papaguy

Tak to byl mazec. Zdá se, že tvůrci Hvězdné pěchoty vynalézají nový žánr: space military muzikál.:) O něco slabší, než jednička - a chvílemi se to táhlo jako broučí sopel, ale ve srovnání s dvojkou to je kvalitativní návrat ztraceného syna. Ve tvrďáckém stylu humoru došlo i na pár poprav odpůrců války. Kromě tradiční adorace-utahování si (záleží, jak to berete) z militarismu, propagandy a totalitních režimů, se střílelo těžkým kalibrem do náboženství. A to tak nepokrytě, že to možná i leckoho pobouří. Víra ve všemocného brouka? Tak taková taškařice tu naposledy byla snad jen v Nitru Planety opic, ulítlém to snímku z let sedmdesátých, ve kterém se vyskytovali uctívači atomové bomby. Diváci, co to vnímají jako propagaci náboženství, nepochopili recesi... Po mírně nudnější prostřední části se závěr filmu slušně vyvinul. Některé scény byly prostě boží - třeba když přilítne Rico se svým týmem na OM-1 zachránit trosečníky, Lola si po všech těch útrapách a řečech o Bohu myslí, že má vidění andělů a obrátí se na víru... Obrazová citace Michelangelovi Sixtinské kaple v takovémto filmu - to nemá chybu... Nebo (spoiler alert) Dien žádající Lolu o ruku s výhledem z okna kosmické lodi na letící atomovku a posléze při finálním polibku s celoplanetární detonací na pozadí. Tak tomu říkám zvráceně romantická vsuvka ve velkém stylu. Jistě, dalo by se vytknout ledacos. Třeba slabší akční scény, zbraně, které místo aby střílely, tak jen blikají apod., ale celkový dojem je kladný.

Zavřete oči a řekněte: "Dům u jezera..." Cítíte ten vlahý vzduch? Vidíte zapadajícím sluncem zalitý břeh jezera se siluetou domu... ehm... u jezera? Mám pocit, že film byl natočen jen proto, aby se mohlo co nejčastěji zasněně vzdychat: "dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera..., dům u jezera...". Kdyby se tam tak často neozývala tahle mantra a jako kulisa nebyl použit, promiňte, že se opakuji, "dům u jezera", film by velmi rychle a velmi hluboko zapadnul do historie televizních romancí. Ale abych jenom nekritizoval. Reevesovi a Bullock role tokajících hrdliček vcelku sedly a filmíku se nedá upřít určitá atmosféra (kterou mi akorát vždycky zkazila hláška "dům u jezera"...).

Travolta zase trochu přibral a prsa Halle Berry jsou pravá... Tím by mohl komentář v podstatě končit, protože se Swordfish se to má jako se softpornem. - Až na předehru je to celé fingované a na oko. Potíž je v tom, že se "neuděláte", pokud vám není mentálně míň jak 12... (nebo pokud vám ke spokojenosti nestačí prvních 15 minut). Když už jsme u těch přirovnání, kdosi mi říkal, že Swordfish je podobenství o tom, jak funguje mysl. Jak se nechá ošálit a zmanipulovat tím, co vidí oči. Inu, podobenstvím bych to sice nenazval, nějakou ústřední myšlenku to přeci jenom má. - Bohužel asi tak jedinou v celém tom nagelovaném béčku, ve kterém na místo herců pózují metrouši a modelky a dá se směle aplikovat i na samotný film. - Pozérství z toho čiší na všechny strany. Hackerské kvality tam gangsteři prověřují tak, že adeptovi dají bouchačku k hlavě, nasadí šťabajznu, která mu ho začne kouřit (ale víte, jak je to s tím softpornem, jenom jako) a ten nebožák musí v krátkém časovém limitu prolomit kód. Prostě blbost na x-tou, kterou nezachrání ani Travolta, ani prsa Halle Berry, ani dvacet dalších modelů a modelek ve vedlejší roli. Veškeré drama, které za něco v tomto zbytečném filmu stálo, explodovalo bohužel již v první scéně.

V Halivůdu zapomněli, že studená válka už (skoro) nikoho nezajímá. Angelina hrála už v horších akčních fantasmagoriích (Tomb Rider), ale také i v lepších (Wanted). Kromě herecké schopnosti Angeliny Jolie zapůsobit na emoce a potěšit divákovo oko svým zjevem a zlých Rusů, kteří vymysleli úplně šílený monstr plán, jak porazit Ameriku a zničit celý svět, jsem si z filmu skoro nic nezapamatoval. Děj i akce slušně odcejpá, takže vlastně až po shlédnutí si člověk uvědomí, že to byla pěkná ptákovina. Škoda. Kdyby scénáristé vyměnili reálie a kulisy, mohli by z tajemné Saltové udělat Bonda v sukni. Takhle je to takové nemastné neslané.

