Muž s kinoaparátem

Zábery najbežnejších činností strednej spoločenskej triedy, od industriálnych "hrátok" (prác) cez rekreáciu až po sledovanie milostného vzťahu, zmenené pomocou invenčného strihu a kamery na nadmieru zaujímavé vizuálne sekvencie, poskladané do dychberúcej koláže, systematického chaosu mesta a života v ňom, skĺzavajúc až k hranici psychedelickosti (rýchly strih dynamických obrazov). Ukážka toho, aké zaujímavé a okúzľujúce môžu byť všednosti v šikovne artovom zachytení a následnom zobrazení, v tomto prípade zachytení a zobrazení práve prostredníctvom kamery.Už to tu zaznelo, zopakujem to aj ja - MANIFEST filmových techník a zručnosti, bez akejkoľvek verbálnej komunikácie postáv - s o to väčším priestorom pre rozmach fantastického hudobného sprievodu (Cinematic orchestra), experimentálneho/avantgardného odéru, ktorému sa nedá odolať - nesmierne podmanivá záležitosť. Podmanivá a čo je ešte dôležitejšie - výrazne NADČASOVÁ. (04.02.2013)

Geniální manifest filmu. Kinematografie musela čekat celých 34 let, než ji někdo vzal, svlékl a ukázal v plné kráse. Navíc s velice působivým místy až kakofonicky násilným doprovodem elektronického uskupení Magnetik jeden z mých nejsilnějších zážitků. [LFŠ 2009 – hudba: Magnetik] (04.08.2009)

Neuvěřitelně nádherné! Hodně podobné Koyaanisqatsi, jen na konci jsem vyšel s mnohem pozitivnější náladou. Možná to bylo tím, že film už přece jenom není tak aktuální jako výše zmíněný, ale spíš si myslím, že je to hlavně zásluhou hudebního doprovodu, protože kdyby k tomuto dělal soundtrack Philip Glass, asi bych se ještě chvíli utápěl v depresích, místo abych si teď točil na prstě Cinematic Orchestra a nechal se unášet jejich pozitivními melodiemi. Ale nadruhou stranu mě celkem mrzí, že už není možno zopakovat si ten první, původní, zážitek z tohoto snímku, kdy zasednete do křesla, opona se roztáhne a spustí skutečný orchestr. (08.01.2011)

z uměleckého hlediska asi fajn a vzhledem k roku vzniku navíc po technické stránce obdivuhodné, na mě to ale zafungovalo jen jako vcelku nezáživné zachycení doby 20. let, u kterého jsem se dost nudil.. takže barbarsky za (slabé) 3* (20.04.2013)

Přiblížení lidského života pomocí obrazů zkusili po Vertovovi mnozí, ale žádný z těchto pokusů nebyl tak sugestivní a precizní. Sice jsem ještě neviděl "Berlín, symfonie velkoměsta", ale přesto myslím, že můžu prohlásit, že Muž s kinoaparátem je nejlepší z městských symfonií (specifického to subžánru dvacátých let). Formálně naprosto vycizelované aneb jak řekl jeden můj známý: "Po Muži s kinoaparátem už vlastně do filmu nepřinesl nikdo nic nového. Nebo alespoň nic tak převratného, co by stálo za řeč." (03.09.2008)

Asi jsem se zamiloval. (16.01.2013)

Dvadsiate roky dvadsiateho storočia a život v nich v Sovietskom zväze v letnom období umelecky spracovaný, síce vyhýbajúci sa politike a môže to takto pôsobiť povrchne, no strieľanie na panáka s fašistickým znakom, vlastne neskôr skôr znakom nacistov, občasné budovateľské a socialistické reálie hovoria sami za seba. Vertov priniesol do filmu určitý život svojim pohľadom, je to nápadité, originálne, pohral sa s tým, nie je to ani dlhé a podľa mňa svojim spôsobom revolúcia vo filme pre danú oblasť a možno nielen pre ňu. (12.03.2014)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.01.2009)

Měl jsem to na DVDčku víc jak rok a pořád jsem se nemohl odhodlat si to pustit a teprve dneska jsem se odhodlal. No a bohužel tento "film" šel totálně mimo mě. Možná, že je to důležitý a zásadní film pro světovou kinematografii, ale pro mě důležitým a zásadním nikdy nebude a už si ho na 99,99999% nikdy nepustím. Jediné, co se mi líbilo byla moderní hudba a potom ty dynamické pasáže někde uprostřed (ocelárny, výrobna cigaret, trénink atletů ...), jinak jsem ale 66 mnut koukal na jakési nezajímavé pohyblivé obrázky a nudil se. (21.08.2010)

Filmový experiment, technicky vzaté, bez deja, s rytmicky šikovne zostrihanými a ešte lepšie nasnímanými zábermi. (09.12.2012)

Jedna z nejlepších věcí dokumentující lásku k člověku (jakože humanismus, ne vztahovou romanci) a filmu. Dechberoucí. (01.07.2023)

Strhující. Se soundtrackem od Cinematic orchestra navíc i dokonalá jednota mezi obrazem a zvukem. (16.01.2008)

uchvacujúce (nielen) vďaka hudbe Cinematic Orchestra. (24.09.2011)

