Zdeněk Ornest

Zdeněk Ornest se narodil jako Zdeněk Ohrenstein 10. ledna 1929 v Kutné Hoře do židovské hudebně založené rodiny. Jeho staršími bratry byl básník Jiří Orten (1919 – 1941) a divadelní režisér a překladatel Ota Ornest (1913 – 2002). Okupaci pro svůj původ prožil v pražském židovském sirotčinci, od roku 1942 byl internován v terezínském ghettu, kde malý Zdeněk získal i první herecké zkušenosti ve slavné dětské opeře „Brundibár" (1943), a konec války prožil i v táborech Osvětim a Dachau. Po osvobození studoval na kutnohorském gymnáziu, pražskou Státní konzervatoř a nakonec roku 1950 absolvoval DAMU. Od 14. října 1949 se nechal oficiálně přejmenovat ze Zdeňka Ohrensteina na Zdeňka Ornesta.

Za celý svůj život prošel Krajským oblastním divadlem v Olomouci (1950 – 1962), pražským Divadlem Na Fidlovačce (1962 – 1963), Divadlem S. K. Neumanna v Praze (1963 – 1990) a do své předčasné smrti i Městskými divadly pražskými (1990). Hostoval též v Realistickém divadle na Smíchově, Divadle na Vinohradech, ostravském Divadle Petra Bezruče a dalších.

Věnoval se taktéž uměleckému přednesu (Lyra Pragensis, Viola). Jeho doménou byl zejména kultivovaný vzhled, vystupování a hlavně melodický příjemný hlasový projev. Zejména na divadelních prknech přetvářel výrazné a důležité divadelní kreace. Se ženou Alenou Smolkovou – Ornestovou měl dceru Ivanu Ornestovou.

Své herecké dovednosti uplatnil např. v divadelních inscenacích „Paličova dcera" (Jablonský), „Cyrano z Bergeracu" (Gaskoňský kadet), „Jak se vám líbí" (Le Beau), „Krysař" (Muž), „Balada o smutné kavárně" (Vypravěč), „Cena" (Walter Franz), „Věc Makropulos" (Dr. Kolenatý), „Škola pomluv" (Flynn), „Sluha dvou pánů" (Palmare), „Smrt obchodního cestujícího" (Wagner), „Kupec benátský" (Princ), „Dalskabáty, hříšná ves" (Lupino), „Kavárna na hlavní třídě" (Kučera), „Večer tříkrálový" (Antonio), „Hrátky s čertem" (Belial), „Divotvorný klobouk" (Datlík), „Romeo a Julie na konci listopadu" (Evžen Pluhař), „Osidla smrti" (Milgrim), „Dvanáct rozhněvaných mužů" (Porotce č. 8), „Noc a skála" (Kníže Bořivoj), „Zkouška ohněm" atd. atd.

Do české kinematografie poprvé vstoupil až po svém angažování do Prahy ve věku pětatřiceti let. Byl mj. v 60. a 70. letech inženýrem Feiglem (PŘÍPAD DANIELA), příslušníkem StB (ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI), doc. MUDr. Karlem Karpíškem (DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ), příslušníkem SS (MARATÓN), Ing. Grossmanem (VÍM, ŽE JSI VRAH...), bývalým spolužákem (LÁSKA), vedoucím starožitnictví Karlem Pánkem (OSUD JMÉNEM KAMILA), poslancem Viktorem Sternem (DVACÁTÝ DEVÁTÝ), členem ČNR (OSVOBOZENÍ PRAHY), profesorem Ladislavem Štollem (VÍTĚZNÝ LID), vedoucím inženýrem Tomášem Křenkem (HROZBA), chirurgem MUDr. Zíbrtem (DIAGNÓZA SMRTI) a nebo notářem (HORDUBAL).

Jako častý představitel inteligence se v 80. letech uvedl ve snímcích UPÍR Z FERATU (tajemník Feratu), POZOR, VIZITA! (vedoucí epidemiolog), VÍTR V KAPSE (úředník), ŠÍLENÝ KANKÁN (rada), ZÁCHVĚV STRACHU (muž), KATAPULT (cizinec), RUMBURAK (Terner), PŘÍLIŠ VELKÁ ŠANCE (ředitel Tošek), LÁSKA Z PASÁŽE (chirurg), AŽ DO KONCE (otec), ATOMOVÁ KATEDRÁLA (zástupce), PĚSTI VE TMĚ (režisér), PAN TAU (pán), KAMARÁD DO DEŠTĚ (Krüger), DIVOKÁ SRDCE (hrabě Valdštejn) apod...

V několika českých filmech namluvil své kolegy (i KOLONIE LANFIERI). Spolupracoval se zahraničními filmaři (př. seriál DIE MAGERMILCHBANDE) i se Studiem FAMU (KDYŽ SE PROŘEZÁVAJÍ ZOUBKY).

Výrazně se využil v rozhlase („Večer u Chopina", „Tygr" neb „Tři mušketýři"), dabingu (např. JESTLI SE ROZZLOBÍME, BUDEME ZLÍ, FANTOMAS SE ZLOBÍ aj.), televizních inscenacích (MINISTERSTVO STRACHU, POČÍTÁNÍ OVEČEK či UZAVŘENÝ PAVILÓN) i seriálech (ŽENA ZA PULTEM, OKRES NA SEVERU, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SANITKA, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, GOTTWALD, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, RODÁCI i DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY...).

Herectví se věnovaly i děti bratra Oty (byl ženat s herečkami Jarmilou Smejkalovou a Janou Koulovou a umělkyní Mojmírou Janišovou) Jiří Ornest (*1946) – manželka Daniela Kolářová (*1946), Hana Ornestová (*1959) a Ester Janečková (*1972). Herec Zdeněk Ornest zemřel tragicky při dopravní nehodě 4. listopadu 1990 v Praze ve věku pouhých jednašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour