Za zvuků hudby

O tomhle filmu jsem se (já nevzdělanec :) dověděl až z tabulky dle inflace přepočítaných výdělků všech filmů v americké distribuci. V té nefiguruje na vedoucích místech ani "Titanic", ani "Hobiti", ale "Jih proti severu", "Star wars" a na třetím místě tenhle muzikál ! ... No a protože chodím do superzásobené půjčovny, tak byl na pořadu večerního DVD promítání právě tenhle film.... A musím přiznat, že mě dostal. Jak kvalitou zpracování, tak hereckými výkony, příběhem a nakonec i délkou :) Ale i přes téměř tříhodinovou stopáž (rozdělenou tak jak bývalo zvykem "přestávkou" :), je to nádherný film, který vážně stojí za to vidět (Zvlášť když se člověk z dokumentu dozví, že byl zfilmován skutečný příběh). Tohle je prostě klasika..... P.S. Kéž by se něco podobného dalo napsat po čtyřiceti letech o nějakém současném filmu. (20.08.2004)

Jeden z mála (možná jediný?) muzikál, který svou délkou překonal My Fair Lady, ale rozhodně jsem se nenudil... Julie Andrewsová podruhé v roli chůvy a ačkoliv se mi v Mary Poppins líbila víc, i tady podává znamenitý výkon plný emocí. Plummer je také dobrý, i když mi pěvecky moc nesedl, a zbytek už je v podstatě jen křoví, ač skvělé. Angela Cartwrightová, která hrála Brigittu, je mladší sestra Veroniky, která hrála jednu z hlavních rolí v Hitchockových Ptácích... Každopádě nelze nedoporučit, moc příjemné překvapení! Jen je škoda, že u nás nevyšel na DVD, já jsem na to svoje narazil v obchodě v Biarritzu... (30.05.2006)

Další muzikálové melodrama pod taktovkou režijního chameleona Roberta Wise. Zatímco v energií nabitém West Side Story se mohl opřít o vynikající choreografii Jeroma Robbinse, klasický romeojuliovský příběh a chytlavé šlágry v podání mladých vitálních herců, zde se musí spolehnout na interakci mezi rozjuchanou Julií Andrews, jejími sedmi pubertálními svěřenci a upjatým Christopherem Plummerem. Zatímco skotačení po Alpách a zpěv rozverných písní působí po krátké chvíli totálně mimo a ztrácí veškeré kouzlo (i z důvodu absolutní nijakosti všech "hitů"), melodramatická linka začne v poslední třetině díky talentu obou hlavních představitelů opravdu fungovat a v napjatém finále člověk téměř zapomene na těch 100 minut (!) předchozí vaty. Když Za zvuků hudby ještě jednou přirovnám (přiznávám - trochu nespravedlivě) k West Side Story, vychází mi z toho první jmenovaný jako poloviční zážitek – však taky dostal poloviční várku Oscarů :) (23.01.2012)

Má to jasný rukopis amerických filmov 60. rokov - sladkoboľne romantickú atmosféru, keď muži boli chlapmi na svojom mieste a ženy boli láskavé a milujúce. Tento muzikál je naozaj nabitý veľkou pozitívnou energiou (prvý raz v živote sa mi páčila pieseň z muzikálu - Do, re, mi ..), ale bohužiaľ v starom obale (mníška zamilovaná do vdovca, 7 detí - nech diváčky jasajú a kapitán s jasnými protinacistickými postojmi), to už bolo priveľa, 3,5 hviezdy 71%. (06.03.2009)

Na to jak je tenhle film vlastně slavný jsem do něj šel až po několika letech, kdy de mi na DVD válel několik let v šuplíku, aniž bych o něm věděl nějak mnoho (mimochodem, buď je DVD již kvalitativně nedostatečné, nebo Paramount zmatlal kvalitu obrazu sám). Vždy jsem si myslel, že je Sound of Music něco jako mix Mary Poppins a My Fair Lady, zřejmě kvůli tomu, že v jednom hraje taky Julie Andrews a obojí jsou muzikály. Byl jsem překvapen, že příběh nekončí tam, kde by normálně love story končila, ale pokračoval mnohem déle, a byl jsem i překvapen že bez mála 3 hodiny filmu utekly jako voda, aniž bych se nudil. To je úspech sám o sobě, protože občas nudí filmy, které mají 80 minut. Zárověň už třetí den nemůžu dostat některá hudební čísla z hlavy a neustále si broukám... (07.10.2019)