troufalka

Hodně barev, hodně zpívání, hodně pitvoření. Přemýšlím, proč se právě tento film zařadil do seznamu nejlepších 500 filmů a film, které musíte vidět než zemřete a proč tu má tak vysoké hondnocení. Několik důvodů mě napadá. Ve své době byl Čarodej ze země Oz zřejmě zjevením. Lidé se rádi dívali na skvostný pohádkový svět a nechali se skoro dvě hodiny okouzlovat tím, co doma neměli a nikdy mít nebudou. Ve svém povědomí si uchovali vzpomínku na tento film jako něco vyjímečného. Co mi chybí, je nadčasovost. Dle mého soudu byl zařazen do seznamu jako milá nostalgie. A tady je v červených číslech, protože zvuk jeho jména je silnější než jeho obsah. Kdo si troufne ohodnotit nízko film, který se všeobecně uznávaný jako dobrý? Cílová skupina je natolik převálcovaná Harryho Potterem a Pánem prstenů, že si z této starožitnosti jen sotva sedne na zadek. Spíš rychle přeladí. A tak se spolu s Alenkou v říši divů a Letopisy Narnie zařadí tento film mezi další snové fantazie, které jsou sice pěkné, ale stejně se nakonec člověk probudí. Stejně jako u Avataru - pěkná barevná bublina, ale když praskne, ukáže se, že uvnitř byl jen vzduch.

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť.

Na film jsem narazila náhodou, netušila jsem, co mě čeká, ani jsem neviděla žádný jiný film od Atoma Egoyana. Postupem času mě film vtáhnul do děje. Na americký film nezbvykle důkladná psychologie postav, málo slov a hodně zaběrů do tváře. Trochu mi to připomínalo Ozona, ale ten by děj zpracoval s větší poťouchlostí a lehkostí. Tady se postupovalo s větší vážností, ale vůbec to neškodilo. Určitě hodím oko i na jiné filmy pana režiséra, do hledáčku jsem si dala i film Žena mého muže. Tak si říkám, na co asi paní Monyová koukala, když psala Roznese tě na kopytech?!

Samoúčelný film, který mi nic nepřinesl.

Nevím přesně co jsem si od filmu slibovala. Snad jsem si chtěla jen připomenout prohřátou kamenitou zem, plnou bílých domů, úzkých uliček provoněnou levandulí a doprovázenou koncertem neutichajících cikád. Opět jsem si potvrdila, že film, kde hraje hvězda ještě nemusí být skvostný. Dostalo se mi obyčejného příběhu podle stále opakujícího se scénáře, mění se jen lokace a herci. Provence je víc v názvu než ve filmu samotném. Průměrný film, který ničím nepřekvapí. Rodinný film ano, drama a komedie ne.

Příjemně napínavou podívanou pokazil závěr filmu.

Dokonale provedená symfonie pod citlivou taktovkou Granier-Deferrea.

Zatímco Dívka na koštěi měla příběh a byla plná zajímavých figur, mladší Saxana je chaos plný počítačových triků. Chybí vtipné hlášky a zábavné situace. Osobně si myslím, že po veliké éře Harryho Pottera nebylo moudré oprašovat kouzelnické téma. Dnešní děti jsou příliš zmlsané dokonalou animací, na které naše republika nebude mít nikdy dostatek finančních prostřeků, aby vytvořila originální dílo.

Tak jo, jdeme na to!! Podle názvu jsem očekávala vykradený scénář od Po čem ženy touží (což se potvrdilo). K podobným filmům jsem velmi skeptická a jsem moc ráda, že se to v tomto případě nepotvrdilo. Může za to Anička Polívková, která je z jedna mála komediálních hereček a ustála chlapskou figuru na jedničku. I návrat do "normálu" proběhl s přirozenou elegancí. Za normálních okolností bych dala slušnou trojku, ale v tomto případě tak trochu dorovnávám zbytečně nízké hodnocení jiných uživatelů. Nejde o film století, ale také to není žádný propadák.

Ani jednička nebyla žádné veledílo ...