Princezna D.

Tohle mi nijak zvlášť nesedlo. Pokud mi film něco dal, tak jsem poznal, že život královské rodiny je neskutečně fádní a předem nalajnovaný. Kristen byla ok, pravítkem přes ruce bych dal tomu, kdo vymyslel tak neinspirativní a nicneříkající název filmu (chápu, že to bylo její rodné jméno, ale zároveň pochybuji, že to ví většina). Dvě scény mi utkvěl v paměti – Diana, když hraje hru na pravdu se svými syny a její smíření s rozvodem, načež následovala krásná půlhodinka. (05.02.2022)

Ze smutné princezny, kterou si pamatuju z dětství se stala halucinacemi trpící sebestředná bulimička, která děti krmí nezdravým jídlem. Stewartka hraje skvěle jen se mi nelíbí koho. Larraín kopíruje Terrence Malicka, ale nemá na to ani režisérsky ani Lubezkiho. Rozpačité bloumání sychravou Anglií a jako průvodce bláznivá ženská. Ještě že jim k tomu hraje Greenwood hudební podkres k sebevraždě. P.S: Královnina jediná hláška za celý snímek hezky rezonuje. You understand, my dear, that all you are is currency. (05.02.2022)

Ach jo, proč existuje tendence vymýšlet si fabricated nonsense o skutečných lidech, když je tu nekonečné množství perfektně dobrých neskutečných lidí, o kterých se může bez obav vymýšlet do aleluja. Jediná věc, která stojí za zmínku, bude zřejmě soundtrack. I když s tónem, pojetím a vyzněním filmu nesouhlasím (silné soustředění se na pouze jednu stránku jedné osoby, manipulace všeho s cílem dojít k vlastním závěrům a ignorování veškeré další rozmanitosti - asi bych mluvila jinak, kdyby šlo o fiktivní postavu, ale to bohužel nejde, i když vlastně jde, protože tato Diana nikdy neexistovala), hudba Jonnyho Greenwooda tomu sloužila dokonale. Kostýmy se příliš snažily podporovat Kristeninu "moderní" (současnou) krásu, místo aby se doopravdy ponořily do devadesátkové žumpy. S každým dalším "životopisným" snímkem si uvědomuji, jak moc nenávidím životopisné snímky, nicméně teď nenávidím i sama sebe, že jsem se na to podívala a tím se této mašinérie zúčastnila a podpořila ji. (20.01.2022)

Hrbatá Kristen Stewart hraje labilní, přehlíženou hysterku, vnitřně se užírající i navenek a jak víme my, co její anabázi pamatujeme, i rádu se mstící, která si ukousla většího sousta a tvrdě momentálně nestíhala, zato se v klidu, co by milující, zodpovědná máma se šťastným elánem vyválela, ve jménu své opuštěnosti, s kdejakým podrž tažkou, od řidiče, přes bodyguardy, psychoana(na)litiky a pucovníky svícnů, kteří do toho zvesela šli, zatím co ona jen hledala lásku, což se do opěvného snímku, který má rozcítit především milovníky nešťastné princezny lidských srdcí, nějak nevešlo, ale ze všeobecných ohlasů víme, že by taková fešanda zajisté potěšila mnoho tchyní, ale hrbatá fakt hraje a hraje ji dobře, čili je malá pochvala, velikosti atopického ekzému ve tvářích, namístě. Dále výprava je solidní, jinak depka. Kvílející housle a znázornění evidentně mizerně nastavené psychiatrické léčby, což v kombinaci s konfliktní, zamindrákovanou, úskočnou povahou, která má hluboce zakódováno být imrvere v opozici proti čemukoli, zvláště pakliže není neustále na vlně a v záři reflektorů, která se ve svých výhradních pocitech rýpe, jak špaček v hovně, na mě vychrlí cosi, čemu bych v reále určitě nebyla nablízku ráda. Správně, o Dianě si myslím svoje a veškeré nekritické písně na její počest, z nichž není zřejmé, co byla madam zač, a co se vcelku rádo nosí, házím přes palubu. Tady jsem lehce milosrdná. Víc mě ale potěšili v Koruně, kde si teda dovolili víc. Možná proto, že se nejednalo o zpracování pouhých třech svátečních dnů. On si vážně někdo myslí, že takto labilní povaha by žila šťastně až do smrti, kdyby se jí nestala nehoda? To si nemyslím. Na štěstí se totiž musí pracovat, to většinou nepřijde jen tak samo. Každopádně škoda života, však s idylickými představami bych byla opatrná. Té by ke štěstí nestačil ani poslušný, pozorný a odevzdaný mopslík, ani tučné konto. Takže na Charlese a za Charlese! Ten fakt šlápl do smradlavého a nekonečně lepivého, borok... Pěkná kamera. (24.11.2021)

Těšila jsem se, ale dopadlo to jako vždycky. Filmaři by fakt už měli nechat Dianu na pokoji a toto déčko je toho důkazem. Princezna si hraje se strašáky, vidí strašidla a bloumá po strašidelném zámku královské Addamsovy rodiny. A chová se jako hysterické dítě. "A nevezmu si tyhle šaty. A ne a ne a ne! A just chci jinou komornou. A chci a chci a chci! A nepůjdu na tu večeři. Tak! A naschvál ty závěsy rozstříhám. Tak! A naschvál půjdu ven. Ha! Proč mě nikdo nemá rád? Proč si mě nikdo nevšímá? Bééé!" Že má psychické problémy, pochopí hned z první scény i hluchoslepý, ale aby na to snad ani na chvíli nezapomněl, režisér se pro jistotu soustředí jen na ně. A korunu tomu nasadí nesnesitelně skřípající "hudba", která je snad ještě horší než věčně uslzená a vynervovaná Diana, co se 117 minut bez přestávky hroutí. Hvězdička je pro Kristen, bez které by tahle plytkost zaslouženě skončila na dně Temže. (04.04.2024)