V rytmu srdce

Když jsem si toho na Apple TV+ všiml, tak se mi do toho nechtělo, protože francouzská předloha je takřka dokonalá. Říkal jsem si, že to bude jako kousat čokoládu před návštěvou zubaře. Ale filmaři našetěstí originalitu nezmrvili, tak jak to umí snad jen v americe. Jistě nějaké drobné rozdíly by se našli, ale ve směs je to to samé. Emilii Jones jsem do dneška vůbec neznal, ale tady mi přišla sympatická a půvabná. Jelikož originál byl za 5* tady to hodnotím maličko, ale opravdu jen maličko jinak. (30.12.2021)

Emilia Jones si skôr či neskôr pre tú sošku pôjde. Mladá, extrémne talentovaná, už len skutočne dobrý projekt a pár rôčkov skúseností. Otázka ale znie, aj o rok sa môžme tešiť na film s prvkom posunkovej reči? Stane sa z toho nová tradícia ako povinné nominovanie zberačov? CODA vskutku neprináša nič nové. Mladá má ťažký život skrz rodinu, jeblých spolužiakov a musí sa s tým vysporiadať. Celý čas to je o boji, čo chce, čo by mala a čo musí. Postavy sú definované hneď od začiatku, ich posun je len veľmi malý. Nie sú vyslovene protivné, skôr sympatické, aj keď majú svoje oné. Celý príbeh je zasadený do predvídateľnej šablónky, až do konca, čo mi tu konkrétne trochu vadilo. Na úkor inovatívnosti je tu ale veľa emócií, ktoré búchajú z každej strany. Hlavne je tu veľa scén, ktoré nútia diváka k zamysleniu. Plus to má silné posolstvo, čo som u Zvuku metalu minulý rok nezaznamenal. Jednu sošku by som im doprial, nešklbal som si kotlety a keď to budete pozerať v slabšom emočnom rozpoložení, na konci Vám slzička ukápne. 3 z 5 (15.03.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Hezký, milý a hřejivý filmeček, který potěší, příjemně naladí, ale o žádné veledílo nejde. Iniciační film o dospívající dívce, která doslova musela najít svůj hlas v milující, přesto však poněkud svazující rodině hluchoněmých. Pár dobrých fórů a několik pěkných záběrů na moře. Veškeré nesnáze, které ale nejsou nijak hrozivé, se vyřeší mrknutím oka, dívka má neuvěřitelnou kliku na fajn lidi kolem sebe, zázračně zazpívá jako slavíček a všichni se odeberou k pohádkovému konci po duhovém mostě v kočáře taženém jednorožci (ok, to poslední jsem si vymyslela, ale film opravdu působí hodně pohádkově). ____ Zejména neslyšící herci hrají naprosto famózně a Marlee Matlin musí mít někde ve skříni schovanou smlouvu s ďáblem, protože vypadá neskutečně skvostně a rozhodně, ani omylem, ne na svůj věk. Film ale nenabízí vůbec nic než velmi poctivé řemeslo a trochu odlehčeného dojetí. A původní francouzskou verzi obšlehl dost bez invence. (05.05.2022)

Trivialita se srdíčkem. Další teenager chce opustit rodinu, která ho potřebuje, aby dosáhl něco víc, aby uplatnil talent. A tak to všichni řeší. Jenomže snad poprvé v americkém filmu s hluchoněmými postavami a posunkovou řečí. Snímek sice námětem a klíčovými scénami kopíruje evropský originál Rodinka Belierových z roku 2014, ale přidává do něj i množství nápadů, a jako celek je perfektně zrežírovaný a zahraný. Oscar za film roku? Film nebyl natočen za účelem dostat ho, byl natočen ženou a s již zmíněným srdcem a vypravěčskou invencí přibližuje život handicapovaných. Takže všechny predispozice. (06.05.2022)