Takhle vypadal punk v roce 1929. Scény se (hlavně v závěru) střídají tak rychle a vůbec celé dílo je tak zběsilé, nespoutané a sugestivní, že z něj i divák roku 2013 může mít závrať. Absolut masterpiece. (29.06.2013)

Neskutečný! Myslim, že to byl Godard, který kdysi prohlásil, že natáčet film v podstatě znamená skládat hudbu obrazem. Vertov tímto svým metafilmem o filmu položil základy veškeré elektronické hudbě a industriálu, čímž předstihl dobu víc než o padesát let... Vrcholy: poprvé vlak a pak střihová sekvence lidí v různých továrnách - to je prostě genialita. (27.04.2006)

Vertova posedlost filmem v plné parádě, nesmírně poutavá hudba dodává filmu ještě větší dynamiku a číní z něj nezapomenutelný a ani trochu nudný pohled na jeden všední den v Oděse. (10.12.2008)

Majstrovské prelínanie miesta a času v celodennom slede udalostí. Ak by sa tento námet využil do celovečerného filmu, zaiste by šlo o propagandu novovzniknutému ZSSR. Ale týmto spektrom získava Muž s kinoaparátom zaslúženú vážnosť a uznanie. (24.03.2014)

Tady se prostě nedá normálně říct dobrý/špatný, líbí/nelíbí (nebojte,  zbytek komentu se nese ve stejně odborném duchu jako tato věta.) Je to nejenom mimořádně starý němý film, ale i mimořádný experiment bez použití příběhu, herců a kostýmu, který jenom zachycuje obyčejný život, banální situace a lidské hemžení (já vím, všichni to víte.) Takže má ale  i svou dobovou dokumentární hodnotu a je zajímavé, že se v takovém encyklopedidním díle objevují pouzí obyčejní lidé. Je fascinující, že vlastně asi ani pořádne nevěděli, čeho se stávají součástí. Taky je zajímavé se zamyslet, jaká to je vlastně památka na hned několik obyčejných lidských životů během jednoho dne.:o A při pohledu na ty zběsilé střihové montáže z roku 1929 může člověka až napadnout, že dnešní tvůrci moderních videoklipů vlastně už nedělají nic tak objevného.:o Trochu jsem se bál jestli mám vůbec šanci jako obyčejný jouda v tom objevit něco přelomového. Ale  některých triků jako obrazovka v zrcadle, upravené rychlosti při sportování nebo vzlétnutý plakátek si všimne snad každý. Někdy  mě až donutily zdvihnout obočí. Některé další jsem zapomněl už teď, ale taky jsem mohl být pozornější.:o   Pro filmové školy, teoretiky a kameramany naprosto z pochopitelných důvodů ceněný a obdivovaný materiál. Pro mě jen hlavně exkurs. Ale bylo zajímavé to vidět na velkém plátně stejně tak jako trochu vyčerpávající.  Asi mě  nejvíce strhl závěr, kdy tam těch vychytávek bylo najednou snad nejvíce a začalo se hodně propojovat plátno i dění v hledišti, objevila se dokonce i animace (!) se stojanem a kamerou apod. . Až mě najednou trochu  zarazilo, že už je konec. I když místy jsem se předtím přistihl, že na něj už trochu čekám.  Docela by mě zajímalo, jestli se k Muži ještě někdy vrátím a objevím v něm teprve naplno  i pro sebe tu genialitu jako někteří ostatní komentující. Ale jedno vím jistě, zítra to nebude. A není to jenom kvůli zítřku. (23.02.2023)

Asi rok byl mým zcela bezkonkurenčně nejoblíbenějším albem soundtrack Cinematic Orchestra. Znal jsem zpaměti každou vteřinu, každý tón. A zoufale jsem sháněl kopii filmu. Pak jsem ji získal, pelášil do pokoje, zatáhnul závěsy, řekl všem, aby mě hodinu a půl nerušili ani kdyby hořel barák. A pak jsem zmáčkl play ... Co říci - byl jsem v naprostém šoku! Tohle výsostně experimentální dílo je již skoro sto let staré a přesto je více svěží a neotřelé, než většina současné "experimentální" produkce. Oděssa, kterou jsem viděl na plátně, je mi bližší, než kdybych o ní nastudoval všechny dobové materiály, vše dýchá, tepe a pulzuje a já chrochtal blahem jako v poslední době málokdy. Ryzí radost ze života, ryzí krása filmu. (30.03.2006)

Jeden z mála filmů, kde je strašně moc vidět, jak je důležitá práce střihače, v tomto případě i střihačky. Poskládat naprosto jinak, film by nabral nový, jiný smysl. Navíc by nemuselo docházet k zajímavým kontrastům, například mezi životem smrtí, starým a novým. Ten název filmu je dokonalý, Vertov a jeho bratr-kameraman zachycují život a daří se jim to s plnou nádherou, s jeho rychlostí i pomalým tempem, s jeho krásou i hnusem, důležitostí a zbytečností. (15.07.2014)