Recenze (446)
Samotáři (2000)
To je tak extrémně divnej film. Nevím proč mi to trochu připomnělo Americkou krásu, když to s ní vlastně asi nemělo vůbec nic společnýho. Jeden psychouš vedle druhýho jejichž podivný osudy se ještě podivnějc začnou protínat. Jediný, co mu nemůžu upřít je to, že už několik hodin přemýšlím nad tím, co vlastně chtěl sdělit, možná jen to, že v šíleným světě můžou přežít jen šílenci?
Rambo II (1985)
Stojím si za tím, že jakmile do filmů tohohle ražení začnou cpát ženský, všechno jde do háje. Ale pořád je to úžasná nostalgie, i když má první díl celkem dost odlišnou atmosféru.
The Collection (2012)
Prvoplánová, celkem nudná a dost nepřekvapující kopie Saw.
Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva (2012)
Ten dabing pokoušející se o britský přízvuk byl fakt tragickej. Olympijské hry byly možné prostodušší, ale bylo v nich hlášek, že by vystačily do další zimy, tady je tak jedna až dvě a hromada nudy.
Rambo: První krev (1982)
Pro mě je to neskutečně silná srdeční záležitost. Působí stejně silně jako před lety. Sly to skvěle napsal, působivě zahrál. Prostě jeden z filmů, kde máte husí kůži z toho, jak všechno sedí, tak jak má.
Pí a jeho život (2012)
Taková náboženská agitka. Nemám naprosto žádný vztah k Indii, takže mé subjektivní hodnocení je tímto možná zkresleno. Ale celé mi to připadalo jako pouhé hraní na city tím nejokázalejším způsobem. Nemůžu mu upřít, že vizuální efekty jsou chvílemi opravdu působivé a tak dvě scény mi vážně nahnaly husí kůži, ale čekala jsem něco podstatně silnějšího.
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013)
Tomu říkám pohádka! Jeníček a Mařenka vyrostli a my s nima. Možná, že Grimmové jsou rádi, že se toho nedožili, ale pro mě jako odrostlé dítě je to jako malá vzpomínka ve skvělým dospěláckým podání. Vražedný nástroje byly celkem vynalézavý, Mařenka byla neskutečně sexy a Jeníček, když si píchnul inzulin, se taky dobře předvedl. Takhle by měly vypadat filmy, co si berou za předlohu pohádky, vytvořit něco, co zaujme ty, co s Jeníčkem a Mařenkou vyrostli, ne vytvořit něco ještě hloupějšího jako třeba v případě Sněhurky a lovce.
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
Jediné dobré momenty tohohle filmu jsou ty, které se odehrávají za zrcadlem. Zpracování představivosti je po vizuální stránce vážně působivé, ale ten příběh okolo mě nijak nevtáhl ani nezaujal. Nejzajímavější na tom všem mi připadalo, jak moc je Heath podobný Johnnymu.
Horší než smrt (2010)
Jeden sjetej maník a jeden dědula na vozíku a o skvělou zábavu na večer je postaráno.
G. I. Joe (2009)
Extrémně chaotický film.