Za zvuků hudby

(1001) Pořád jsem si říkala, že celkem dobrý, ale že kdyby tam nebyly furt ty písničky, že by mě to bavilo víc. A potom začala zpívat matka představená a už jsem brečela jak želva. Nicméně když se člověk zamyslí nad tím, jaké další filmy vznikaly v půlce šedesátých let, tak je to prostě film ve všech směrech předpotopní. (05.12.2019)

Nevím proč, ale dneska mě popadla neodolatelná (skutečně neodolatelná - šel jsem si film půjčit ke kamarádovi) touha nechat vlahý alpský větřík ovívat mou pleš a toulat se pustými uličkami Salzburgu za zvuků hudby. A to i přesto, že takové West Side Story - ten western - se mi tu suší už drahně let. A musím uznat, že má intuice mě zase jednou nezklamala. Ten film je úžasný, Julie Andrews je úžasná, Christopher Plummer je úžasný a ta eskadra dětských tváří rovněž. Že je to naivní? Nepochybně. Cukrkandlové, až se vám z toho zkazí zuby? Na to vemte jed! Dětinské? Možná. A že vás to všechno pěkně štve? Pak jste ovšem na špatné adrese! 90% (21.11.2010)

Za zvuku hudby je zákeřný film. Tváří se tak naivně až bezstarostně, že jsem přestal být ostražitý a navzdory svému vrozenému cynismu jsem při dětském vystoupení pro baronku málem uronil slzu. Samozřejmě to nikdy nepřiznám a raději se budu nimrat v tom, jak se mi líbila disciplinovanost pochodujících dětí, schopnost chlapa přiznat svůj omyl i volný pohyb po přírodě neohraničené elektrickými ohradníky chovatelů fialových krav. Zkrátka jsem pocítil prostou radost ze života a to není málo. Přes všechnu chválu nemohu nahodit plné hodnocení, neboť je mi lehce proti srsti, že hrdí Rakušané radostně žvatlají anglicky a německy užívají jediné slovo - Edelweiss. (03.09.2013)

Je s podivem, jak může být milován film, který je z vlastní vůle předvídatelný od prvního okamžiku, z vlastní vůle extrémně kýčovitý, z vlastní vůle naplněn schematickými postavami (také s absolutně předvídatelným vývojem). Odporná cukrová vata: vypadá to, že je toho hodně (3 hodiny ničeho OMFG), neváží to nic, když to jíte je okolo spousta rozzářených lidiček a pak se vám zkazí žaludek i zuby. A závěrečná půlhodinka útěku před zlými nacisty krátce po anšlusu je tou špejlí, která se vám nakonec vzpříčí v krku. (12.04.2010)

Když mě Martinka dala do výzvy tenhle muzikál a já pak kouknul na ty fotky, myslel jsem, že bije moje poslední hodinky, pak přišel pohled na stopáž a musel jsem si dát panáka a přemýšlet co jsem uživatelce Chilly00 udělal tak zlýho, že se mě pokusila zabít. Ale výzva je výzva a já nemám rád, když se něčemu říká výzva a pak se vyjednává, aby to nebylo tak či onak a nebyl to ten či onen film. S jakým údivem jsem u první hodiny zjistil, že mě docela baví a i když tématicky nebyl úplně můj styl, oceňuji, že se v něm zpívalo jedině, když to ladilo emotivně a všichni tam zničeho nic nezačali tancovat jak banda teplejch berušek. Naopak po celou dobu měl tento muzikál skvělou dějovou konzistenci a poslední třetina je vysloveně skvělá. Jelikož jsem očekával, že během sledování Za zvuků hudby si prožiju to, co ježiš kristus na kříži jsem opravdu velmi mile překvapen, byla to zkrátka taková v pohodě usledovatelná pohádka. (11.01.2019)