Slepejsek

Varování předem: pokud nejste alespoň trošku příznivci "Suchošova" humoru, zůstaňte raději doma. Tohle je komedie, u které se nezasmějete. Tohle není nekorektní humor, ale tanec na ostří trapnosti. Většina fórků je budována a rozvíjena na zažitých klišé dávno odtržených od reality dneška. Stejně tak nesmyslně a ploše jsou postaveny i jednotlivé postavy. Svou vlezlostí prodat jako vtip v podstatě cokoli to trošku připomíná Trošku. Tipnul bych si, že natáčení byla pro herce jedna velká prdel a zvesela si ho užili. V tomto případě je to ovšem pro diváka spíše varovný signál než plusové body...

Rozhodně nevěřte anoncím, které tvrdí, že hlavnímu hrdinovi narostou zaječí uši. Jestli na hlavě něco má, tak pořádnou horu másla, která se začne roztékat právě ve chvíli, kdy si to nejméně přeje... Josef je spisovatel, který celý život na všechny kašlal. Žil jen sám pro sebe a svoji kariéru, ze života si bral to, co chtěl, a zbytek nechával druhým a ještě si tu a tam přisolil nějakým tím fórkem. Jenže karma je zdarma a tak jednoho dne dožene i Josefa. Právě ve chvíli, kdy se chce konečně postavit životu čelem a chovat se zodpovědně, mu všichni a všechno začnou vracet... Zatímco muž se zaječíma ušima (v jeho povídce?) odchází do hor, žije sám a někde uvnitř miluje lidi i s jejich slabostmi, Josef chce zůstat mezi lidmi, žít s nimi, milovat je a být milován, ale zůstává viset ve vzduchoprázdnu jakoby nemohl tam ani zpět... Muž se zaječíma ušima zůstává optimistickou vizí. Reálný život ale růžové brýle (ani zaječí uši) nenosí. V něm padá víc ran než by muselo. A i ty malé působí víc škody než se ukazuje ve filmech. A ne z každé se trefený vzpamatuje, ne každá se alespoň zajizví...

Upřímně: přesně tohle jsem očekával. Laciný, předem očekávaný humor plný klišé vyplývajících ze základní výchozí situace: muž na mateřské dovolené (nota bene otec neplánovaný, nechtěný, z donucení, s naivní představou, že starat se o mimino jsou vlastně prázdniny). Film ničím nepřekvapí, neosvěží. Od začátku až do konce servíruje jen očekávané (rádoby)vtipné scénky (nekonečněkrát opakované "jak ho nevzbudit, když konečně usne")... Tisíckrát viděné, tisíckrát obehrané. Ani se nezačervená... Literární předlohu jsem nečetl - podle několika scén ale soudím, že je v něm několikrát citovaná - obávám se, že je minimálně tisíckrát vtipnější, protože na rozdíl od filmu dokáže zprostředkovat odlišný samčí pohled. Film se tohoto pohledu vzdává a snižuje se na úroveň přitrouble klišovitých současných "ženských" komedií...

Jménem gandži, odvažte se, prosím! Čeká vás divoký trip jedné noci na Žižkově. Na domácí poměry překvapivě dobré (potvrzuje se stará pravda, že když je dobrý scénář, má i film šanci být dobrý) - ne že by tu občas nezaskřípalo, ale v tom tempu nemáte čas vznášet protesty. Prostě jedete na vlně a jenom se pochechtáváte, protože tenhle úlet fakt má pořádný koule...

"Co bylo mne nezajímá. Důležité je, co je teď a co bude potom." Častá a oblíbená proklamace. Většinou ale jen do doby, než se nás začne dotýkat osobně. Třeba když se dozvíte, že vaše holka točila porno a to teď visí na netu a ona tam dělá všechno a ještě víc... Tady je téma rozehrané velmi slušně. Rozuměj realisticky. I se zlomem, který přinese odhalení. O to větší škoda, že ze všech možných konců si autoři vybrali ten, který vybrali... PARADOXNĚ: jako divák ve tmě jsem právě tenhle konec dlouho vzýval, na stranu druhou, když konečně přišel, necítil jsem uspokojení, ale zklamání... Hlavní problém totiž (podle mého) není v tom, jak se s tím srovnají ON a ONA. Hlavní problém vidím v tom, jak se ON a ONA srovnají s tím, jak se k tomu postaví jejich okolí - rodina, kamarádi, spolupracovníci, sousedi vesnice... Film to solidně nakousává, bohužel však skončí dřív než první havrani zakrákají...

