Bílý lotos

Nekompromisní seknutí do všeho a všech. Před Mikem Whitem a jeho ironickým komentářem současného světa nejsou ušetřeni kritici, zastánci, muži, ženy, přímí ani falešní. Všichni v jistou chvíli více či méně prohrají, protože v životě prohrát alespoň jednou musí. Nejraději budu vzpomínat na životní roli Murrayho Bartletta, jehož chameleonský Armond se mi ve vzpomínkách vrací i pěkných pár měsíců po zhlédnutí. Od nejvyššího hodnocení mě nakonec drží množství prostoru, které dostává Shane. Chápu pointu jeho dějové linky, ale Jake Lacy je po Girls opět králem nesympaťáků. A co vy? Dokážete havajský soundtrack plný "kukání" dostat z hlavy? (23.09.2022)

Mike White scenárista opět v roli potměšilého hostitele. Trestá nesympatické viníky a stejně tak i sympatické oběti nebo jedince, kteří životem ledabyle proplouvají. Nezáleží na zásluhách, nezáleží na proviněních nebo karmě, každý dostane hořkou pilulku a jde jen o to, zda bude jedna nebo jich bude potřeba spolknout celou hrst. Mike White režisér pak překonává první sezónu, mořské vlny halí do ještě neodolatelnějšího hávu a vytahuje z rukávu překvapivější trumfy. K nejvyššímu hodnocení se neuchyluji ani tentokrát, byť je to napodruhé jen těsně. Bolestivé závěry jsou totiž někdy tak palčivé, že je mi i pár týdnů od skončení dovolené až hmatatelně teskno. (23.01.2023)