Radiq

...aneb žena s tlumokem. Nebo žena, která často tlumeně močí. Tak ne, no. O tom by nikdo film netočil. Nicole Kidman mě mile překvapila a opět se mi jednou vzhledově líbila (mám to u ní tak na střídačku... ne levé a pravé ruky, ale na střídačku film od filmu). Herecky teda pořád stejný standard, ale ta postava, kterou ztvárnila, mi moc uvěřitelná nepřišla. On čím víc se blížil konec, tím absurdnější mi to celé přišlo. Na druhou stranu jsem ale nestihl vyloženě zívat a Sean Penn taky celkem ok. Blbé je, že téma mezinárodní politiky mě moc nebere a válečných zločinů se tady dočkáme jen na papíře. Je to o to horší, když si uvědomíme, že se točíme kolem fiktivní africké země a událostí. Přesto ale film neurazí a dá se jednou skouknout.

Zatímco The Room je úplně mimo všechny možné kategorie, The Disaster Artist je něco jak životopisná komedie. Co se tam děje, je sice podle pravdy, ale ta je tak ujetá, až je vtipná a hlavní zásluhu na tom má samozřejmě postava Tommyho. A James Franco si s ní nesmírně pohrál. Úplně se do něj převtělil a to nechápu - vždyť James je pohlednej maník a přesto vypadá skoro úplně jak Tommy Wiseau. Dave Franco už nebyl takové terno a obzvlášť jeho nepovedené nalepovací vousy nebo paruka vypadaly fakt blbě. Celé je to sranda. S dabingem se ale někdo až moc rozvášnil a nasypal do Tommyho řeči úplné nesmysly - jen kvůli tomu, aby navodil jeho divný temperament - avšak spíš to z něj dělalo hlupáka, což v původním znění nebyl. Natočené to není jako výsměch, ale jako citlivý vtah do tvorby jednoho pochybného kultu. Takže jsem se přistihl u toho, že při premiéře toho jejich propadáku je mi Tommyho líto, když se mu/filmu smějí. Musím uznat, že Franco Brothers mě docela pobavili, dobrá komedie.

Slyšel jsem o tom (h)různé z(h)věsti, ale musel jsem se přesvědčit sám, jestli je to opravdu tak strašné. No je to fakt strašné. Je málo toho, co tam není strašné. Mezi všemi těmi strašnými věcmi musím vypíchnout jen tyto: ten jeho smích, nucené Heh-ha-ha, to bylo fakt strašné (herectví všech herců bylo strašny, ale Tommy byl před ostatníma o dost vpředu, poleno na n-tou). Pak ta použitá trapácká hudba a strašné písně (které hrají vždy jen při strašných milostných scénách), strašné. Strašný scénář a děj furt o tom samém, motající se furt dokola a nevyúsťující v nic, jen v strašný konec. Jinak teda tam mohlo být víc scén, jak přijde matka na návštěvu a Lisa jí říká, jak Johnnyho nemiluje - nepočítal jsem jich asi jen 5, chch. Kdyby to někdo chtěl schválně natočit takhle strašně, tak se mu to nepovede. Víc se těším na The Disaster Artist, to mě asi pobaví víc. Ale na druhou stranu musí člověk obdivovat to odhodlání, že nějaký film, jakkoliv strašný, vůbec natočil. Nebudu zbytečně hodnotit hvězdičkami a házím odpad, i když jsem se několikrát fakt musel smát. Má to pro mě jen hodnotu toho, že teď už vím, o co přesně jde a budu vědět, až si z toho jednou budeme dělat srandu.

Úžasný filmový zážitek, který se těžko popisuje někomu, kdo neviděl. Velkým plusem je, že si můžete myslet, že děj je v podstatě pochopitelný - ve srovnání s ostatními Lynchovými filmy je to určitě pravda. Ale někde v podvědomí cítíte, že se tam skrývá ještě něco víc a je na vás to rozklíčovat. Když se to ale nepovede, tak se nic neděje - zážitek totiž v hlavě zůstává i nadále a garantuji, že zůstane ještě nějakou dobu. Já film viděl už tak třikrát a pořád na něj nemůžu zapomenout, pořád mě láká vidět ho znovu a znovu. Zejména vynikající herecké výkony, respektive skvěle zahrané postavy, jsou tím dalším nepopiratelným kladem. Frank Booth patří nesmazatelně mezi ty nejhorší a nejúchylnější záporáky, na které si vzpomenete - Dennis Hopper ho vystihl dokonale. Krásná Isabella Rossellini jako okouzlující zoufalá oběť nebo Kyle MacLachlan coby symbol dospívající nevinnosti? Skvělá volba. Samozřejmě by mě zajímalo, v jakých rolích vystupovaly některé ostatní postavy a proč dělaly, co dělaly. Ale to tápání dělá Modrý samet o to přitažlivější. A pak samozřejmě nesmím zapomenout na ty naturalistické scény, které můžou někoho šokovat. Ale mají zde své místo, není to jen kvůli efektu. Celé je to zasazeno do doby, kdy se jezdilo starejma parádníma americkejma kárama a i toto povyšuje film ještě výš. I když výš to už nejde!