Hezká pohádka pro psy, děti i dospělé... Škoda (?), že život tak sladce jednostranný nebývá. Postavy hodně černobílé, o nějakých hereckých výkonech se moc mluvit nedá - je to spíš o tom, jak je divákovi která postava sympatická či nesympatická. Jediný, kdo má trochu víc prostoru, je Polívka - svého ošuntělého dobráka zvládá, ale mám pocit, že to u něho už je taková naučená póza. Hodně se tu tlačí na citovou pilu - to by sakra bylo, aby jedno oko zůstalo suché. A k tomu ten happyend, kdy se rovnoběžky protnou už v konečnu... ...ale což, je to přece pohádka a pohádky takové jsou: černobílé, s vítězstvím dobra a morálním poselstvím, kterému se nedá (aspoň v duchu) odolat.

Obrazně řečeno je to takový ham/neil-BURGER. Rychlé nezdravé zasycení. Jak chcete dělat díru do světa, když nemáte solidní základ (důvěryhodné výchozí suroviny)? A tady je pochybná hned startovní premisa = vyslání mise do vesmíru. Při zapojení rozumu lze jen těžko uvěřit tomu, že příprava by probíhala tak diletantsky - opravdu geniální rodiče zajistí geniálního potomka? Opravdu mne nebudou zajímat jejich lidské profily? Opravdu je připravím tak, že jim neřeknu ani zbla o tom, co je čeká? Opravdu bude jedinou přípravou držet je na drogách tak, aby necítila? Druhý základní problém je v tom, že autoři zaměňují termín "necítit" s termínem "nemyslet". Nebo mi chcete namluvit, že ty zfetované loutky někde ve filmu přemýšlely? Osobně mám spíš pocit, že zůstaly rozumem nepolíbené bez ohledu na probuzení emocí... a když už přišel nějaký náznak, tak jen na popud vyšší (=autorské) moci. Zbytek je už jenom opsaná diplomka na téma "ovládání davu". Nic nového, nic objevného, nic originálního. Stará vesta. PS: A to je ještě v záloze cukrem prosypaný happy-end...

Slušná česká komedie. Nebo drama s komediálními prv(o)ky? Jasný důkaz toho, co dokáže dobrý scénář. I tady jsou sice některé věci přestřelené, ale v kontextu a hlavně v podání ústřední herecké čtveřice (minimálně dua Čermák-Pechlát) se nad tím dá přimhouřit oko. Jako chlap a po čtyřicítce k tomu jsem se nejednou viděl jako v zrcadle. Oproti babským odrhovačkám z posledních let je tahle chlapská prostě o level výš...

V podstatě by stačila 3 slova: film pro ženy. Lehký, snadno stravitelný, s pochopením pro ženský úděl. Trochu komedie, trochu drama, trochu tragedie (a hodně, hodně stereotypu). To jsme prostě my, holky. (Jedno veliké klišé.) A nakonec si padneme do náruče a všechno dobře dopadne. Ach jo...

Nejposlednější vesnice kdesi na moravském vystrkově, kde jakoby zamrzly postkomančské sny. Opilecké žvásty a prázdno vydávané za rázovitost a životní moudra. Špatné výkony herců - Polívka víc otravuje než zachraňuje, zafousovaný Malý nepřekročí stín karikatury BinLádina a průhledná Issová se tu plouží jako mátoha. O ostatních ani nemluvě - to jsou jen loutky v postavených kulisách (viz rádobyvtipná sezení obecní rady). Totéž platí o natahování stopáže širokými záběry na krajinu či dlouhým sledováním kouření či zírání. Vrcholem bezradnosti je klíčová zlomová noc...