Nebožtíci přejí lásce

Upřímně jsem se bavila. Juliet Mills je krásná ženská krev a mlíko s nádhernýma očima (nejen), no a Jack Lemmon je ve své proměně z prudérního syna v zamilovaného muže jedním slovem skvělý. Billy Wilder se zhostil ožehavého tématu letní nevěry s nevídanou lehkostí a neotřelým vtipem. Inu, lásce se poroučet nedá a ani kroužek na prsteníčku nikoho neochrání. (01.12.2017)

„Jmenujeme tvého otce obchodním atašé na ambasádě v Římě a z toho titulu má právo na diplomatickou imunitu a na pas.“ - „Počkej, počkej, ty ho chceš jmenovat…?“ - „Proč ne?“ - „Když je mrtvý?!“ - „To jen dokazuje, že rozhodně nikoho nediskriminujeme. Ať už kvůli rase, vyznání, vzhledu…nebo zdravotnímu stavu.“ Ironický, neotesaný a nerudný Lemmon válí a s Mills se skvěle doplňují. Ale baví i italské figurky, např. hoteliér co vše zařídí, vybavený koroner, šmírující fotograf, kníratá pokojská či rodina Trottů. Ta noblesa a lehkost v podávání fórů či gestech se tak často nevidí. K tomu rozpustilá, pohodová, prosluněná atmosféra…5*, pro mě zatím nejvtipnější Wilder. „Já jsem v USA žil. Báječní lidé, tak přátelští, milí. Když jsem opouštěl NY, odvezli mě na letiště v limuzíně. Posadili do letadla. A zamávali.“ - „A kdo?“ - „Imigrační úředníci.“ - „Byl jste deportován?!“ - „Ano. Ale první třídou. Američané umějí deportovat, to vám teda povím. Boeing 747. Místo u okna. Nádherná blonďatá letuška mě celou cestu krmila lžičkou…pouta, chápete?“ (30.06.2019)

"Tak se mi zdá, Carlucci, že každému cizinci, který umřel v Itálii, muselo rupnout v kouli." Americkej pohled na Itálii se z počátku vtipně zaměřil na nekonečný polední pauzy, šílený řidiče motorizovanejch posouvátek i mafiánský praktiky, ale pak TO přišlo a seriózní Wendell Ambruster junior se proměnil v hambatýho Vildu tokajícího při východu slunce. Moc mě potěšilo pozitivní ladění snímku, nádherný scenérie, mazlivá hudba a pevně věřím tomu, že někdy potkám hotelovýho ředitele podobnýho Carluccimu, protože za podobnej servis bych si velmi rád připlatil. Carlucci je zkrátka zábavnej borec, ale není na to sám, protože precizně razítkující koroner je dokonalej, tančící baron Von Schmetterling zase inspirativní a spěchající diplomat J. J. Blodgett báječně rafinovanej. S takovou sestavou je radost smilnit. (05.08.2011)

Moc příjemná komedie Billyho Wildera, kterou by měla hollywoodská studia povinně promítat všem začínajícím filmařům, aby si konečně uvědomili, že romantická komedie nemusí být vždycky jen přeslazená obehraná nuda. Jednoduchá, ale o to chytřejší zápletka, svěží humor, skvělí herci (naprosto kolosální Clive Revill jako ředitel hotelu), to vše v nádherném prostředí italské Ischie a máme tu nadmíru povedenou oddechovku, která plyne s takovou lehkostí, že si ani nevšimnete, že jste s filmem strávili krásných 140 minut. BTW Všimli jste si scény, kdy poslíček nese Jacku Lemmonovi na ramínku vyžehlené trenýrky? Tenhle vtip si vypůjčil o mnoho let později Chris Columbus do filmu Sám Doma 2 :-) (03.03.2007)

Billy Wilder mě zpočátku potěšil. Zápletka mě bavila stejně jako roztomilé zesměšňování Italů a celé prosluněné Italské prostředí. Mělo to rytmus, ředitel hotelů byla fajnová komická postava a Jack Lemmon úžasný cynik. To se ale ve druhé polovině změnilo. Motiv ,,kterak se suchý cynik změní´´ není u komedií (natožpak romantických) nikterak ojedinělý a pokud je mi podán sympaticky tak mi nevadí. To se tady ale zrovna nestalo, Lemonnova proměna se mi nelíbila a čím víc začal film spadat do romantického žánru tím paradoxně ubývalo lehkosti a humoru. Později už snímek začal působit dokonce lehce nuceně, otravně a hlavně natahovaně, protože Wilder nepoznal míru a diváka přikoval k obrazovce na dlouhých 140 minut, přičemž ke konci už jsem musel sledovat snad jen ,,tlustoprdku´´ Juliet Mills, její podivné dialogy mezi Lemmonem, samé dost předvídatelné pointy a téměř v samotném závěru to jenom trochu oživila postava ministra zahraničí. V rámci žánru filmu se mi myšlenka ,,Láska je kouzelná v každém případě a nevybírá si´´, líbila jenomže nějaká přirozená smyslnost a romantičnost z filmu s přibývajícími minutami naprosto vyprchala, což asi takhle nemělo být. Julliet Mills mi pravda nepřipadala ani hezká, ale ani moc  sympatická a ani zábavná, zachraňoval  ji hlavně dabing Hany Maciuchové. Zato Lemmon byl dost dobrý, ale to je asi standardní. i tak se určitě s mistrem nevidíme naposled, to bych se mohl o dost ochudit. Ale tady je hlavní problém ta příšerná délka (:D). Já vím, že aktuálně máme všichni času dost, ale určitě mi rozumíte (:D). Přesto toto byla má první premiérová projekce v karanténě, na kterou jsem dostal chuť a je pravda, že to je společně s výlety do lesa, chaty, hudbou, čtením  a  nějakými streamy jedna z mála věcí, která byla na téhle antisocializační  době příjemná. Hlavně  první polovina by si určitě zasloužila minimálně čtyři hvězdy,   původní český dabing  a ten chlápek s razítkama (:D) pět. Dýchlo taky  na mě krásné kouzlo doby a panu Lemmonovi, Wilderovi a Brabcovi posílám tam nahoru velkou poklonu. Určitě se chci podívat na další podobné filmy.  Ale....ta druhá půlka? Celkově uděluji trojhvězdu. Až tahle kauza  skončí za měsíc či za týden, zbyde nám jen ona trojhvězda  a špajz narvaný hajzpapírem (reference Pokáč.) (21.03.2020)