Happens

Čisté emoce netvořené umělými vztahy, ale životními událostmi drsných Afrických zemí (do nichž podnikatelé přinášejí skrze armádní síly demokracii a kradou si nerostné bohatství). Příběh lidí, kterým se poštěstí přistát jakožto imigranti v USA a neznalí a traumatizovaní krutostí svého světa se snaží asimilovat - po svém. Smích střídá pláč a pláč smích. Zajímavý mix pocitů nabízí těžce stravitelný snímek.

Film natočený v domě režiséra během pěti nocí se skvělou kamerou vytvářející realistický dojem. Krásně uchopený princip kvantové dekoherence vzniklé gravitací, multiplikativní paralelní světy se střetávají v jedné realitě. Mindfuck. Chaos myšlenek. Ještě teď blednu.

Brilantní romantický film s absolutně ulítlou hlavní hrdinkou s jejími nekonečnými monology pryštícími z jádra emocí neskrývajíc zhola nic. Film s dynamikou, nábojem, koukatelnou atmosférou. Kterou ovšem zabije (doslova) ten konec. .. why..?

Film příliš kladoucí důraz na překvapující zvraty, které mají od konce filmu nazpátek dávat zpětně smysl. Nicméně vytváří to chaotický dojem - což mi ale vyhovuje a naopak to podtrhuje mysteriózní atmosféru (jako Memento (2000)). Originál jsem neviděl, takže je mi jasné, že pro ostatní remake je jen další mandelinka na té vzrostlé bramborové nati originálu.

Old school, čistá hra dle starých pravidel. Spíš než k Odplatě bych přirovnal atmosféru k Tahle země není pro starý. Každopádně Gibsonovi role šitá na míru. Těžký prach poušti u hranic Californie a Mexika rozvířen válkou otce s gangy pro jednu sympatickou dceru, je třeba oprášit zákony jungle a vylézt se světel do stínu světa zločinu.

One man show, doslova a do písmene. Připomíná mi to Locke (2013) - Tom hardy. Nicméně zde jde doopravdy o život. Drsná podívaná o jedné bedně s člověkem uvnitř rozehrávající klaustrofobní představení s životem na vlásku, který cupuje strnulý systém, politické radovánky v podobě vražd nevinných na blízkém východě. I'm sorry, Paul, I'm so sorry

Propracovaný příběh, kde každá byť chaoticky zobrazená scéna dává indicii k rozluštění hádánky. Duchařina napříč filmem, avšak nevěřte na duchy, ale na pomstu. Pohrává si s divákovou myslí mistrný režisér, španělská atmosféra noir detektivky se stupňujícím se napětím.

Smrtelně závažné téma, váha viny na ramenou na zisk orientované hrstky bezohledných (ne)lidí. Film sám o sobě, ač trefuje do černého, se táhne snaží se skrze emoce získat empatii k hlavnímu hrdinovi, nicméně takto příliš vláčné a natažené v naší zrychlené době (třebaže bohužel) nezaujme tak, jak by nejspíš mělo. Prostředí zkorumpované Afriky od horních pater sedících na židli nejnižší a nemocné vrstvy lidí...

Detektivka stojí na ústředním duu Crowe & Gosling. Děj pobaví, zamotá hlavu, místy i napne diváka do potřebné hladiny pnutí, aby ho opět pobavil a vzápětí převrátil role dobrým a zlým. Nějak mi nesedí tupounký charakter ke Goslingovi, ale co už. A tleskám před nastupující hvězdou Angourie Rice.

Rozhodně originální, ačkoliv si pořád hrajeme se stejnou otázkou (viz Transcendence (2014)): máme právo odebrat "život" umělé inteligenci, resp. je to už člověk, když tak působí? A máme právo odebrat život krávě? A králíkovi? A sami sobě? Film napoví konečnou scénou trochu drsnějším způsobem odpověď na první otázku. Napínavé setkání o 4 hercích kdesi v lesích v hotelu laboratoří. Zamyšlení s epikou.