Radiq

Stejně jako seriál, i zde se opakují stejné chyby a i zde opět vládne silná sentimentalita a hloupá vypočítavost scénáristů. Ti nejen, že nedotáhli děj k nějakému zdařilému závěru, ale ohánějí se flashbacky, znovupřipomínáním seriálových postav (včetně jejich trapnosti, jako třeba samomluva, lesbičnost a jiné pakárny - viz. můj komentář k seriálu) a porcují nám jednu trapnou scénu za druhou (svatbou konče). Myslím, že nemá cenu zdůrazňovat, že samostatně tento film nemá co říct - bez vidění seriálu to prostě nemá cenu, ale skouknout ho - to vám prostě nemůžu doporučit. Vlastně jediné mírné plus je Timothy Olyphant a to jen proto, že ho mám rád... a to i s knírem. Takže stejně jako nechápu přehnanou oblíbenost seriálu, nechápu ani tento zákusek.

Co si budeme povídat - ty scenérie a příroda v Číně jsou často úplně jedinečné a krásné. Samotnej příběh bych taky ještě zkousl, ale co nezkousnu, tak... ano, předpokládáte správně, protože vám to určitě taky vadilo... ty podělané vzdušné lety a skoky a nesmyslné fyzikální sople. Něco podobného dělám s batolatama, když chcu, aby vypadali jak akční ninja borci a taky tak pak vypadají. Ale udělat to na vážno ve filmu, to už není taková zábava. Být 10letej cancour, tak by mě to určitě bavilo, teda minimálně ty souboje, ale zas by me nebavil ten zbytek.

Je pravda, že mi to hodně připomnělo film Rivalové. Je to podobně retro, akorát ne ve formulích, ale v Le Mans. A o tomto závodu zatím myslím žádný film nevznikl, takže na mé straně to byla vítaná zábava. Řekl bych, že Matt Damon nějak tloustne, ale to "vyvažuje" ultra hubená postava Christiana Balea. A podoba se skutečným Kenem Milesem je docela velká, takže pocta se myslím povedla a Bale opět dokázal své kvality. Damon ani moc ne. Závody samotné jsou vyšperkované do nejmenších detailů a dýchá z toho na mě nějaké staré číslo Světa motorů, které vycházelo ještě za komoušů a tata nám tím dycky udělal radost, když to koupil a my si vystřihovali ty káry a lepili si je do sešitu. Jak už jsem řekl v úvodu, srovnání s Rivaly je na místě a řekl bych, že i ta kvalita je podobná, proto hodnotím stejně a dá se říct, že jsem spokojen.

Hned mě napadlo, že to je jak podle nějaké videohry, ale to je přesně to, s čím by si Milla Jovovich už mela dát voraz. Je to totiž strašné digitální porno líznuté vojenskou akcí a celé je to jedno velké hlavoukroutící béčko, kvalita jak do televize. Smrdí to japonským vlivem (přítomnost nehorázně velkých bestiálních monster, strašně rychlých, vražedných a téměř nezabitelných) a vědět, co mě čeká, raději se nadopuju ricinovým olejem a zážitek to bude stejnej. Strach mi nahání to, že si to našláplo na pokračování...

Takhle si představuji kvalitní rodinnou podívanou. Nejen, že nadchne děti, ale pobaví i rodiče. Zvířátka jsou zde jak roztomilá, tak drsná, ale všechny mají svoje kouzlo. Celý film je plný nápadů a dokonalé animace. Nezapírám, bavil jsem se u toho jak dítě. Z pohledu dítěte tedy plný počet hvězd, nicméně trochu objektivněji krásné 4.

