Na kometě

Příběh z družinových představení mého dětství prozrazuje Brdečkovu scénáristickou absenci a při oslabení prášilovského poselství a výrazných hlavních postav se musí spoléhat na herecké výkony a jemnost milostného citu. Naštěstí je tu ještě trikové kouzlení a planetární magie, která kdysi na plátně působila s hudebním doprovodem velkolepě. (02.11.2015)

Príbeh sa aj napriek stopáži celkom vleče, ale rovnako je to film, ktorý dokáže svojím vizuálom a pôvabnou Magdou niekoľko krát vyraziť dych. Zeman patril určite k tým vizuálnejším režisérom, čo je v rámci doby a politickej situácie pomerne rarita. Využitie farebných filtrov, animácie a prostoduchého herectva Emila Horvátha ml. tvorí filmu komplexnosti( až na toho Horvátha), kde aj na malom poli a s malým množstvom postáv môžme hovoriť o premyslenom a niekoľko vrstvovom svete. Na kométe je síce v mnohom nelogický, ale určite pôsobivý film. Na Cestu do Praveku to ale v rámci akejsi rozprávkovosti a premyslenosti nemá. (14.10.2016)

Mám filmy Karla Zemana a jeho vize románů Julese Verna moc rád, ale tato výprava na kometu mě nedokázalo dostatečně uchvátit. Ani přehlídka vizionářství není tak oslnivá, jak bych chtěl, i když závěr má své kouzlo stejně jako některé hlášky a vtipy. Samotné poselství mi však přišlo až příliš tlačené do popředí až skoro vnucované. Nejvíc mě překvapuje, jak je těch 74 minut natažených, až je to zarážející. Takže teď jdu počkat na svou slečnu z pohlednice já... (14.02.2010)

Klasická zemanovština, jak ji cítím: pohlednicové obrázky světa, v němž nelze být „doma“. Jde z toho úzkost, prázdnota. Ani z hlavního hrdiny nemám jako divák dojem, že by to byl „můj člověk“. Za zdánlivě naivně povrchní angažovanou satiričností jsem zaslechl nesmírně silnou a vtipnou výpověď o našem světě. Mnohé mi v tom filmu připadalo slabé, ale kupodivu to nevadí. Jeho síla je v obraze. Nejen ve smyslu živého výtvarna. Je to koláž civilizace a prehistorie, zároveň laboratorní situace civilizačních a mocenských ostrůvků vesmírným převratem totálně odtržených od svých „pevnin“. Do toho dva konkrétní lidé – láska koloniálního důstojníka a polovíly z pohlednice. Ale co je možné v kolážovém torzu světa spadlého na cizí planetu, není možné s návratem do reálných souvislostí Země. (19.02.2011)

V rámci Zemanových filmů (a nejen jeho adaptací Verna) je to sice trošku slabší a utahanější po dějové stránce, to je sice pravda, ale co jako? Ani Na kometě se jinak než plným počtem hvězd prostě ohodnotit nedá (ale ano, jsou tentokrát trochu slabší). Protože po technické a hlavně trikové stránce je to opět naprosto ohromující a i dnes absolutně nedostižné, natož pak překonatelné. Tohle je prostě filmová magie, tentokrát navíc v barvě, takže ten slabší děj (jen v první polovině, v té druhé už nemám jedinou výtku ani proti němu), každý filmový fanda jistě milerád odpustí. Jedna z nejlepších rolí Františka Filipovského. 92%. (14.11.2020)