troufalka

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu.

Poněkud chaotické. Muzika nádherná.

"Připadám si jak za okupace - nevím, co s námi bude!" :o)

Na film se dívaly moje děti (9 a 11 let) jako na pohádku. A ona to vlastně taková pohádka je, krásná barevná s vizuálními efekty. Jenže příběh nám silně pokulhává. O tom, jak si někdo z jiného světa/odlišné kultury našel svého milého na exotickém místě, to už jsme měli v Planetě opic nebo v Tanci s vlky. Tady navíc chybělo vykreslení hlavních postav. Jakoby se tvůrci zaměřily na obal a zapoměli dát něco dovnitř! Avatar je krásná duhová bulina - fascinovaně na ni zíráš, ale stejně po chvíli praskne a nezbude z ní nic. . . . Oblíbenost tohoto filmu je poselství pro současné filmaře: "Takové filmy chceme, takové fimy točte!! Musí to být hodně barevné a třpytivé, rychle se to hýbat, chceme na to koukat s otevřenou pusou aspoň tři hodiny, jedno kolik to stojí, příběh ani myšlenku to mít nemusí, ale musí v tom hrát známí herci a hlavně nám k tomu natočte hodně pokračování!!"

Adélka to zvládla bravurně a ustála i těžké momenty, i když jisté okamžiky trapnosti jsem zaznamenala. Předání ceny Karlu Gottovi a jeho následný projev k nich rozhodně patřil. Nevím, kdo oblékal Ewu Farnou. Takovou míru nevkusu už jsem dlouho neviděla. Ale jinak kupa dobré muziky, jen ta délka je poněkud únavná.

Nebudu rozebírat režii a scénář Tomáše Magnuska. Ale jeho figuru jsem mu nevěřila. On jako dobromyslný tlouštík ani náhodou nevypadal jako pomstychtivý vrah, který týral a mučil své oběti. (Pro dopitaka: Marek Brodský sedí první zleva u soudu. Mrkni do galerie.)

Pokud si to dobře pamatuji, šlo snad v televizi kolem roku 1982-3. Byla jsem na střední a film mnou dosti otřásl. Nejen mnou, probírali jsme to tehdy i ve škole. V dnešní době by to asi mnozí považovali za slabý čajíček, ale nejsem si tak zcela jistá, jestli bych se dokázala dívat znovu. Na druhou stranu mě nesmírně zajímá, jak bych film hodnotila dnes. Ale navzdory brutálním scénám jsou Štvanci především velkým dilematem, co všechno má člověk udělat proto, aby si zachránil vlastní život? Je tu matka, která ví, že je přítěží a raději odejde, aby neohrozila své děti a manžela. A je tu dcera, která se vyspí s eSeSákem, aby si zachránila kůži. Otec a syn - jeden prozradí, aby zachránil otce, druhý neprozradí a přijde o život.

Vůbec jsem netušila do čeho jdu, ale prvních deset minut rozhodlo! Jakmile byl předestřen naprosto šílený plán s proniknutím do vězení a šéf to bez mrknutí oka a jediného zaváhání schválí, věděla jsem, že tuhle šílenost prostě chci vidět do konce. Nezatížena jedničkou jsem si vychutnávala všechny gagy a výborně jsem se bavila. Pak jsem se podívala na jedničku. Pokračování JE prostě LEPŠÍ!! Sice tu má nižší hodnocení, což lze velice snadno pochopit - dvojku hodnotilo k dnešnímu dni něco přes 500 užvatelů, jedničku třikrát tolik. Pokud se někomu líbila jednička, je většinou kritičtější k pokračování, protože už má nějakou představu a je velice snadno zklamatelný. :o) Má to jediné řešení - nenechte se odradit ani hodnocením, ani komentáři, jděte do dvojky a hlavně jí nezapomeňte po zásluze ohodnotit!!

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil.

"Co Tvůj fotr?" "Ten to pochopí, je to vůl, ale není to debil!"                                                                                                             Zatím mě všechny filmy podle Petra Šabacha bavili. Občanský průkaz jsem docenila po druhém a třetím zhlédnutí. Vydařená totalitní atmosféra včetně detalů umocňuje příběh puberťáků, kteří mají skoro všechno na háku, včetně školy a rodičů ... Zajímavá figura třídní učitelky, která mi hodně připomněla některé vyučující ze 60. let - také byli velmi záhy odejiti a nahrazeni jinými soudruhy. Ladění příběhu je spíš drsně realistické než romanticky nostalgické a to mi vyhovuje. Velmi dobrý výběr muziky!