Lupes

Atmosféra viktoriánské Anglie a Sherlocka Holmese. Přímočarý a přijatelný příběh. Nicméně stále jen béčkový horor, s velmi snadno předvídatelnou pointou a celkem mizernými maskami (povedených jen v některých, spíše náznakových, detailech). Krom atmosféry tak potěšil jen závěr, vzpírající se happyendu. Proto **.

Výborný rodinný muzikál, výtvarně povedený, umně zahraný, ale především až nečekaně chytlavě zpěvný. Že jde o neoriginální spojení tří prastarých pohádek? Inu, na druhou stranu se jedná o bezpečnou jistotu uprostřed současných zběsilostí. Originalita se nachází v muzikálovém provedení, humoru (že má vlk bavit, nikoli děsit, považuji za výborný nápad), komorním ladění, programovému vzepření se současné umělé efektnosti (snoubící se často s bezduchostí). Je to lahoda, odpočinek, dá se na to koukat s dětmi, zvedne to náladu. A soundtrack si pak vyhledáte na Spotify. Co víc si přát?

Úžasné... prostě úžasné. K muzikálové velko-filmovosti let padesátých a šedesátých přidává tento film neuvěřitelný smysl pro detail a barvy. Obrazová krása umocněná výbornými hereckými (tanečními) výkony, dávajícími vzpomenout na hvězdy minulosti. Hudebně se ve filmu mísí jazzové (!) vyznání s čistým sólovým zpěvem, vše plynule přechází ve zvuk velkého symfonického tělesa v duchu nejlepší tradice velkých muzikálů. Navzdory právě vyslovené chvále je nutno přiznat, že tento film není dokonalý v jednotlivých svých aspektech (hudba, tanec, zpěv...), dokonale působí až jako celek. Příběh: V určité zkratkovitosti daného žánru nabízí film nadstandard. Křehkost je pravda rozdělena rovným dílem mezi obě pohlaví, téma obyčejné heterosexuální lásky mezi dvěma bílými Američany zavání nicméně nostalgií a vzpírá se trendu současnosti. Jenže čas nelze vrátit. A tak je zajímavé si všímat generačního posunu ve vnímání vztahu. Romantizující pojetí je to tam. Doba, kdy se kvůli lásce pálily mosty, vedly války, opouštěla šlechtická sídla či společenské třídy, ta doba je pryč. Současní mileniálové vyznávají pragmatismus. Dospět dnes znamená odhodit sny o lásce a věnovat se kariéře. A pak si možná zasněně zavzpomínat. // Pokud se vám líbilo výtvarné pojetí, doporučuji zkusit i něco z nepochopitelně přehlížené české provenience muzikálového žánru, okořeněné navíc špetkou humoru.

Ono je to vlastně docela dobré "akční" béčko. Přímočaré, bez zbytečností, psychologických profilů, tklivých rodinných scén. Nicméně, je to béčko. Herecké výkony neexistují, logika konspirace má značné trhliny, hodně prostoru je věnováno osmdesátkovému chlapáctví, "vtipným" hláškám a wrestlingu. Což je dost hrůza. Ale dokoukal jsem a ocenil (sic naivní) ne úplně pitomý útok na sobectví kapitalismu. Na béčko slušný pokus o metaforu. Proto **

Ta hudba! Atmosféra! Kamera! Lokace! To je skutečné umění, nejen ve scénáři jakoby byl cítit závan Vláčilových filmů. Motiv mateřství na straně "zla" vs. absence lásky na straně "dobra". Motiv víry doprovázený sebeobětováním (Salome i Ulrika) i bezcitností (vůči obyvatelům). Záměrná rezignace na jakoukoli doslovnost zavdává podněty k dalšímu přemýšlení a otevírá nové motivy jednání jednotlivých postav. Prostě, byť s malým zaváháním, jsem nakonec přidělil *****.

Opravdu úžasné retro, které je přístupné těm, kteří o době, filmech a souvislostech něco vědí. Pro široké masy je to první úskalí filmu. Druhé je opravdu pomalé tempo v duchu Jackie. Já za to Tarantina obdivuji, je to, stejně jako závěrečná sekvence, odmítnutím všech módních Marvelovských trendů a do nekonečna omílaných klišé typu „Make love, not war“. Quentinovu zlobu už odnesli antisemité, otrokáři, i tentokrát je koncentrovaná, napěchovaná, do několika málo minut. O to víc rezonuje. Byť se dámám zrychluje dech, Brad si Oskara asi nezasloužil. On tam vůbec není na Oskary moc prostor. Přesto je to paráda a děsím se okamžiku, až Tarantino skončí a zůstane jen ten Marvel. Doporučení: Kvalitní obraz! Kvalitní zvuk! Panáka whisky do tlapky. A pohodlný posez, nikam nespěchat. P.S. Mýlím se, nebo je tam i ozvuk láskou poblázněného Ritchiho (aneb jak on to ten Brad o manželku přišel)?

