filmařskou stránku, protože ty záběry kamery byly povětšinou skutečně dokonalé, atmosférické a asi už dlouho jsem neviděl film s tak zdařilým citem pro tempo scén. A taky už jsem dlouho neviděl film o milostném trojúhelníku, který by mě dokázal po celou dobu zajímat (ona ho totiž spousta filmařů pojímá stejně mdle), ale za to může především Weissovo originální zpracování. Nedostalo mě to tolik, abych dal plný počet, ale zaujalo mě to rozhodně dost a určitě se na něco dalšího od Weisse podívám. 4* ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo. (HonzaBez)
  • Scéna u mostu s M. Vášovou a V. Rážem byla točena v ateliérech. (M.B)

Reklama

Reklama