Řekl bych, že pro nás otrlé se nejedná o nic zvláštního. Jako vždy se ukázalo, že ten humbuk kolem celého seriálu je trochu přehnaný a pramení jen z toho, že mainstreamový divák nikdy nic takového neviděl. Ono vidět hrát asijské herce je pro mnohé úplná novinka, ale větší hit z toho asi dělá to násilí a mrtvoly. A ono zrovna to asijské hraní je něco, z čeho musí mainstreamový divák šílet. Mě taky vadí, jak často přehrávají (nebo možná je to u nich takhle normální, co já vím?), vyjadřují emoce a hlavně mě mate ta jejich kultura, v které se ztrácím. Hromada nepřeložených (a nepřeložitelných) výrazů, k tomu ty jejich gesta a škaredé grimasy, ale jde i o to jejich myšlení a všechno. Ještě horší je to se jménama - vsadím se, že 99% z vás si jejich jména nepamatuje a jedete jen podle obličejů. Co se týká hraní, na štěstí pro asiaty tam byli ještě ne-asijští VIP, kteří byli úplně strašní (herecky i těmi stupidními dialogy). Ono celkově pro ty jiné rasy se tady moc na sympatie nehrálo. Z Pákistánce třeba udělali naivního hloupého trotla. Ale nic z toho nezmění ten hlavní fakt o asiatech z mého pohledu - že jsou strašně škaredí, v oblasti žen (kde je to ještě mnohem důležitější) je to obzvlášť tragické. Nebo možná hrábli špatnou rukou, možná v Koreji existují pěkné ženy, ale vybrali sem nějaké neortodoxní pipky. Co už. Kromě toho je to vlastně takovej hybrid mezi Battle Royale a Bežícím mužem (stejně jako Hunger Games, akorát pro děcka). Prostě jde o jakous takous reality show, které se možná jednou dočkáme i ve skutečném životě. Myslím, že sledovanost by byla mega vysoká, i když by se každej na oko oháněl etikou a morálkou. A teď celkový dojem z toho děje - nevím, co na tom ostatní tak obdivují. Mě to přišlo místy úplně blbé. To emocionální gradování, postupná předvídatelnost, čest hlavního hrdiny v kontrastu mezi těmi zlými, nelogické vyústění, zbytečně umělé drama. Násilí a krev tam sice bylo, ale nic světoborného - akorát to bylo jedno z hlavních témat celého seriálu (a proto je podle mě tak úspěšný). Sice by to klidně mohlo být mnohem víc naturalističtější (ubrat krve, přidat mrtvolnosti), ale odedávna platí, že lepší nějakej ten krvák než sebelepší romanťárna. Co si z toho vybrat? Ano, bavilo mě to. A ne, nebavilo mě to tak, jak všechny ostatní. Na závěr se dočkáme snad největší seriálové lži, když tomu malému klukovi řekne: "Ty musíš být Čchol. Podobáš se sestře." Chch, to by musel být pěkně hnusnej teda... PS: Chtěl bych vidět toho uživatele, co tady do každýho komentáře píše počet mrtvých...

Na tohle jsem se dlouho těšil a o to víc mě to teda zklamalo. Jo, jsou to samé drogy - ne tím trainspottingovým způsobem, ale víc na palici. Blbé je, že po skončení z toho mám jenom pocit, že poselstvím celého filmu je "drogy jsou špatné" a "takhle dopadnete" a to v jakémkoliv věku, společenském postavení, pohlaví a skončíte jako štětky, mrzáci nebo blázni. Ta efektní střihová mezihra, kdy "si to vpálí", je sice super, ale je tam tolikrát, že super přestává být (zajímavé je, že podobný styl použil Guy Ritchie v Podfu(c)ku ze stejného roku, když Dennis Farina cestuje letadlem). Můžu se sžít s dobrým soundtrackem (ten hlavní hudební motiv je dokonalý), ale jinak jsem v rozpacích - a nevím, jestli za to může předloha nebo režisér. Ale řekl bych, že Aronofsky se zuby nehty předlohy držel, takže je to asi jasné. A to mi vadí, protože jsem si fakt myslel, že to bude skvělé...

