katuska138

The Rock v růžových šatech s volánama a křídly na zádech, už jen pro tohle stojí tenhle film vidět. Protože nic jinýho, než vizuální masochismus v něm nenajdete.

Filmy s Morganem Freemanem vždycky pohladí po duši. Úžasná osobnost s pohledem vyjadřujícím pokoru, lásku, klid. Při jeho sledování na mě vždycky padne úžasná pohoda. A sic je ta představa, jak se tento důstojný pán dá dokupy se čtyřicetiletou rozvedenou matkou hodně absurdní a divná, úsměv na tváři mám stále.

Mé první setkání se Star Wars proběhlo shlédnutím Epizody I. a poté i II. a III., proto mám teď trochu problém s tímto dílem. Efekty na dobu, ve které vznikly, jsou neuvěřitelné, obdivuju Lucase, co v této oblasti dokázal, že se nevzdal svého cíle i přes obrovské problémy při natáčení. Z tohohle filmu je naprosto cítit, že byl vytvořen s láskou k filmu a ne pro peníze. Drobnosti převzaté z různých kultur poskládané dohromy tvoří svět fantazie, který si získal miliony fanoušků. Jen v dnešní době, pro někoho, kdo k tomu nemá citový vztah, to celé působí trochu směšně. Z toho plynou mé smíšené pocity.

Ze té nové série rozhodně nejlepší díl. Oba dva díly vlastně celou dobu jen směřovaly a vykreslovaly atmosféru pro to, aby se mohlo stát to, co se stalo v tomhle díle. Postední půlhodina totální emocionální ždímač, lépe už to zpracovat snad ani nešlo.

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit prvním dílem a pustila se i do tohohle. Protože tenhle díl byl příběhově podstatně plnější, než ten předchozí. Efekty ještě vygradovanější, nepřestává mě překvapovat, že v té době, před deseti lety, dokázal Lucas vytvořit něco graficky tak dokonalého, že to naprosto hravě může konkurovat dnešním výtvorům.

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych se podívala na Star Wars. Ale asi nebyl nejlepší nápad začít zrovna tímhle dílem. Protože mi, po shlédnutí těch dalších, připadá jako nejslabší část. Efekty jsou dokonalé, výprava, scénář taky není nijak extra klišoidní, na masky se skvěle kouká, ale nijak víc mě to do příběhu nevtáhlo, pozorovala jsem to celé spíš jen tak z dálky a emocionální prožitek víceméně nulový.

Takhle rozporuplné dojmy jsem z filmu už dlouho neměla. Věc, která mě zaujala nejvíc, byla rozhodně hudba, ta byla božská a jdu okamžitě sehnat soundtrack. Ale kontroverze začala hned po proslovu Olgy Kurylenko. Achjo, proč z něčeho takhle zajímavého musejí zase dělat romantický klišé. Morgan Freeman si zasloužil podstatně víc prostoru, než který dostal. První půlhodinu jsem měla dojem, že je to divná kombinace VALL-Eho a Ostrova, přičemž Ostrov mě vtáhnul podstaně silněji. Musím uznat, že Kosinski ten postapokalyptický svět vykreslil naprosto dokonale a po dlouhé době jsem u filmu nepřemýšlela, co všechno bylo točeho před zeleným plátnem, všechno působilo naprosto přirozeně. Ale žádná z postav mě nepřinutila držet jí palce, v tom citovém ohledu mě to tak nějak naprosto minulo.

Nechápu, jak mi tenhle skvost mohl tak dlouho unikat. Vynikající námět, ještě lepší Dennis Quaid. Ani to vlastně ve výsledku nebylo tak ohraně americký, jak jsem čekala. Aneb jak se dá z minima (rozpočtu, hvězd, obyčejné myšlenky) vykřesat maximum.

Na tohle mistrovství se nedá zapomenout. Když to sleduju, tak mám husí kůži a jsem naprosto naměkko. Dali do toho srdce, dali do toho úplně všechno a nikdy na to nezapomenem. Hoši děkujem!

Hlavní silou tohohle filmu je jednoznačně obsazení. Kevin Spacey působí naprosto nadpozemsky, že byste mu to, že nepochází ze země, ale z nějaké vzdálené planety, klidně uvěřili. Jeff Bridges naopak svou umírněností vypadá, že mu chce opravdu pomoct. První půlka o poznání lepší, než ta druhá, škoda, že se to tak zamotalo, ale co se dá dělat.