Vyrida

Pro mě zatím jednoznačně nejlepší filmové zpracování podle videoherní předlohy a doufám, že další budou do budoucna jen přibývat. Tak trochu jsem byl zvědavý, jak dopadne vzdálený souboj mezi remakem Clash of the Titans, který má sice podobný vizuální nádech, ale scénářem na prince trochu ztrácí. Pravda není to nějaká zvratová bomba, ale najdeme tam vše co by každý romatický či akční film měl mít a to mi bohatě stačilo. Herecké obsazení mi taky sedlo a jen bych příště přitvrdil na bojových scénkách a zvlášť pak na časovou dýku, se kterou se dalo vydolovat určitě o něco více srandy. Už jen za ty pštrosí závody si film zaslouží nadprůměrné hodnocení :D

Hehe a proč by né. Horrorové filmy z 80tých let prostě mají své zvlaštní kouzlo i v dnešní graficky dokonalé počitačové době a právě třeba The Curse je tomu příkladem. Scénář sice není žádná slaďoučká medovinka a dokážu vám na počkání vyjmenovat hned několik jeho nedostatků, ale napětí i zvědavost, jak to celé dopadne mě u obrazovky držely až do úplného konce. Krom atmosféry stojí za pozornost i masky rozkládajících se těl, které byly přímo fantastické a opravdu z nich na pohled šla hrůza. Nečekejte však zase žádné krvavé orgie, protože herců kteří by dobrovolně položili svůj život zase tolik není a tak se to na nože ( v tomto případě spíše vidle ) rozjede až v útlém závěru, který mě mimochodem nakonec dosti zklamal. Hodnotit proto jinak než-li průměrem v tomto případě není snad ani možné a tak i má konečná známka musí být jednoznačná...

It není vůbec špatný film, ale na vyvrcholení si musíte počkat až tři hodiny a to byla i na mě docela dost velká časová porce. Je sice príma, že každé ze sedmi dětí dostane prakticky stejný herecký prostor, ale film je díky tomu pak děsně ulajdaný, na což se mi podařilo u něj i dvakrát usnout. Jednotlivé scénky, které mají v člověku vzbudit hrůzu a děs, jsou prakticky natočené podle šablony, takže jsem opravdu neměl sebevětší problém odhadnout co se asi tak za pár minut stane. Nápad se záporným klaunem byl však suprový a díky tomu mě i více bavila první spíše dobrodružná část, než vyvražďovací sci-fi chaos v té druhé. Závěr bych pak shrnul do slova komedie, protože něco tak šíleného jsem opravdu snad ještě v jiném horrorovém filmu neviděl. Konečné hodnocení mám proto trochu na vážkách, protože se mi známky v hlavě střídali s každou přibývající scénou jak fusakle, ale nakonec zvolím prostřední cestičku tří hvězd, ikdyž tam chvílemi byly situace na čtyři.

Po druhém filmu, který mě nehorázně zklamal se Fredy vrací ve velké formě. Toto v řadě už třetí pokračování o tomto ošklivém zabijáku, dokonce nadhazuju ještě mírně před původním snímkem, protože to prostředí a hlavně scénář si to prostě zaslouží. Potěší i nečekaný comeback Nancy, která nám krásně proplete události s prvním dílem, což všichni fanoušci náležitě ocení. Hutná atmosféra se opět dostává tam kde patří... tedy pod vaši kůži a závěrečná pasáž se taky povedla na jedničku. Další pokračování jsem sice ještě neměl možnost zkouknout, ale slibuji, že to v co nejbližší době hodlám napravit. Je pravda, že se trošičku bojím, kam až se další díly můžou ubírat a trochu lituji, že se tuto filmovou sérii nepodařilo zanechat jako trilogii... Brzy však uvidíme jestli mé obavy a slovičkaření byly pouze výkřiky do tmy, nebo naprosto oprávněné výlevy povzdechu.

Tak jestliže se mi první film této horrorové série zdal býti klasickou průměrnou podívanou, tak druhé pokračování dopadlo opoznání hůře. Největší šok byla pro mě asi skutečnost, že se nikdo ani neobtěžoval začít v místech, kde první díl skončil. Nevím mohlo se to různě lehounce návazně zahrát ( viz. třeba série Species ), ale tady scénarista vsadil čistě na vlastní hlavu a celý závěr prvního filmu vyignoroval. Vím, že jsem původně trošičku pyskoval na ten celý princip Freddyho zabíjení, ale díky tomu to pokračování jsem se alespoň utvrdil v tom, že Kruegerovi realita nesluší. Celé to přenesení této postavičky do skutečného světa mezi smrtelníky, dopadlo špatně až parodicky a díky tomu se ani ta pověstná mrazivá atmosféra nestihla dostavit. Závěr pak už jen dotvrzuje má slova i skutečnost, jak moc se tento díl nepovedl a jakým zklamáním je.

