Fedora

Špatně vybraná hlavní herečka – nejenže ničím nevzbuzuje dojem, že by mohla být jednou z nejkrásnějších hvězd stříbrného plátna, ale neumí ani trošičku hrát. Příšerná maskérka – z herců skoro odpadávají tuny make-upu, čímž téměř hned prozradí pointu, která by měla na diváka překvapivě bafnout až v konci. Děsný scénář – dost často se nechtěně zvrhnul v parodii. Hlavní hrdina s námahou a velkými potížemi pátrá po tajemné herečce Fedoře, nikdo mu nechce nic říct, zastrašují ho i násilím a pak mu to z ničeho nic najednou všechno dobrovolně vykecají. Dialogy k smíchu. Příběh ubohý, psychologické veletoče jak na horské dráze.____ Kdepak, tenhle snímek si měl Wilder odpustit. Nechápu, proč natočil velmi nepodařený odvar svého geniálního Sunset Blvd. Jediný, kdo ušel, byl Holden, ale toho mi bylo v tomhle paskvilu líto a pak scéna, kdy ospalý asistent režie mrská při přípravě scény otráveně lekníny na odhalená ňadra star, kterou zbožňují miliony, ale on to bere jen jako nudnou práci. (17.07.2015)

Fedora je mnohem zajímavějším filmem při pohledu na celkový kontext Wilderovy tvorby a kariéry, než jako film stojící čistě sám o sobě. Neboli jako diváka mě bavil film mnohem méně, než jako fanouška tvorby Billyho Wildera. Úvodní část filmu a jeho celkové nastavení asi nejen mně silně připomínalo Sunset Blvd. (první minuty jsou plné indícií a různých obrazově zvukových analogií, které beze všech pochybností k Sunsetu odkazují). Někdo tu v komentáři píše, že ale Fedora je vlastně úplně jiným filmem a srovnání se tak nehodí. Fedora je bezpochyby dost rozdílným dílem, ale srovnání s Wilderovým slavným snímkem je podle mě naopak nanejvýš žádoucí. Oba filmy totiž stojí proti sobě jako jakési antiteze a (alespoň tak to já vnímám) ve svém vzájemném srovnání přinášejí zajímavou výpověď o době, ale především o Wilderově kariéře a jeho životních etapách. Oba filmy nabízejí pohled na zestárlou světovou hereckou hvězdu, která žije ze vzpomínek a kariéra pro ni byla vším. Jenže zatímco Sunset Blvd. natočil Billy Wilder na vrcholu kariéry, Fedora je jeho předposledním snímkem. A v tom je podle mě skrytý klíč k tomu, proč jsou oba filmy vlastně o tom samém, ale říkají skoro pravý opak. Zatímco Norma Desmond je totiž svým způsobem nepochopeným duchem éry, kterou už vlastně nikdo nepamatuje a na níž se vzpomíná se soucitným úsměvem, Fedora je naopak ztělesněním doby, která byla ta správná, ta pravá, ta opravdová, a současnost, jíž musela ustoupit, se jí jen těžko vyrovná. Fedora tak působí jako jakási závěrečná pointa pro dramatický oblouk Wilderovy bohaté kariéry. Ačkoli mě tedy sama o sobě nijak extra nezaujala, jako materiál k přemýšlení a úvaze nad tvorbou velkého režiséra je naopak nanejvýš podnětná. 6/10 (18.12.2018)

Má to skvělé momenty, které dají vzpomenout na geniální Sunset Boulevard. Hlavně ve scénáři se skrývá pár sofistikovaných kliček, které diváka nepustí od začátku do konce. Ale celé to působí tak nějak lacině. Hutné obrazy holywoodských trháků padesátých a šedesátých let jsou pryč. Mdlá barevnost, fádní herci (krom Holdena samozřejmě). Samotná Fedora a některé další postavy jsou předabované do angličtiny a díky tomu působí všechna snaha o osudovost a vážné herectví dost uměle. I přesto stačí konstatovat, že je to od Wildera, tak to má stále úroveň a nadčasovou kvalitu, která je charakteristická pro všechny jeho filmy. (29.08.2012)

Lidičky, to je nádhera. Billy Wilder zkrátka uměl za mlada stejně jako na stáří. Motiv stárnutí ženských hereckých hvězd se zdá být zcela vyčerpaný, ale když se ho zmocní skutečný filmový mág, je výsledek rázem originální, dramatický, plný zajímavých zvratů, odhalení v pravý čas a samozřejmě hereckých legend. (07.12.2014)

Nielen kapely starnú. Aj hereckým hviezdam sa to stáva. Výdatne si pomáhajú chirurgiou, aby ukázali čo najdlhšie ich desiatky rokov rovnako mladícky výzor. No predsa raz opona spadne a za oponou ostanú prosebne zopäté vráskavé ruky smerom ku kapitánom produkcie aby to s nimi skúsili ešte raz... Fyziologickým zmenám človek nakoniec neunikne (prenesene o tom rozpráva napríklad Cronenbergova Mucha - o premene vzhľadu tela človeka, pred ktorou chce ujsť, no nijako nemôže uniknúť). V Hollywoode sa ale stane zázrak - jedna z herečiek nestarne! Jej tvár ostáva i v šesťdesiatke rovnako mladá. A tak sa jeden z jej ex-milencov (kedysi asistent kamery, dnes producent) vydáva so scenárom v taške na ostrov Korfu. Tam žijúcu nestarnúcu hviezdu sa pokúša presvedčiť o jej účasti v pripravovanej adaptácii Tolstého Anny Kareninovej. Príbeh presviedčania roztočí kolesá rozsiahleho spiknutia a stráženého rodinného tajomstva. Všetkým tajom tróni ženská márnomyseľnosť, výlučnosť, túžba po večnej kráse a mladosti. V príbehu neustane ušetrený ani moderný prístup k výrobe filmov, vďaka ktorému vznikajú technicky i príbehovo rýchlokvasené polotovary vydávajúce sa za umenie. Billy Wilder zase raz na výbornú. Poznanie o trpkej hnusobnosti konania niektorých príslušníkov ľudskej rasy v jej storakých podobách (iniciátori zničenia ľudského života, verní pomáhači konajúci bez zľutovania a pochopenia a obeť končiaca na oltári umeleckých túžob sadistických ješitných ježibáb, cynický doktori - mastičkári čiže bezškrupulózni šarlatáni, sluhovia všetko registrujúci, no neschopní samostatného konania) však bolo natoľko nepríjemné, že hodnotiaca hviezda ide dole. (23.02.2015)