Rok ďábla

Hudební film, který je současně plnokrevným příběhem, v němž téměř nelze rozeznat realitu a fikci, je v případě zdaru vždy mimořádným zážitkem. Většina hlavních aktérů hraje sebe sama a stává se tak dalším nepřehlédnutelným přínosem. Prolnutí Čechomoru a nohavicovského fenoménu (v Nohavicovi máme skutečného trubadúra naší doby, byť lásky a milostných věcí se dotýká ve své dosavadní tvorbě spíše výjimečně) je ohromným zážitkem samo o sobě. Zaujme ale i třetí velikán této části tzv. nonartificiální hudby Karel Plíhal. Jeho mlčení v televizním studiu je vskutku výmluvné. A výmluvný je i sám film. Zřejmě pro hodně lidí. (11.06.2011)

"Možná jsem byl maličko zmatený z časového posunu, ale jeho styl se mi zdál naprosto unikátní.." ;) Urážlivá a nezralá mystifikace Petra Zelenky sice disponuje jednou skutečně silnou pasáží, to když zazní píseň Kometa posílená ryze filmovými prvky, krásnou kamerou, střihem i třeba těmi titulky, ano, zde se opravdu dá mluvit o umění, je však jistě třeba se zamyslet nad skutečností, čí zásluhou se tak děje, když odpověď, že nikoli Zelenkovou, nýbrž Nohavicovou, ať už si o něm myslíte, co chcete, se nabízí stejně hlasitě jako ty nepochopitelné divácké ovace.. Považujete-li však Jarka Nohavicu, předně navýsost geniálního umělce, v prvé řadě za celebritu, jakkoliv toto pochybné době poplatné označení vnímáte jako zhovadilé, jistě se dokážete bavit u nedospělé křeče, která si neuvědomuje, že skutečně inteligentní film, tím spíš vyžívá-li se Zelenka v jakési až cimrmanovské absurdnosti, si prostě s infantilní typicky českotelevizní zábavou prostě nevystačí, když se nakonec Nohavicovo vysoce poetické dílo i nesmírně kvalitní hudba Čechomoru dostávají do kontextu s takto slabým filmovým rámcem a povrchním humorem.. Jarek Nohavica hraje výborně i zde, proč však k podobnému projektu svolil, platí alespoň pro mě za daleko závažnější otázku, než kde se zde nakonec opravdu potkává skutečnost s mystifikací.. Mimochodem to byla skutečně před těmi dvanácti lety ve Varech až takhle slabá konkurence ?? (02.07.2014)

Každý máme svého anděla, který nám dává sílu snášet slasti, strasti i kopance, jaké nám život uštědří. Objevují se mezi námi, vypadají jako my a my jejich pravou totožnost nepoznáme. Dokud se nestane zázrak. Zázraky se dějí. Dějí se i v bouři. Nemusí to být opravdová bouře v pravém slova smyslu, ale i bouře slov a činů, které nás nepříznivě ovlivňují. Kdo dokáže přestat pít, nemusí věřit v Boha, stačí mít na blízku svého anděla. Z každého člověka vychází melodie. Když budete mlčet, uslyšíte hudbu kolem sebe. Vyprávění o lidských duších a o andělech v nás. Smutný i veselý, ale přesto celým filmem procházející tajemný opar. Naděje a světýlko v tunelu. A v tom je pravá podstata folku. Nejen folku, ale i lidského života. (19.07.2006)

Kapela Čechomor, Jarda Nohavica a jejich problémy s chlastem, o kterých si humornou formou vyprávějí v tomto filmu není zas tak špatný. S radostí jsem se na to koukal, ale že by mě to nějak bavilo, zrovna dvakrát tvrdit nemůžu. Krom toho, že se v něm přiblble kecá i když vtipně, občas do toho ještě hraje příjemná muzika Čechomoru, jenže to je asi tak všechno. Jednou a dost, řekl bych. Na druhou stranu, lidé kolem Ostravy musí tento film bezmezně milovat:) (15.03.2008)

Báječná mystifikace, ve které obrovskou práci odvádí hudba a citlivost, s jakou Zelenka rozehrává skutečné charaktery ve fiktivní hře plné hezkých vtipů i působivé poetiky. Plíhal jako tichý anděl, Nohavica jako nesdílný guru a Čechomor jako kluci na vzestupu. Vzato z odstupu, u některých částí si člověk říká, že Zelenka je docela jasnozřivým prorokem. Prostě mu tenhle žánr sedí. (17.03.2008)