Mě jakožto člověku, který do těchto chvil zdárně bojkotuje seriál Heroes se Push celkem líbil. Bohužel díky trochu fádnímu scénáři a úžasných vlastností hlavních charakterů, které by potřebovaly trochu více časového prostoru, než standartních 110 minut, se z této sci-fárny stává jednohubka, kterou si asi vícekrát pouštět nebudete. Herci jsou ale sympatičtí a dokonce i ty vtipem odlehčené hovory, které vedou mezi sebou mají něco do sebe. Akční pasáže taktéž nejsou natočené špatně a rozhodně se tam čas od času objeví zajímavý momentík, ale pořád jsem si říkál, že tam něco chybí. Na to jakými ničivými vlastnostmi někteří jedinci oplývali se mi zdálo, že své oběti trochu šetří a rejža jako by držel kečupové výstřiky spíše stranou, což působí dětinsky. Závěrečná pasáž je asi nejlepším momentem z celého filmu a musel jsem se potají usmívat, jak geniální plán naši hrdinové vymysleli. Zkrátka neuvěřitelné a pokud tam maj být nějaké lehké náznaky k pokračování? Nejsem rozhodně až tak proti...

Okresní přebor je pro mě celkově příjemné překvapení, že i televize Nova umí natočit obstojný zábavný seriál. Je jasné, že některé epizody jsou přeci jen scénaristicky slabší než ty druhé, ale rozesmát mě dokázala snad každá bez vyjímky a s tím jsem hlavně i do toho seriálu šel. Herecké výkony amatérů dodává tu uvěřitelnou vtipnou hodnotu, kterou podtrhli podle mě hlavní táhnoucí koně Ondra Vetchý a Luděk Sobota, jehož role gumákového předsedy se mi snad líbila asi nejvíce ze všech. Pokud bych měl přeci jen vybrat nějaké mé doporučené oblíbené epizody, tak byste určitě neměli minout díly s názvy Na váhu a Forbes. Po zhlédnutí posledního dílu mi bylo dokonce líto, že už další nejsou natočené a tak musím uznat, že seriál nezklamal. Proto hodnotím 4mi hvězdičkami a s pocitem očekávání na stejnojmenný film o kterém se tiše šeptá, uzavírám i tento veskrze kladně hodnoticí komentář.

Jakožto velký fanoušek původního filmu The Karate Kid z roku 1984, jsem byl samozřejmě celkem zvědavý, jak si celkem neznámý norský režisér, dokáže poradit už s jednou omletým scénářem, aby zaujal i tuto náročnější skupinu lidí. Po zveřejnění traileru mi bylo okamžitě všechno jasné a tušil jsem, že to bude průšvih jako hrom. Tak za prvé proč se film jmenuje Karate Kid, když se vlastně všichni hlavní protagonisti učí jiný bojový styl? Nedává to absolutně žádný smysl a tak cítím pouze onen sprostý marketingový tah, využití celosvětově slavného pojmenování, které bude sypat přeci jen o něco víc, než kdybychom film pojmenovali Kung-Fu Kid. Dalším problémem je, že film vlastně kašle na fanoušky původního snímku a spíše se zaměřuje na jejich novou generaci dětí, což vidíte i z poskládání hereckého obsazenstva. Z toho všeho proto vyplívá, že tento remake je ještě primitivnější, než byl původní Avildsenův film a to už je co říci, protože i tam ten scénář byl průhledný, jak svetřík Dády Patrasové ve filmu Vrchni, prchni!. Tahákem nám tedy už zůstává snad jen postava učitele Hana, kterou ztvárnil slavný Jackie Chan, kterému to očividně pořád mlátí, ale na japonského staříka Miyagiho to bylo prostě stejně málo. Závěrečný turnaj tak zůstává asi nejlepším momentem celého filmu, ale do emociálního zážitku La Rusového tzv. ptačího skoku to mělo bohužel taktéž hodně daleko. Pokud přeci jen máte chuť zkouknout stejný scénář s pár přidanými scénkami navíc ještě jednou a to z trochu jiného dětského moderního úhlu, tak byste mohli být spokojeni, já si příště raději bohatě vystačím s originálem.

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou.

Tenhle film mě nikdy moc nebral, což už asi vidíte i podle mého hodnocení, ale přesto všechno musím uznat, že Freddy Krueger není vůbec špatná horrorová postavička, naopak. Bohužel jeho začlenění do světa snů mi moc po chuti už nepřišlo a to je asi ten hlavní důvod proč taky nemusím tenhle film jako celek. Bohužel se tím taky zhruba po první třetině vytratilo i napětí, které se dalo před tím opravdu přímo krájet, zvlášť díky skvělé hudbě a režii. Pokud pomineme to klasické 80ti leté pojetí, tak by se dalo říci, že i herci film drží na koukatelné úrovni. Pokud bych měl přeci jen někoho jmenovat, krom už zmíněného Freddiho, tak jednoznačně vítězí hlaškujicí postava Glena, kterou si střihl mladý fešák Johnny Depp. Závěrem si pak s námi Craven vytře zadnici až jsem se musel pousmát, protože mi to nějak už nepasovalo do celého kontextu, ale nějak se navázat na další díl musí...