Ono

Kompilace nesouvisejících žánrových obrázků propojených vzácně nekompetentní filmařinou a obscénními hereckými výkony. Podezírám však herce, že za to úplně nemůžou a spíš jsou špatně vedeni. Často působí, že nevědí moc co mají dělat, přičemž v náročnějších pohybových aranžích se zdá jakoby se použily spíš záběry z kamerových zkoušek a spousta akce působí falešně. Scéna, kdy si úplně samoúčelně malý kluk vejde do místnosti s beztvářnou maskou, aby ta mohla být na plakátu a v traileru, mě urazila. (20.04.2023)

"Prosím, odnes ho do koša, drahá. Bioodpad." Fínsky bizár o vajíčku, z ktorého sa vyliahne vták ktorý sa postupne mení na niečo iné (nebudem spoilovať načo) a odpratáva nepohodlných ľudí z okolia svojej "matky"- 10 ročnej gymnastky ktorá sa o neho stará pretože je sama trochu divná a nemá žiadne kamarátky. Hatching sa dá chápať doslovne ako monster horror, ale i ako prepracovaná psychologická metafora plná symboliky. Nie je to úplne zlé a minimálne koncept ukážkovo (ne)normálnej rodinky do blogu má určite niečo do seba. Herci (aj detskí) hrajú dobre, masky a aj ústredné monster vtáča sú na slušnej úrovni, dej je originálny a častokrát aj dosť nepredvídateľný. Akurát, že takéto absurdné bizarnosti nie sú úplne môj šálok kávy, preto je Hatching za mňa niekde medzi 2* a 3*. PS: ústredná usmievavá matka-videoblogerka bola v konečnom dôsledku najdesivejším elementom filmu. 45% (20.06.2022)

Body horor Ono dá vzpomenout na rané Cronenbergoy „tělesné filmy“ jako Mláďata nebo Moucha, ale stejně tak i na Spielbergova E. T. Mimozemšťana. Snímek o dospívání, hledání sebe sama v rodině, která na protagonistku klade nemalé nároky, v surrealistických metaforách zpřítomňuje pubertální motiv revolty vůči autoritám. (22.01.2023)

Začnu zápory. Nepatřím mezi příznivce dětských herců (a hereček, abych byl genderově vyvážený) a člověko-krysolet mě svým vzhledem a pohyby taky dvakrát nepřesvědčil, takže jsem se poměrně rychle smířil s tím, že jsem si s tímto snímkem naběhl. O to příjemnější bylo mé překvapení, když se z filmu vyklubalo velmi slušné psychologické drama s hororovými prvky. Finové mi opět dokázali, proč patří mezi mé oblíbené evropské tvůrce, když dokázali, přiznejme si že z ne úplně ideálního tématu, vypiplat atmosférickou záležitost, jež nepostrádala napětí, naléhavost ani kritiku dnešních insta rodičů. Největším překvapením pro mě byl každopádně debut třináctileté Siiri Solalinna, která téměř nezmizela z obrazu a byla ve svých rolích sakra dobrá. Pochválit musím i režisérku snímku Hannu Bergholm, která ignorovala současné trendy, vykašlala se na feministickou agitku i angažování Afrofinů a natočila záležitost, jež mi svým depresivním vyzněním způsobila radost a slušný divácký zážitek. / Poučení: Když zvedneš oči od mobilu, uvidíš všude kolem život. A smrt. (18.10.2022)

Během mé dvoutýdenní divácké absence ve světě filmů se na trhu objevilo pramálo zajímavých novinek, konkrétně jen tahle jedna švédsko-finsko-lotyšská podivnost, ale ta zato stála za to. Seveřani potvrdili svůj talent k tvorbě ujetých, nebo aspoň nestandardních filmů, a přivodili mi tímhle prazvláštním bizarním horrůrkem tak nečekaně příjemný zážitek, že jsem dlouho uvažoval o maximálním hodnocení. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že z tak skvostného námětu šlo přece jenom vymáčknout ještě víc... čeho vlastně... třeba "cronenbergovské" nechutnosti, brutality, děsivosti, pohanské animálnosti, zkrátka plnotučné horrorovosti, nebo možná aspoň trochu víc závěrečné dotaženosti, moc rád bych totiž před koncem viděl ještě pár nějakých dalších záběrů. Taky představitelka matky mi byla vizuálně silně nesympatická, ale na druhou stranu byla víc než dostatečně vyvážena mimořádně hezkou gymnastickou lolitkou v hlavní dvojroli. (19.06.2022)