Přejděte na druhou stranu

Jako milovník normalizačních seriálů jsem se na toto dílo těšil. Ale těžce jsem narazil. Jiří Melíšek bohužel není Jaroslav Dietl, Miloš Smetana Jiří Bednář nebo Karel Štorkán, takže dialogy jsou naprosto o ničem, nemluvě o ději (pokud se v tomto seriálu dá vůbec něco takového najít). A Jitka Němcová není Evžen Sokolovský, který sice k seriálům přistupoval jako totální rutinér, ale ta dynamika kancelářských dialogů a schůzování byla vždy zvládnuta na jedničku, a to včetně stranických mouder okresního tajemníka Pláteníka. Jestliže je seriálům Muž na radnici nebo Inženýrská odysea vyčítána určitá papundeklovitost, tak oproti tomuto seriálu jsou to doslova velkofilmové produkce. Tady nemám ani na chvíli pocit, že jsme v kancelářích nebo bytech, ale vyloženě cítím všude okolo kamery, osvětlovače, klapku, techniky a položené kabely. Působí to laciněji než bakalářské povídky, které se ale mohly opřít o skvělé herecké výkony. Zde všichni svorně podávají nejhorší výkony své kariéry. Nejspíše proto, že nemají co hrát. Jinak, ještě taková poznámka pod čarou. Až náhodný mladý divák uvidí (i když je nepravděpodobné, že by si seriál pustil), kterak paní v plné síle v podání Jiřiny Bohdalové říká, že už si měla užívat důchodu, nejsem si jist, zda to v něm nenahlodá určité pochybnosti ohledně toho ráje, ve kterém údajně žijeme dnes. (04.01.2024)

Komedií bych tohle rozhodně nenazval, jelikož pokusy o humor jsou buď křečovité jako u Dlouhého nebo vyloženě mimo jako u Bohdalové. Každý díl začíná a končí zoufalým monologem J. Bohdalové, kdy se člověk dozví třeba, že si po práci koupí okurku. Střečkování V. Dlouhého je po celý seriál extrémně otravné a nevtipné. Kromě velké dávky nereálných bizarit, jako např. náhradní bydlení v hotelu Šroubek nebo Jandák v plavkách na schůzi ve vodě v komunitním bazénu, je seriál dost nudný a řekl bych, že i pro spoustu lidí dnes nesrozumitelný. Kdybych měl tento seriál vyjádřit barevně, tak bych volil šeď a vyblitou hnědou. (06.01.2020)

Socialistická komediální fantasy. 1) V 80. létech jsem žil jinými věcmi, než televizí. O to větší překvapení zažívám nyní, jsa konfrontován s tímto produktem reálněsocialistické televizní tvorby více než dvacet let po vzniku. 2) Tento jemně satirický (tak jemně, že to dnešní divák snad ani nepostřehne) komediální seriál s prvky fantasy (společenství nájemníků ubytovaných v nouzi v hotelu Evropa na Václavském náměstí v Praze) může podnítit u nezasvěceného diváka otázky po množství trávy, kterou se tvůrce Jiří Melíšek spolu se schvalovací komisí sjeli, zatímco zasvěcený divák si vzpomene na dobový překlad gorbačovské perestrojky do slovenštiny - prekabátenie, jejíž (přestavby) nezamýšlenou ilustrací se toto dílo stalo. (09.10.2011)

Právě jsem viděl na TV Barrandov první díl a dávám odpad, protože něco tak křečovitýho a trapnýho jsem snad ještě neviděl. Mam takovej pocit, že snad všichni, co se na vzniku tohoto seriálu podíleli, museli frčet na tvrdejch drogách. Jestli náhodou natrefim na nějakej další díl, je možný, že hodnocení ještě změnim, ale velmi silně o tom pochybuju. update: Tak jsem se podíval ještě na nějakej jinej díl, kde to vypadalo, že Petr Čepek bude mít nějakou větší roli, tak jsem si myslel, že by to moh třeba on aspoň trochu zachránit, ale nezachránil. Tenhle seriál je prostě hrůza. (10.09.2011)

Komunální satira, kde je vše podrobeno vykreslení trablů pracujících s úřadem, který pro ně zajišťuje opravy bydlení. Takže se i u tak zkušeného autora, jakým Jiří Melíšek je, nevyskytuje cokoliv, co by se dalo nazývat dramatickým obloukem a vztahy a situace mimo cihly a maltu, se konají jaksi mimoděk a ani Jiřina Bohdalová to svými vnitřními monology nezachrání. Holt kde nic není, ani archivy nepomůžou. (23.07.2015)