Sofistikovaná? Komedie?? Pokud se za břicho popadáte, kdykoli slyšíte jakoukoli odvozeninu od pohlavních orgánů, pak a) je vám 5 let a "hovínka" jsou vaším tématem b) jste teenageři a "hovínka" jsou už zase vaším tématem c) jste mentálně pozadu a "hovínka" nikdy nepřestala být vaším tématem. Je-li vaší odpovědí b) či c), musíte to vidět! Pro nás bylo nakonec mnohem zajímavější prohlédnout si publikum v kině (tedy když se rozsvítilo). // Ale teď k filmu. Pozitiva? Je to pořád Ritchie, který se zoufale drží u něj už mnohokrát omletého (a nepřekonaného) Lock, Stock and Two Smoking Barrels. A název odpovídá - tam, kde byste hollywoodsky rozstříleli všechny ty usmrkaný smrady na kusy, se dělá pouze "ty, ty, ty!" Což by bylo fajn, kdyby to bylo uvěřitelný, sestříhalo se to a nebyla to taková nuda (fakt jsme chtěli odejít z kina). Správně dávkovat násilí, střídající se tempo a rozhovory nepostrádající "hloubku" uměl třeba Quentin Tarantino, do kterého si Ritchie až zoufale stylizuje, ale nemá na něj. V té rádoby sofistikované prázdnotě se ale zableskly dva, tři vtípky, které nás v sále udržely. Ale na vyjádření slečny, špitající při odchodu, že "to byla zatím nejlepší Ritchiovka", to fakt nemělo. P.S. Pulp Fiction tématem i úpornou snahou hrát si na něco, na co nemám, to silně připomíná Konzultanta.

Fakt zlý. Neschopnost vyprávět příběh dostoupila vrcholu. Věrohodnost, uvěřitelné motivy chování... vše totálně absentuje. Samozřejmě je cítit diktát generační revolty (odskáčou to vesměs dědečkové), hysterického multikulturalismu (za první řád bojují stále jen lidé, většinou běloši, páč černoši zhusta dezertují) či militantního feminismu (asexuální Ray vyměnila veškerou něhu a lásku za velikost a heroičnost, v posledku dělá ale to, co každá feministka, řeší neustále sama sebe). Ale s přítomností demagogií spalujících generaci mileniálů a generaci Z už člověk tak nějak počítá. Proč se to ale nedá dělat trochu inteligentně? Skutečně opět platí, že kádrový profil a agitační zápal vítězí nad schopnostmi a talentem? Schopnosti tvůrců mi připomínají schopnosti mého pětiletého syna. Když hraje divadlo své sestřičce, objevují se mu tam také "kde se vzali" tu draci, tu rytíři, aniž by se trápil návazností příběhu, logikou a věděl něco o skutečných vztazích. Když proto J.J. Abrams odkudsi vykouzlí flotilu destruktorů, Palpatina i davy pasivně přihlížejících Sithů, člověk si pomyslí cosi o jeho infantilitě, nicméně očekává alespoň efektní nářez. Jenže ona se dostaví nehorázná nuda, jejíž křečovité předstírání osudovosti paradoxně válcuje jediný zajímavý motiv série - intimní a křehký vztah vztah Ray a Kylo Rena. Pozitiva? Tři: 1) dobrá práce s hudbou 2) noir atmosféra 3) nutí to revidovat dřívější kritické komentáře, neboť vůči nejnovější trilogii mileniálů je i taková epizoda II Klony útočí vlastně slušným řemeslem. Zlatý Lucas! (Až na infantilní medvídky, naivitu a "vtipné jiskření" mezi Leiou a Han Solem v epizodě VI Return of the Jedi - to pořád úplně nedávám.)

Výborné reálie, svět Google šéfů i jejich paniců, prostě parádně ztvárněné lokace a nesmírně věrohodná psychologie postav jsou devizou filmu. S filosofií a etikou už je to krapejtek horší, pokulhává to. A hardwarová stránka humanoidů je už vyloženě průšvih, navíc domácím robotické "kutilství"patří spíš do spektra Star Wars, a nikoli do filmu pro dospělé. Škoda, měli zůstat u softwaru. Takhle jen ***.

It's lovely! Sweet.