Za zvuků hudby

Na tento film jsem se hrozně dlouhou dobu chtěl podívat, ale stále jsem se nějakým způsobem neměl pořád k tomu, abych si ho pustil. Až jednoho krásného dne jsem se k tomu dokopal a musím říct, že tři hodiny u filmu mi ještě nikdy neuběhly tak rychle a pohodově jako právě se zpívající Julií Andrews. Pravda, pokud čekáte nějaký hlubokomyslný muzikál plný dramatických zvratů a složitého děje, jste na úplně blbé adrese. Film si na nic víc než jednoduchý, optimistický, roztančený a veselý film nehraje a přestože by téma nastupujícího nacismu mohlo svádět k moralizování, ždímání citů a srdcebolným chvilkám, tvůrci se naštěstí těmhle nástavbám ve snímku vyhnuli a diváku tak zbyde snímek, z něhož budete pozitivní energií nabiti až po okraj. A stejně jako po zhlédnutí Mary Poppins, i nyní mám nutkání se pídit po jednotlivých skladbách. Sakra, jak to ta Julie Andrews dělá, že mě svým vystupováním vždycky tak omámí? (24.01.2012)

Na to jak je tenhle film vlastně slavný jsem do něj šel až po několika letech, kdy de mi na DVD válel několik let v šuplíku, aniž bych o něm věděl nějak mnoho (mimochodem, buď je DVD již kvalitativně nedostatečné, nebo Paramount zmatlal kvalitu obrazu sám). Vždy jsem si myslel, že je Sound of Music něco jako mix Mary Poppins a My Fair Lady, zřejmě kvůli tomu, že v jednom hraje taky Julie Andrews a obojí jsou muzikály. Byl jsem překvapen, že příběh nekončí tam, kde by normálně love story končila, ale pokračoval mnohem déle, a byl jsem i překvapen že bez mála 3 hodiny filmu utekly jako voda, aniž bych se nudil. To je úspech sám o sobě, protože občas nudí filmy, které mají 80 minut. Zárověň už třetí den nemůžu dostat některá hudební čísla z hlavy a neustále si broukám... (07.10.2019)

Angličtina úplne nevhodná z môjho pohľadu, taktiež od hudobnej stránky som čakal viac, dokonca je to príliš natiahnuté na to, že sa tam toho málo deje, zachraňuje to jemne prestávka, ale inak je to nádherný príbeh, dokonca len za to prostredie by som dal najradšej hneď jednu hviezdu k ďalším. Ten prerod od akýchsi strojov k ľudskému správaniu, navyše ešte aj prerod mníšky na matku rodiny, to bolo krásne. (03.04.2014)

Panenko skákavá! Tak tenhle kýč budu rozdýchávat ještě dlouho! A není tu řeč o roztomilém dobovém kýči jako třeba ve Zpívání v dešti, ale o šílené samoúčelnosti, která si bláhově myslí, že jí anšlus dodává nějakou sílu či druhý rozměr. nedodává, naopak ještě podtrhává tu neuvěřitelnou debilitu. Všeuměl Wise očividně neuměl vše... (14.04.2012)

Další muzikálové melodrama pod taktovkou režijního chameleona Roberta Wise. Zatímco v energií nabitém West Side Story se mohl opřít o vynikající choreografii Jeroma Robbinse, klasický romeojuliovský příběh a chytlavé šlágry v podání mladých vitálních herců, zde se musí spolehnout na interakci mezi rozjuchanou Julií Andrews, jejími sedmi pubertálními svěřenci a upjatým Christopherem Plummerem. Zatímco skotačení po Alpách a zpěv rozverných písní působí po krátké chvíli totálně mimo a ztrácí veškeré kouzlo (i z důvodu absolutní nijakosti všech "hitů"), melodramatická linka začne v poslední třetině díky talentu obou hlavních představitelů opravdu fungovat a v napjatém finále člověk téměř zapomene na těch 100 minut (!) předchozí vaty. Když Za zvuků hudby ještě jednou přirovnám (přiznávám - trochu nespravedlivě) k West Side Story, vychází mi z toho první jmenovaný jako poloviční zážitek – však taky dostal poloviční várku Oscarů :) (23.01.2012)