Kino

Komentáře k zobrazeným filmům

• Kaka -

  Escobar (2017)

  24.6.2018

  Film, který vyniká spíše v individuálních scénách a konkrétních pasážích, než jako celková biografická rekonstrukce příběhu jednoho z nejnebezpečnějších zločinců všech dob. Bardem koncertuje, Cruz odvádí standart. Solidní přírůstek do žánru, ničím převratný, nijak extrémně chytrý, či inovativní, navíc v nejsilnějších násilných scénách odvrací oči pryč.To by se Scorsesemu nestalo.

• Enšpígl -

  Debbie a její parťačky (2018)

  11.6.2018

  Určitě je to lepší než mít v hubě saze, ale na své mužské parťáky holky hodně ztrácej, Zásadní chyba je v postavách, není mezi nimi vůbec žádný vztah, krom Sandy a Cate snad ani dialog a holky se daly dohromady v duchu méďů co se potkali u Kolína. Abych jen nedržkoval závěrečná prácička měla švich i napětí a holky na sobě měly hodně elegatní šatičky. Jen odbočka teď vidím že ve filmu hrál Matt Damon, tak to jsem asi slepej. Nic, zpět za Debbie a její bandou, uplně nejlepší byla Anne i její postava jako jediná nebyla vyprázděnaná, takže na rozdíl třeba od Cate měla co hrát.

• Malarkey -

  Bistro Ramen (2018)

  11.6.2018

  Můj první singapurský film a rovnou na mě udeřil s mezilidskými vztahy a jedním dobře uvařeným ramenem na japonský způsob. A opravdu nejde o rameno, coby končetinu, ale o ramen, coby vyhlášenou singapurskou pochoutku z vepřového masa. A nutno dodat, že tento film onu filmařskou kvalitu uvařil opravdu mimořádně. Sice je na něm cítit japonský vliv a tak počítejte s tím, že plno scén si bude zakládat na až masochisticky depresivním vyjádřením emocí a pocitů…ale když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně pořád jedná o opravdu milý a lidsky vřelý film.

• Psychor -

  Jurský svět: Zánik říše (2018)

  odpad! 11.6.2018

  Jakožto zdejší hororový expert obvykle s blockbustery pro popkornové publikum neztrácím svůj drahocenný čas, avšak tvorbu režiséra J.A. Bayony bedlivě sleduji již od jeho znamenitého hororového debutu s názvem El orfanato, a tak jsem dal šanci i této nenáročné podívané. A to v naději, že Bayona využije štědré dolarové injekce k vybudování obstojné atmosféry a tedy i restartu své po hříchu uvadající kariéry. Naděje bohužel zemřela po pár minutách. Nebýt vysokého rozpočtu, který se promítl do ucházejícího CGI, mohli bychom Jurassic World: Fallen Kingdom bez problémů zaměnit za jakýkoliv generický počin od studia Asylum. O napětí nezavadíme, akce uspává a hudba je povětšinou omezena na nekonečnou repetitivní smyčku bez jakékoliv relevance k ději. Scénáristé se vzmohli pouze na recyklaci staré látky, v důsledku čehož snímek zhruba polovinu stopáže připomíná remake filmu Lost World: Jurassic Park. Ve stupidnějším pojetí a se zcela nezajímavými až otravnými šablonovitými postavami, kterým přejete bryskní setkání s dinosauřím chrupem. Odpad.

• Zeck -

  Já, Simon (2018)

  3.6.2018

  Skvěle napsaný a zrežírovaný film z pozitivního fantasy světa pro teenagery, ve kterém je vše skvělé, od rodičů, kamarádů až po učitele. Zkrátka svět, na který se dá narazit jen ve filmech. K tomu je to ještě zatraceně fungující romantický film, při kterém se i čistokrevný heterák jako já přistihl u toho, že tomu klukovi tu "lásku" přeje. Pokud dokáže režisér podat gay romanci ze střední takovým způsobem, že se i heterosexuální cynik přistihne při slabší chvilce, je to zatraceně dobře odvedená práce. Nemluvě o tom, že zde fungovaly i komediální scény, které prokládaly děj. A ty dohromady poskládaly asi nejvtipnější komedii, kterou jsem za dlouhou dobu viděl (to zmiňuji jako kritiku těch ostatních "komedií"), ačkoliv je ten film čistokrevné drama a jeho primárním cílem není dostat diváka do inkontinence. Docela by mě zajímal pohled gayů, kteří tu niternost hlavní postavy musely prožívat přece jen jinak než třeba já. Jestli se tohle pro ně stane takovou teplou Láskou nebeskou, nebo jestli je to zcela mine a ten film bude perfektní romantika o gayích pro heteráky, ne pro gaye. 90 %

• Malarkey -

  Teheránská tabu (2017)

  9.3.2018

  Chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul na to, jak tu tvůrci rozkrývají celou řadu sexuálních tabu u muslimů obecně. Možná i proto natočili podobně laděný film za rakouské a německé peníze. V Íránu by jim za podobné rouhání nejspíš pověsili koule do průvanu. Po chvíli jsem si ale na něco, co mi u této kultury příliš nesedí, nakonec zvykl a začal si užívat běžné, ale zároveň jedinečné a smutné příběhy lidí uprostřed Teheránu. Ty se snaží zapůsobit, což se jim daří, ale brzdí je celá řada lidí, kterým chybí špetka lidskosti. Závěr filmu mě totálně sejmul, že jsem neměl slov. Ve spojení obrazu a orientální hudby se stalo to, že mi bylo vysloveně smutno. Důkaz, že i v Teheránu žijí lidé jako my, kteří ale chtějí žít život jako my, ale přitom jsou ovlivňováni tradicemi a pravidly, které u nás nikdy nikdo nepochopí a ani kolikrát chápat nechce.