Může se to brát buď jako vyseknutá pocta G.I.T.S., nestydatá vykrádačka nebo kombinace obojího. Přikláním se k třetí možnosti. Okaté citace jsou nepřehlédnutelné. Kopíruje se tak masivně, že chvílemi jsem měl pocit, že se dívám na nějaké pokračování Ghostů. Stačilo už jen, aby se tam někde vynořil Batou a zapištěla Tachikoma. Prakticky jediné, co je nového (odhlédneme-li od toho, že to bylo už v prvním díle), je nápad, že by roboti mohli plodit děti... Ale vím já, třeba to je taky odněkud opajclé. A víte co? - Vůbec mi to kopírování nevadilo... když už se vykrádá, ať kvalitně, a výsledek ať stojí za to... _____ Děj oproti předchozímu dílu nabírá obrat o 180° a přesouvá se z Marsu na Zem. Armitage alias Naomi na chvíli přeruší usedlý způsob života, odloží vařečku, vezme kvér a odletí na Zemi vypátrat, jak se to má s podivnou vojenskou intervencí a vyvraždění trojek - Naominých soukmenovkyň - v továrně na roboty. Oficiálně se tvrdí, že šlo o zásah proti povstání robotů. Na místo filozofování o smyslu existence trojek z předchozího dílu, tu máme pořádnou porci akce se slušným spádem (jen finální souboj se dvěma robotkami-krasobruslařkami byl trochu zbytečně natahován). Zpodobněné technologie a exteriéry jsou dosti futuristické. Animace je zvládnutá vesměs na jedničku. Výtvarné zpracování se mi také líbilo (když vynechám obligátní mango-kukadla přes půl obličeje, které na mě osobně působí zbytečně a rušivě). Působivá je práce se světelem a stínem a světelnými efekty všeobecně. Exteriéry jsou většinou jakoby rozmlžené, což skvěle podporuje atmosféru a občasné výhledy na městká panoramata příjemně překvapí (místy na mě zavál duch asijských tušových maleb, ale to berte s rezervou). Nechybí špetka humoru. Lyrická linka na téma "rodina" jinak převážně akční děj příjemně zjemňuje a polidšťuje. Dialogy měly hlavu a patu, bavilo mě to, těším se na pokračování.

HP1 downgrade. Aneb jak zkazit slibnou značku v praxi. Ubylo úplně všeho. Dobrých nápadů, triků, brouků, obnažených scén, nadsázky, humoru... Z průměrných herců se přešlo na podprůměr (s jednou výjimkou, kterou snadno rozpoznáte). Jediná věc, která ubyla také, je to ale pozitivum, je kratší stopáž. Kdo čeká pokračování jedničky, bude zklamán. Kdo má rád scifi horory kategorie B, bude spokojen. U jedničky jsem si říkal, když jsou Ti brouci tak mazaní, proč se trochu nezmenší a neinfiltrují se, nevyvolají úplavici, škytavku, pacifismus či něco ještě horšího. A vida. Dvojka tuto vizi částečně naplnila a brouci se trochu zmenšili. Ve trojce by se mohli zmenšit ještě více a ve čtyřce by už byli pozorovatelní pouze mikroskopem, takže by je většinu děje nebylo vůbec vidět a tím by se dalo na rozpočtu ještě více ušetřit. ______ Docela mě pobavilo znovu angažování Brendy Strong (v HP1 hrála nebeskou kapitánku), která zemřela po broučím útoku na vesmírnou loď. Všiml jsem si jí protože mi k její postavě vůbec nesedlo, jak tam v jedné scéně porcuje komusi hlavu sekáčkem na maso. Knipl a letecká uniforma se k té dámě hodil přece jen víc.:-)

Atmosférou a Jiřím Bartoškou mi to z nějakého důvodu připomíná Osadu Havranů. Ta sprostomluva mi přišla zbytečná, napodobující USA filmy. Asi měla evokovat odcivilizovanost, ale minula se účinkem. Jinak záslužný počin. Českých sci-fi filmů je jako šafránu. A je obdivuhodné, co se dá vykouzlit i s menším rozpočtem a bez speciálních efektů, kterými jsou dnešní scifka přecpána.

Hrozně mě to nudilo. Počítačová herní animace hrající si na film. Mystika, magika, technika, EMOcionální (každý hrdina si hýčká nějaký ten svůj splíneček), EMO-účesy, EMO-hudba. Je to zkrátka tak trochu emo. CGI je dělané nestydatě kýčově až to fackuje. Zajímavé, čím větší možnosti dosáhnout realismu, nastupuje stylizace jiného řádu. Velké meče - chjo, kterýho Japončíka tohle napadlo (jasně, ve hře to má svůj význam - meče jsou na obrazovce líp vidět, ale pokud nejste Maxipes Fík a zrovna nesníte, takže si meč neumíte zmenšovat, není to moc praktické - chudáci hrdinové, že se s tím musí pořád tahat, ale koho to zajímá... asi tolik, jestli chodí tihle metro-panáčci na záchod...).