Černoši černochům (teda převážně), ještě v době, kdy se to nehemžilo v publiku lidmi, co se zvednutými telefony natáčí vystoupení, to byla ještě ta správná atmosféra. Ale nejvíc na svědomí ji měli hlavně Dave Chappelle a všichni vystupující. Nedá se jim upřít hromada talentu, i když tento styl hudby nějak extra nevyhledávám. Nejvíc mě zaujala Erykah Badu a Jill Scott - obecně ženská vystoupení mi sedla víc než ty mužské, rapperské, které jsou takové trochu moc opičácké a na vše si stěžující (přesto ale poměrně dobré). Nevím, jestli to měli nacvičené, ale to, jak se navzájem doplňovali, to byla super improvizace. Dave Chappelle - sice ho moc neznám, ale s ničím se moc nesral a jeho vtipné hlášky to vše pěkně okořenily... a hlavně má můj obdiv za tu myšlenku zorganizovat takovou akci, pro lidi, zadarmo, za svoje peníze. Vím, že ještě víc nadšený bych byl, kdybych se v USA narodil a víc rozumněl všem těm negerskejm slangům a významu jednotlivých textů, navíc v souvislostech s dalšími kulturními osobnostmi a událostmi. Takhle mi toho určitě hromada uniklo, je to prostě jiná komunita, která má vlastní svět. Co mě nebavilo, tak ze začátku ta prohlídka domu, před kterým se Block Party konala - jakýsi opravdu divný hipísácký pár by si sice zasloužil nějakou tu pozornost, ale ne v tomto dokumentu. Pak se ale víc věnujeme pódiu, kde uvidíme i docela dost známých tváří, které se uchytily i ve filmové branži. Nezpochybňuji Gondryho cit pro hudební průmysl, ale tady se prostě jen zúčastnil výjimečné akce s kamerou v ruce. Ale stejně tak to mohl natočit kdokoliv jiný, protože hlavní zásluhu tentokrát neměl on.

Johnny English mě bavil o něco víc. Přitom bylo vidět, že do Agenta Smarta se nasypalo taky docela dost chechtáků. Máme zde i pár vtipných momentů, ale nedalo by se říct, že bych se smál, až bych se za břicho popadal. Ono jde poznat, že má jít o komedii (Steve Carell je ok), ale často to vázne na zbytečném přehánění a vyhánění do extrému, který té vtipnosti nepřidává. Přesto je to ale odpočinková blbůstka, která se jednou vidět dá.

Aha, tak takhle to ve skutečnosti bylo při operaci Overlord. Už jsem myslel, že šlo jen o obyčejnou válku, ale tento film nám objasnil i to, co historie tají. Super. Byla to sračka. Dokud se jednalo jen o výsadek a válčení s náckama, tak mě to docela bavilo. I když jde vidět, že to není velkorozpočtovej film... ale pak to přijde a mě dojde, proč by nikdo nechtěl na tohle dát velkej rozpočet. Zmrtvýchvstalý superodolný říšský voják se stal skutečností a zde uvidíme etapu výzkumu a testování, následně s využitím v praxi. Ale moc si jich neužijeme - ve větší míře se tam objeví jen jeden plus hlavní nácek v podání Pilou Asbæka (mimochodem ten si vyzkoušel 3 různé jazyky - fr, en, de), který také byl dobrý jen do té doby, než aplikoval sérum. Ostatní herci z béčkových vod. Nějaká zvláštní řež se nekonala a jde tak vyloženě o nudný podprůměr. Vlastně mě pobavila jen ta ženská hlava s páteří.

Tak nevím, jestli se roboti v tomto filmu inspirovali vzhledem robota od Antivirus NOD32 nebo Björk - All Is Full of Love, ale podoba tam rozhodně je, veliká. Will Smith je drsnej nezabitelnej polda s mechanickou rukou, kterej sype z rukávu docela dobré hlášky. Z nich nejlepší je ta když kýchne a hodí: "Sorry, I'm allergic to bullshit." chch. Willu Smithovi zdárně sekunduje krásná a sympatická Bridget Moynahan, ostatní lidské role jsou hodně vedlejší. Vím, že když jsem tento film viděl poprvé, dost mě nadchlo to futuristické zpracování všeho (samotní roboti, auta, město a život na ulicích, technologie a jiná různá udělátka) a i všechny efekty se povedly. Samozřejmě stranou nechávám přehnané akční sekvence a zpomalenou (přesnou) střelbu v letu a podobné nesmysly. A samozřejmě málo lidskejch obětí a krve, aby to mohlo vidět co nejširší publikum, bohužel. Příběh je ale silně chytlavej - jde vidět kvalitní Asimovova předloha, jejíž tři zákony se snad staly jedním z principů sci-fi s roboty. Takže já jsem spokojen - myslím, že to je zatím to nejlepší, co Alex Proyas vyprodukoval.