Odvrácená strana Ameriky. Ze začátku mám z toho akorát tak pocit: ty lidské trosky jsou asi dost blbí, že si nechají do svého kriminálního života vstoupit kameru a věří, že to nebude důkaz proti nim. Navíc jsem si říkal, že to ze štábu dělá spolupachatele. Je to samá srandička, machrování, pohodička, krádeže a sjíždění, sem tam drama v podobě domácího násilí, ožralých členů rodiny a zanedbávání péče. Pak to ale začne houstnout. Fetování jako životní styl, vězení, prostituce, prostě dno, kam to celé směřovalo, už se blíží. A já začínám obdivovat, jak se režisér dokázal mezi tyto lidi dostat a že ho nechali téměř u všeho a nic si z toho nedělají. Je jim všechno jedno, žádné výčitky, žádné hranice, pro drogu udělají všechno. Motají se v kruzích a happy end je v nedohlednu. Snad se z něj ani nejde dostat... nebo se z něj nechtějí dostat. A pak ten proces nápravy, který se povede nebo nepovede? To nebudu prozrazovat, ale asi to vůbec není jednoduché, obzvlášť v tom prostředí podobně postiženejch lidí. Jedna věc ze všech těch situací byla pro mě úplně nejhorší - jak ten feťáckej život své matky snášely ty děti... a zvykly si na něho. Vynikající dokument.

Nevím proč, ale vždy jsem si myslel, že tento seriál je sitcom - dokonce jsem si myslel, že to je o nějakých zpěvácích, sopranistech a myslel jsem si, že to bude nějaká blbost. Na štěstí ne a o to víc mě překvapilo, že to je docela drsná mafiánská jízda. Je to tam samej typickej Ital - snad už si ani nejde představit jiné víc italské typy, než ty, které máme tady. Nejmíň italskej z nich je zrovna James Gandolfini, kterej ale má zas jiné klady a hned od začátku si ke mě našel cestu sympatií a často i vtipu. "Té válce se dalo zabránit. Dostaly nás do toho cunnilingus a psychiatrie." První série je slušnej rozjezd a bez ostychů zaslouží krásné 4 hvězdy. Ostatní série jsem skouknul na jeden zátah a dá se říct, že kvalitativně jsou na stejné úrovni. Ale byly tam dvě nasrávky, které mě moc nepotěšily - za prvé někdy ke konci páté série, když tam byla dlouhá snová sekvence (snad přes půl dílu) a pak ty komatózní sny v 6. sérii táhnoucí se snad přes 3 díly. To mě tam fakt nebavilo. Taky ta teploušská dějová linka ze šesté série tam byla téměř násilně použitá, asi kvůli rozmanitosti obsahu. Co mě ale potěšilo, tak že návštěvy psychiatričky se sérii od série redukují a děj se víc soustředí na mafiánské praktiky a problémy v osobním životě. Všiml jsem si na sobě, že právě scény na terapii mě bavily vlastně nejmíň. Co dál dodat? Tenhle seroš se fakt povedl. Postavy jsem si vesměs všechny oblíbil, i když jsou to takoví parchanti. A Tony Soprano, to je neskutečné sebestředné hovado, neštítící se ničeho, ale postava napsaná skvostně. Hlavně to, jak furt něco žere (na Gandolfinim je to během těch let znát), ale i to, jak se snaží mít nějakej rodinnej život. Když jsem si někdy ve 4. sérii všiml, že jeden díl natočil Steve Buscemi, těšil jsem se, že se určitě objeví i jako herec. Toho jsem se dočkal v 5. sérii, ale asi jsem čekal, že toho předvede víc (obzvlášť když ho v úvodu vykreslili jako chladnokrevného zabijáka... a on se místo toho chtěl polepšit). Čeho jsem si všiml a přišlo mi to hodně zajímavé, tak ta všudypřítomná rakovina, která zabila snad stejně lidí, jak mafie... a když ne rak, tak infarkt. Hm, u Italů asi populární odchody ze světa. No a pak přišel konec. Hodně originální konec a hodně otevřený konec. Asi je škoda, že Gandolfini v roce 2013 zemřel, protože si dovedu představit, že by se dalo po letech z toho zas něco vyždímat. Což se ale ještě může klidně stát, když nevíme, jak ta poslední scéna vlastně pokračovala... Myslím, že jsem si těch 6 řad hodně užil a vysoké hodnocení (na IMDB ještě vyšší) je zasloužené.

