Hard Boiled

Perfekcionistický, všetky ostatné akčné filmy zatieňujúci biják. To snád ani nie je možné, aby tak dlhý a strielačkami nacpaný film nepôsobil preplácane a kŕčovito, a po čase nenudil. A on pôsobí úplne naopak. Posledná polhodina je dôkazom toho, že John Woo nie je z tejto planéty. (11.11.2003)

Přes dvě hodiny trvající megalomansky pojatá střílečka, do které se Johnovi Woo nepodařilo dostat emoce ani silné postavy, kterým by se dala věřit jejich motivace. Propracovanější "undercover cop" než Alan byl i Max Payne. Asi jsem po skvělé a dobře mířené kulce do hlavy čekal od Hard Boiled příliš. A nejspíš na tom má podíl i podání paní Novy. Místopřísežně však prohlašuji, že si Johna Woo i nadále velice vážím a řadím ho mezi své oblíbené režiséry; a stejně tak i nadále trvám na tom, že tak jako Humphrey Bogart dokázal vytvořit z kabátu se zvednutým límcem a klobouku s širokou krempou kult, nikdo nedokáže co do charizmatu překonat Chow Yuna s párátkem;) (10.05.2006)

Jestli v The Killer opulentní akční scény pouze rámovaly emotivní příběh o lásce a mužském přátelství, v Hard Boiled je tomu obráceně a přátelský vztah mezi policistou Tequillou a gangsterem, ze kterého se vyklube tajný policista Tony, je jen jednou ze součástí monumentálního filmu, ve kterém je před kamerou zastřeleno na tři sta lidí a jedna obrovská akční scéna je překonána druhou, a ta třetí. Film začíná přestřelkou v restauraci (během níž jsme svého času s kamarády napočítali 33 mrtvých) a vrcholí (po řadě dalších akčních sekvencí) čtyřicetiminutovým finále v nemocnici, během něhož umírají policisté, gangsteři, lékaři i pacienti (přežijí beze zbytku jenom batolata, i když jen o vlásek). Choreografie akčních scén je vystavěná jako balet, zpomalovaná, zrychlovaná a zastavovaná... Kompozice mizanscény přitom nikdy nevytváří prostorové mezery, a tak nemáme problém se v prostorách orientovat. (10.07.2002)

Může být akční film ještě lepší než Hard-boiled? Jen těžko! John Woo totiž servíruje divákům jednu vizuální bombu za druhou a sílu neztrácí ani po půlhodinovém ničení nemocnice. Podmanivá nekompromisnost, do mrtě vytěžené možnosti krvavého baletu a pouze malinký červíček pochybností, že Killer ještě zvládl přidat emoce. (19.05.2002)

Co Hard Boiled ztrácí na komplexnosti příběhu a spletitosti vztahů mezi postavami (kvůli obojímu si pusťte raději Killera), dohání mistrovskou instrumentací akčních scén. Hlavními nástroji při hraní zdejších skladeb pro větší orchestry jsou rychlopalné zbraně, brokovnice a pěsti (málokdo dokázal kombinovat akční gangsterku s filmem o bojovém umění s nenuceností Johna Woo). Tempo je bezchybně vybalancované díky střídání pomalejších scén s hitchcockovsky budovaným napětím (náznaky, výměny pohledů, blížící se nebezpečí) a divoké akce s vlastními vývojovými vzorci (nejpřímočařejší je akce finální, připomínající videohru), rytmizované zpomalenými záběry, detaily tváří, občasným humorem nebo „uměleckými“ zastaveními v podobě stříkanců rudé krve na bílém pozadí jako od Argenta (než protagonistu zasáhne sprška krve, prostě se musí obalit v mouce). Aby hráči nepřestali být cool a nevypadli z rytmu, o to zde běží v prvé řadě. Všechny druhy logiky jsou nekompromisně podřízeny akční stylizaci. Sóla zpravidla obstarává Chow Yun-Fat s párátkem v puse a minimálně jednou zbraní v ruce. Hard Boiled je nicméně v melodramatické tradici heroic bloodshet (resp. Melvillových gangsterek, resp. westernů) duetový film o heterosexuálním chlapském přátelství založeném na respektu a cti. Ženy jsou zde pouze od toho, aby s vyděšeným výrazem poslouchali poezii krve a pohybu, kterou muži recitují. Sice při ní zemře pár stovek lidí, ale svou rytmickou vyvážeností bez jediného falešného tónu dokáže taky povznést. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Divočák, Fr, arkie (14.09.2005)