troufalka

Nejlepší ze všeho byl rap Marka Ebena. Tak originlní stručný obsah se jen tak neslyší! :o) Dětem (5 a 7 let) se to moc líbilo. Zřejmě cílová skupina ...?

Možná ne tak divácky úspěšné jako Klepání na nebeskou bránu nebo Až si pro nás příjde, ale zato hodně věrné a realistické.

"Přicházíš jako kamarád nebo jako gadžo?" . . . . Tak si říkám, jestli nestačilo vzít flašku rumu a přijít jako kámoš.

Tak jsem to viděla a neumřela jsem. Jedna z mála rolí, kde mě arogantní Nicholson tak nevadil.

"Malování je silnější než já. Dělá si se mnou co chce."                                                                                                       Pablo Picasso jako citový vyděrač a usurpátor s dvojí morálkou - jednou pro sebe, druhou pro okolí. Mám ráda kubismus nebo jak ho přezdívá má dcera - hranaté obrázky. Ale z kubistů mám nějrdaději ty české. Necitlivé sobce nemusím. Anthony předvedl dost věrně, jak to vypadá v praxi.

Fortelné ženské padly Aleně Vránové jako ulité. Pěkná televizní inscence v úsporných interiérech a divadelním provedení.

Husák je velmi šaramantní dáma, to se musí nechat!! Krásné propojení animace a hraného filmu.

Skorodokument. Nejsem si jistá, zda obsazování neherců filmu prospěje. Pokud má režisér dobrou ruku a vybere někoho talentovaného, pak to může být přínosem. Jinak je to spíš katastrofa.

Tohle šlo na tělo!! Měla jsem v Německu dvě nadřízené, jedna byla Japonka, druhá Němka. Obě ledově chladné jak sněhová bouře. Jako bych se v tom sama našla!! Amelie byla skvělá!! Kdo se nikdy nesetkal osobně s japonskou mentaitou, může jen nevěřícně kroutil hlavou nebo v jednom kuse zívat - nepochopí! Amálka se dopustila jedné malé chybičky - do Japonska jela hleda sama sebe, ale chyběla jí citlivost pro to křehké těžko pochopitelné, co je v Japonsku podstatné. Válčila statečně, leč zbytečně. Ale zato velmi zábavně a roztomile ... :o)

Myslím si, že ani oficiální text distributora ani žádný z komentářů včetně Pohrobka nevystihl pravou podstatu filmu. Já tu vnámám především vztahy a vnitřní drama postav. Film není vyprávěný pouze z jednoho pohledu kladného hrdiny (hodný policajt chce dopadnout hnusného lumpa), ale rozehrává celou škálu příběhů a motivů, takže se dokážeme vcítit jak do policisty Alexe, tak i do Julie, se kterou spí, stejně tak do Marie, se kterou spí Julie, i do Jimmyho, kterého Alex pronásleduje. Na konci nemáme běžné dopadení coby závěr normální kriminálky, potže tento film opravdi není krimi. Zločin a dopadení zločince tu sice hraje roli, ale není v popředí. Zaujla mne vztah Marie a Alexe, kteří se spolu dělili o Julii. Zjevně to mezi nimi jiskřilo, ale přesto ani jeden neudělal žádný krok ke sblížení. Pěkné je i závěrečná scéna, kdy se Ivanův syn sbližuje s Jimmym. Život se pomalu vrací do svých kolejí, rány se zacelují.