Abych řekl pravdu, Edward Norton mě moc neuchvátil. Myslím, že má ještě co dohánět, aby si mohl sednout na režisérskou židli a zároveň dobře hrát, jak to dělá třeba Clint Eastwood. Tourettův syndrom tady nemá vůbec žádný význam, jen aby udělal tu postavu něčím zajímavou. Já vím, že tato nemoc je asi strašně otravná, ale ta postava je pak tím pádem taky otravná a nevidím důvod, proč nám ji naservírovali zrovna takhle. Samotný děj je taky rychle zapomenutelný (za týden nebudu vědět, o čem přesně to vlastně bylo) a hlavně se to hned od Willisovy schůzky na začátku celé nějak strašně moc zběsile hrne dopředu. Ne tím dobrým způsobem, ale tak nějak rozporuplně. Ta zápletka mě nebere, už aby byl konec. Norton je tam vlastně jediná postava, co má nějaký vývoj, ostatní jen tak přicmrndávají, a to včetně Willema Dafoea i Aleca Baldwina. Většinou si u filmů nevšímám hudby, ale tady jsem si všiml a to není dobré znamení - tak nějak mi vadila. Jestli to mělo mít nějaký noirový nádech, tak nemělo. Oceňuji snad jen pár scén a dobovou atmosféru. Převládá ale pocit, že tohle není film pro mě.

Trojky mám rád, ale spíš jako kozy než jako pokračování. Na to, že se to jmenovalo Revolutions, to revoluční moc nebylo - spíš opakuje to, co známe z předchozích Matrixů. Ty roje sentinelů s chapadlama jak s hadicema od sprchy, připomínající spíš hmyz než stroje, to bylo hodně přes čáru - za prvé šly najednou nějak jednoduše zničit, za druhé v tom množství by celou bitvu vyhráli v okamžiku a za třetí, nedívalo se mi na to hezky. Plus samozřejmě hromada dalších nesmyslných věcí. Než se stroje dostaly do Siónu, tak to ještě nebylo tak hrozné, ale pak ty digitální (pro někoho) orgie, to se někdo nechal moc unést. Vyvrcholení trilogie tak na mě spíš působilo jako ochabnutí.

Všichni tak nějak cítíme, že melo zůstat jen u jednoho filmu Matrix a nebyl by vůbec žádnej problém a bohužel vím, že existuje ještě horší trojka. Nevím, jak moc se počítalo s pokračováním, ale je to takové jakési nastavování téměř dokonalé jedničky... Děj se zamotává a strašně špatně chápe - všechno to kolem Vědmy, Merovejce, Klíčníka, Zdroje, Architekta a samozřejmě taky rozkopírovaných agentů Smithů, to je moc spletité. Málo lidí pobere, že neexistuje jen jeden hlavní program Matrix, ale že některé postavy jsou vlastně také programy a kdo to pobere, asi tomu tleskat nebude... À propos místo Reloaded bych to spíš nazval Multiple Smiths, protože z toho všeho děje mi v hlavě nic jiného nezůstalo a nezůstane. Samotná akce mě taky vůbec nepotěšila. Za prvé u mnoha agentů Smithů jde poznat, že jsou to dvojníci, za druhé u mnoha bojových scén je přehršel digitálna (včetně celých postav!) a za třetí, ty skoky a salta a kopy ve skoku a jiné fyzikální nemožnosti byly efektní jednou, ale tady je toho opravdu už zbytečně moc. Navíc tady je asi každej závislej na nošení slunečních brýlí. Když k tomu připočtu, že Sión v jeskyni vypadá, jak kdyby to bylo vystřiženo z nějaké staré Planety opic nebo podobné papumdeklovitě chudinské společnosti, točím oči v sloup. Co jsou tedy plusy? Chvála bohu za krásnou Monicu Bellucci, jedno z mála světlých momentů. Dík za pár dobrých scén a za výběr hudby.