Dojmy jsou velmi rozporuplné. Blue Gender je seriál a) se zajímavým námětem (z velké části okopírovaným z Hvězdné pěchoty a docela napínavým dějem; se 100x omletým ekoposelstvím o tom, že planeta se na nás zlobí (po rozuzlení původu Blue se nemohu ubránit pocitu, že scénář odevšaď možně opisoval žák ZŠ; b) se snad nejnesympatičtějším zamindrákovaným přeemocionalizovaným hlavním hrdinou Judžim, jakého jsem kdy viděl. Bohužel totéž se týká i některých dalších postav. Na rozdíl od podobně protivné figurky - Rekiho z Claymore - však Judži i ostatní postavy alespoň prochází určitým vývojem. ______ Ztvárnění měst kolonizovaných Blue se mi hodně líbilo a podporovalo celkovou atmosféru. Naopak mě příliš nenadchlo grafické provedení postav, které působí poněkud infantilně. Přitom obsahuje větší množství explicitních scén, vč. erotických, takže BG zjevně není určen pro úplná mrňata... Ale abych jenom nehaněl, Marlene s těmi jejími culíčky se povedla...:-) BG hodně oslabuje snaha šetřit tam, kde by se u post-apo nemělo - Svět BG představuje Zemi zamořenou Blue. Moc jsem tedy nepochopil, proč se do boje zapojí vždy jen pár jedinců Blue i lidí. I při útocích přímo na hnízda, kde je tisíce vajíček, všude téměř hmyzuprázdno... Dost mě iritovala natahovaná stopáž dlouhými pohledy na rozechvělé oko hlavního hrdiny seriálně prožívajícího své emoční záchvaty. ______ Ep.1-3 - dobrá, hlavní hrdina, Judži, utrpěl postraumatický šok, proto se chová jako kokot. Ep.4-5 - aha, to asi bude integrální povahový rys hlavní postavy... cca Ep6-15 - tak už se trochu pochlapil, trochu labilní, ale začíná být snesitelný... Ep.16 - haló, Blue, snesitelnost hlavní postavy je na nule, už ho někdo laskavě zabte... Ep.26 Cože, tenhle cip... no, nebudu vyzrazovat... _______ Ukazuje se, že čím chatrnější scénář, tím více Japonci tlačí na pilu s emocemi až za hranici histerie. Bohužel to většinou dopadá jako v Blue Gender - na místo katarze a rozuzlení jenom statické scény s třasavkou v mangoidních očích přes půl hlavy. Rozhovor mezi producentem a režisérem mohl na kreativní poradě vypadat takhle: P: Hej, rejžo, máme rozpočet jen na animaci 5 postav Blue v jedné scéně. R: To nevadí, děcka jsou na to z počítačových her zvyklí. Tím pádem ořežeme i počet hlavních postav. P: Skvělé. Ale... Ještě něco. R: Co se děje? P: Ředitel nařídil přidat 10 epizod. Prý to pomůže návratnosti. Chápete, tady neděláme žádné umění, potřebujeme vydělávat. R: Ale scénář je už hotov, počítá jen s 16 epizodami. P: Něco vymyslete. R: Hai. Přidáme pár pohledů do očí. Alespoň nebudou postavy vypadat tak emocionálně ploše. Můžeme to pak vysvětlit tím, že záměr byl edukativně působit na mládež. P: Arigato. ______ I přes výhrady se mi seriál v celku líbil. V momentě, kdy už by souboje se hmyzáky mohly přestat působit zajímavě, se děj přesunul na vesmírnou základnu a příjemně zvolnil. Explicitní scény nepůsobí samoúčelně, ale naopak posouvají děj. Závěr se pak už trošku rozpliznul. Za nejodfláklejší část seriálu považuji vypuknutí převratu a druhou intervenci se "spáči" na Zemi. Přitom to mohl být jeden z vrcholů děje... Co považuji za vydařené, jsou zvuky (ten industrální šramot a praskot sugestivně evokoval lezoucí hmyz a navozoval pocit mrazivého nebezpečí) a hudba. Jen v úvodní i závěrečné znělce to zpěváčkům občas zazpívá falešně, že to i neškoleného diváka zatahá za ucho. Až na ten falešný zpěv se mi závěrená znělka líbila - tvořila zajímavý protipól k ději samotného příběhu.

Já to beru i trochu jako politickou satiru.